De Slag om Grolle 2012

Konečně se dostávám k tomu, abych si sedla a napsala o tom jak bylo v Holandsku.

Po letní Belgii (článečky najdete na mém starém blogu zde a ještě tady druhá část a fotogalerie ), jsem už byla ostřílený cestovatel, nicméně i tak jsem byla nervozní, abych měla všechno, přeci jen - spát koncem října v Holandsku ve stanu...trochu jsem se bála. Každý kdo se to dozvěděl, lomil rukama říkal " To ne, to bych nezvládla, ta zima" a útržky vyprávění těch co tam již byli, také nevypadali pozitivně... Měla jsem dojem, že balím na severní pól. Jen toho bylo minimum civilního a většina dobová.



Zabaleno

 

Balení všeobecně nemám ráda, ale naučila jsem se napsat seznam, vše nanosit na hromadu a pak balit. Tentokrát jsem po krosně sáhla automaticky, další dvě tašky a batoh. Rvát to tam opět musel chudák manžel. Odjezd byl plánovaný na čtvrtou hodinu ranní z Prahy. Adámek ale už chodí do školy a tak jsme ho museli uložit ke kamarádce. Emminku jsme vzbudili a jela s námi. Odjezd provázel zmatek, asi jako vždy. Nakonec jsem seděla a autobus se rozjel.

V civilu a v buse :-)

Jak to už při takovýchto cestách bývá kouluje spoustu dobrot a pití a protože se v yjíždělo ve čtyři ráno, kolování začalo později :-) Dokonce jsme hlasovali o výběru filmu na dvd a užívali si filmy jako Saturnin nebo příšernou pohádku Princezna nevěsta, kterou pánové vtipně přejmenovali na nevěstku. Pohádka byla dost potichá a proto jsme se uvolili k dabování... Řidiči to vydrželi téměř 20min a televizi vypli se slovy" je to přehřátý". Nadšení jsme nebyli, ale i tak se zábava našla :-)
12 hodin v autobuse celkem uběhlo rychle a už jsme byli v krásném lesoparku,

 kam vedli neuvěřitelně úzké uličky. Nevěřila jsem, že se tam ten autobusu s vlekem napasuje, ale napasoval.  "Groenlo" hlásala tabule a za chvilku jsem vystupovali.

Groenlo ( Grolle)

Autobus se musel rychle vyklidit, aby mohl odjet a my začali vynášet ty mraky věcí, stavět tábor, jídelnu,kuchyni... Pak převléknout, jak už na těchto akcích je zvykem, smlouva vždy určuje dobovost od prvního dne. Kostýmy jsem sebou měla dva - "za chlapečka" protože jsem bubnovala a "za holčičku" protože jsem se v tom večer na parketu cítila lépe :-)

Stavěli se stany; na zem sláma, pak plachta, pak slamník plný slámy, pak vlněná deka, karimatka, vlněná deka, spacák do  -10°C a vlněná huňatá deka na přikrytí...



Stan byl během chvilky narvaný k prasknutí a to jsme tam spali tři :-)



Tluče bubeníček, tluče na buben... :-)
 

Přišla jsem si v jednom kole nácviky, přehlídka pikenýrů se Španělskou jednotkou, průvodem na bitvu, večerní průvody...bitva... Už v sobotu večer jsem se cítila naprosto vyždímaná, absolutně... Naštěstí hrozba špatného počasí odešla a my měli 20°C i v noci. Nikdy se mi na žádné akci nestalo, že by mi bylo v noci takové horko. Tady ano.
Byli jsme jedna z největších jednotek, která tam byla, tudíž jsme v táboře měli neustále televizi, nívštěvníky, fotografy a novináře... Ale je to milé se dívat na přátele a nebo na sebe  :-) Často jsme i v hodinovém dokumentu, kde se nám procházeli po táboře nebo sledovali líčení zranění. Naše děvčata jsou v tom prostě vynikající.

Bitvy byli celkem tři, byl to takový seriál, kdy každý den se postupovalo dál v "příběhu". Pohybovali jsme se v zákopech a po celém okraji bitevního pole, které bylo docela velké. Děla, která tam zněla byli neuvěřitelná. Zem se otřásala, přišli mi hlučnější než ta naše tady...byl to neuvěřitelný zážitek. Myslím, že i diváci si přišli na své.
Podva večery byla připravená zábava pořadatelem v kostele, kde byli koncerty. Bylo to neuvěřitelné. První rkový koncert byl fajn, ale druhý den, hrála Holandská kapela něco jako irské skladby a protančili jsme kolovými tanci a Rufusem celý večer do noci :-) Učili jsme to i starčí páry v kostýmech, zřejmě místní, a byli skvělí, objímali nás byli prostě úžasní.



