Perníkové sušenky

... Zvládnou i taťkové...

Už ani nevím, odkud mám tenhle recept, ale jednu dobu to byla rychlá záchrana mlsání pro děti.

S těstem se velmi dobře pracuje (zvláště pokud nenecháte máslo v tomhle teple na lince příliš dlouho, jako já dnes).

Sušenek je dost, nevykrajuji příliš malými vykrajovátky.
Mě vždy vyjdou tak na 3 klasické plechy.

Potřebujeme:

280g hladké mouky

180g cukru krupice

1 vanilkový cukr (používám domácí a nebo zde z vanilkového obchodu  )

2 vejce + 1 na potírání sušenek

1 kypřící prášek do perníku

140 g změklého másla

Na dozdobení mandličky ( nemusí být)

Těsto vypracujeme na válu a dáme odpočinou na půl hodiny do lednice, aby maličko zatuhlo.

Po té ho vyválíme na placku 4 mm silnou a vykrajujeme sušenky.
Můžeme lehce podsypávat, ale nezapracujte do těsta mnoho mouky.

Pokládáme s trochu větší mezírkou na plech vyložený pečícím papírem.

Pomašlujeme rozkvedlaným vejcem a ozdobíme mandličkami nebo třeba krystalovým cukrem.

Pečeme na 180°C asi 12min.

V troubě se pěkně nafouknou, tak se nelekejte :-)
 Vůně perníkového koření zaplaví byt.

Horké sušenky jsou měkké, ale po vychladnutí ztvrdnou :-)

Sušenky jsou voňavé, na povrchu popraskané.

Uchovat je můžete v plechovkách od sušenek nebo ve sklenici s uzávěrem, ale myslím, že příliš dlouho nevydrží.
Pekla jsem je i na  Vánoce jako cukroví, ale to jsem si vzala menší formičky.
Dnes jsem zvolila maličko větší po babičce.

Přeji vám ať se sušenky povedou a chutnají tak jako nám.

S láskou 💗

Eva

Zámek a park ...

... Lipová.

"Lipová je obec v nejsevernější části České republiky, v okrese Děčín, v západní části Šluknovského výběžku."

Po sobotní bouřce se vyjasnilo a byl krásný vzduch. Teploty neatakovali tropy a tak jsme rychle vyrazili na malý výlet. 

Z Lobendavy do obce Lipová je to co by kamenem dohodil a tak nás neodradilo ani pozdní odpoledne.

Areál zámku prochází pomalou revitalizací a obnovou. Zpřístupněn je  barokní park a zahrada.

Zámek je bohužel ve velmi špatném stavu a jednu dobu mu hrozila i demolice. Díky Bohu se tak nestalo a jedna z nejohroženějších památek pomaličku vstává z popela , tedy spíše sutin.

Zámek sloužil svým majitelům až do pozemkové reformy za první republiky. 

Za druhé světové války sloužil německé armádě a následně Československá armádě.

Jeho zkázu dokonala v devadesátých letech restituentka a následně firma, která usilovala o jeho zánik.

Zámek je vzácný tím, že za celou svou existenci nebyl nijak stavebně upravován.

Od roku 2011 je majitelem nezisková organizace pro rekonstrukci a revitalizaci památek 

VIA TEMPORA NOVA .

Základní ideou je snaha, aby byl zámek zrekonstruován do podoby svého vzniku v letech 1737 - 1741.

Park a zahrada jsou přístupné návštěvníkům.
V parku, u zámku a u rybníka potkáte tyto krásné dřevěné sochy.
Stařičké stromy mají úchvatné tvary a procházka tichým parkem je očistou pro duši.
Na rybníku plují labutě, voda je čistá...
Krásný výlet, který srdečně doporučujeme.

Kostelík s přilehlým hřbitovem

Kaplička

Základní a mateřská škola, tahle budova mne vždy uchvátí

V obci najdete i Informační centrum, s výstavou kamenů a muzeem uvnitř.
Za zmínku stojí i kostel sv Šimona a  Judy, který nabízí komentovanou prohlídku.
Pokud budete tedy Šluknovským výběžkem třeba jen projíždět, přibrzděte v obci Lipová, která za procházku rozhodně stojí.

S láskou 💓

Evča

V ohradě...

... za domem.

Za pár dní uplyne rok od posledního příspěvku. 

Celý byl plný shonu, práce a novinek, které prostě píše sám život.

K blogu jsem se vracela ve vzpomínkách a doufala, že brzy bude čas něco napsat.

A ten čas nastal dnes.

Úmorná vedra nás vyhnali na týden k babičce,ale přivezli jsme si je sebou. 

Sever Čech je vyprahlý a přes den také velice horký. V noci umí teplota klesnou na 7°C. 

Ráno začne pálit sluníčko a celý ten úmorný proces jede na novo.

Zavření v domě, vycházející minimálně moc zážitků nepřineslo.

Nikdy jsem si nepomyslela, že se budu těšit na déšť a budu mít radost, když o dovolené začne pršet.

Stalo se. 

Teplota spadla pod 20°C a bylo zataženo, občasně přeprchlo a večer se vyjasnilo.

Konečně jsme vyrazili na procházku.

U babičky za domem se často pasou stáda krav. Nyní jsou na jiné pastvině a proto jsme se osmělili a šli se projít místy, kde jsme ještě nikdy nebyli.

A pohled to byl vskutku úžasný.

Manžel,který velmi rád fotí a při tom objevuje nová místa, první prozkoumal i toto. 

Moc děkuji za trpělivost všem, kteří mé články rádi čtou a nevadí jim, že mne život vede občas jinými cestičkami než je psaní. Děkuji za milá slova, která se objevují pod články a zvu vás na svůj instagram, který v tom životním maratonském běhu zvládám plnit lépe.

S láskou 💗

Eva