Učím se...

... odpočívat...

Šla jsem trochu do sebe. Sice, mluvit o tom v minulém čase ještě není to pravé ořechové, takže se opravuji - jdu do sebe. Snažím se.

Běh uplynulých dní a měsíců mě donutil konečně poslechnout všechny přátele a hlavně paní doktorku.

Hodně dlouho jsem slýchala "zvolni" nebo " neumíte odpočívat". 

Ano, připouštěla jsem, to neumím. 

Bohužel tělo už přestalo bavit vysílat ke mě zastrašující signály a v lednu jsem po jedné akutní  návštěvě lékařky slyšela diagnozu " Chronický únavový syndrom" a pak také větu " Celkové vyčerpání organismu".

Není v tom ovšem jen má neschopnost odpočívat a chvíli v klidu sedět, nebo se projít.... je v tom z velké části i stres. 

Od ledna už jsem měla 4x antibiotika, třikrát jsem měla horečkami provázenou angínu, jednou dokonce spálu a nyní prodělávám další angínu, na kterou už jsem si prostě antibiotika dát nedala. Krk přešel a začala úporná rýma. 

Nemoci mě provází a ještě asi provázet budou nějaký ten čas.

Začala jsem tedy pracovat na odpočinku. 

Nejdříve jsem zvolila čas odchodu do postele. 

Byla jsem zvyklá chodit spát po půlnoci a kolikrát - zvláště pokud byli nasmlouvané trhy - třeba ve čtyři ráno nebo jsem nešla spát vůbec.

Tedy jsem zvolila hodinu, ve kterou si jdu lehnout a pak přibližně půlhodiny číst knížku. 

Samosebou dle potřeby čtu déle nebo vůbec.

Takhle nyní vypadá můj noční stolek :-) Knihu "Z lodiček do holin" od Marcely Mlynářové doporučuji na smutky, chmury, únavu. Je prostě naprosto skvělá! Je to moje první kniha přečtená při odpočinku v posteli. Stihla jsem to za týden!

Dalším krokem - ještě ne zcela pravidelným, ale už častým - je, že večery netrávím u počítače. Ale sednu si třeba se sklenkou vína k nějakému pěknému filmu.

Nepouštím si žádné driáky, ale staré české filmy, Poirota s Davidem Suchetem nebo třeba Sherlocka Holmese s Jeremym Brettem :-)

V momentě, kdy cítím, že mě únava přemáhá, odcházím spát.

Ve dne, zvláště v pracovním týdnu, se mi odpočinek zatím moc nedaří, ale díky krásnému počasí jsem děti včera odpoledne vzala na projížďku na kole s cílem dát si limonádu vedle v obci. Měli sice zavírací den, ale vůbec nám to nevadilo. Krásně jsme se projeli a zajeli u nás na zmrzlinu.

Emminka od neděle jezdí již bez koleček :-) ♥

Dneska mě také počasí i nálada zlákala a i když se mi práce trochu vrší, rozhodla jsem se vzít dcerku cestou ze školky na zmrzlinu a procházku kolem řeky. 

Seděla jsem tam a dívala se na ní jak zkouší házet "žabky". 

Dnešní odpolední procházka

Uvědomila jsem si, jak moc času jsem propracovala v honbě za tím, aby vše bylo dokonalé, lidé se zakázkami spokojení, hodiny tance zajímavé....

A i když jsem cítila, že jsem už na dně svých sil, vyčerpaná, unavená, pořád jsem jela naplno dál.

Stále dokola jsem si pokládala otázku " kde se ve mě bere ta energie? Vždyť přece musí někdy dojít..."

Dlouho nedocházela a já se ukonejšila myšlenkou, že jsem prostě jen víc unavená. 

Únavou, ze které se nešlo vyspat.

A pak prostě náhle došla. 

A já se octla někde, kde jsem nechtěla být.

V únoru jsem díky nástupu nemoci hodiny tance zrušila. A i když jsem měla všechny mé taneční žákyňky ráda, ulevilo se mi. Nemoc bohužel udeřila tak, že jsem nebyla schopná kurzy vést. 

A tak se učím, učím se odpočívat a hledat v životě řád, který mi chyběl. 

Tenhle únavový prevít je věc dlouhodobá a tak mám na zdokonalování sebe sama dost času.

Má nejvyšší meta v učení je -nepřipouštět si stres a nestresovat se. I tuhle radu jsem dostala. 

Ovšem jak se to dělá???? :-))) 

To bohužel nevím. 

K tomu zřejmě musím dojít odpočatá.

S láskou 

♥

Eva