V kostele :-)

Město bylo krásné, malebné, ale nejvíc na mě působili lidé. Nebyli kyselí, ba dokonce ikdyž jsme je budili svou cestou do tábora, kdy jsem ve dvě ráno, třískala se smíchem do bubnu a kamarádi zpívali "HEJ SOKOLI" Rozsvítilo se, koukli z okna, zamávali, usmáli se... Zřejmě s vidinou toho,že se tento blázinec opakuje jednou za dva (nyní za tři ) roky. Všude se na nás usmívali, byli milí, nikdy nebyli nepříjemný, až tedy mě se zdál nepříjemný pán u dřeváků, jež jsem si šla koupit...Ale na to celé, jeden člověk? Ne, nemohl mi to zkazit.



Kamarádi a přátele, to je to co mě na každé akci drží a ikdyž je fyzicky náročná, zábava mě psychicky dobíjí :-)

Všude rostli závěje hub, jedlých i nejedlých, nikdo to tam nesbírá.

Z Holandska, tedy Grolle jsem nic moc neviděla, volno v neděli dopoledne mělo jedinou chybku - v neděli není nikde otevřeno. Takže dárečky jsem musela koupit v tabáku a obejít trhy, kde byli kouzelné věcičky (jako napříkla staré bndasky, konvičky, kolovrátky...
Bože všechno bych si vzala domu!), ale ceny se pohybovali v ceně dřeváků a to se mi nechtělo.
Byla jsem příšerně unavená, ale říkala jsem si, prospím se v buse...
Omyl :-)



Mix fotek: v bitvě kolikrát opravdu nebylo vidět, dole společná fotečka markytánek - markytánky jsou neprávem odsouvány do pozadí a to mne velmi mrzím, vidím totiž, že bez nich by žádná akce nebyla takovou jaká v celku je, jsou srdcem tábora ♥


Po nedělní bitvě jsme měli ještě cca do 17 hod dobovku, to znamená, nesměli jsme se převlékat do civilu a nikde nesmělo být nic nedobového. Po páté hodině jsme mohli začít balit. Pěchovat vše do taček, převlékat se do vlhkého oblečení, natahat do autobusu, složit stany, spočítat kolíky, smotat lana, svázat tyče a odervat to do vleku busu... V sedm jsme do sedli na svá místečka a mohli jsme se naposledy podívat z okna.
Sbohem Grolle , tak zase za tři roky :-) Kdo ví, zda se sejdeme v tomto počtu, zda přijedeme všichni nebo nás nahradí nový a mladší...
Ale stálo to za to!

Závěrem bych vám ráda ukázala odkazíky, které pojednávají o celé téhle akci:

První video je video pozvánka pořadatelů, která vyjela počátkem měsíce října. Průvodem jdoucí oplechovaní, červenočerní muži, je náš regiment :-) 

Druhé video, je hodinový dokument o celé akci. Uvidíte běžný život z tábora, přípravy na bitvu, maskování zranění -práce našich markytánek, nástup na bitvu,podíváte se i na čekání na seřadišti v centru města, kde se muselo nastoupit 1200 účinkujících.
Konící v  bitvě jsou Náchodská jízda, jsou to nejlepší koně do bitev :-)
Uvidíte také práci velitelů, kteří si pravidelně strhávají hlasivky a na konci akce pouze sípou, ale i koonrdinátorů, kteří velícím pomáhají zajistit hladký chod akce.
Náš regiment uvidíte v časech:
12,42 min tento padací most jsme měla za hlavou :D byl přímo za naším stanem
13,04min náš tábor, líčení zranění
14,46min odchod z tábora - vyjíždělo se od nás
16,55 min jdeme my  :-)
48,05 min  opět my :-) Poměrně dlouhééé záběry :-)
55,06 min
57,41 min

Tak pokud jste dokoukali až do konce, už naše barvičky poznáte .-) Po bitvě honem průvodem do tábora, napapat a hurá na
večerní pochodňový průvod , my jdeme v čase 13,14min

a tím končili povinnosti a začala zábava :-)

Poslední video je až neskutečné, je pořízeno " z létající kamery" a vypadá to celé prázdné a opuštěné, nemyslíte?

Moje milé, doufám, že se vám virtuální prohlídka bitvou v Grolle líbila a že jste si ji pustili se zvukem. Není to jako být přímo na místě, ale není to jen nic neříkající obraz :-)

Krásné dny vám všem a veliké díkly za vaše předešlé komentáře
Vaše Evča