V ohradě...

... za domem.

Za pár dní uplyne rok od posledního příspěvku. 

Celý byl plný shonu, práce a novinek, které prostě píše sám život.

K blogu jsem se vracela ve vzpomínkách a doufala, že brzy bude čas něco napsat.

A ten čas nastal dnes.

Úmorná vedra nás vyhnali na týden k babičce,ale přivezli jsme si je sebou. 

Sever Čech je vyprahlý a přes den také velice horký. V noci umí teplota klesnou na 7°C. 

Ráno začne pálit sluníčko a celý ten úmorný proces jede na novo.

Zavření v domě, vycházející minimálně moc zážitků nepřineslo.

Nikdy jsem si nepomyslela, že se budu těšit na déšť a budu mít radost, když o dovolené začne pršet.

Stalo se. 

Teplota spadla pod 20°C a bylo zataženo, občasně přeprchlo a večer se vyjasnilo.

Konečně jsme vyrazili na procházku.

U babičky za domem se často pasou stáda krav. Nyní jsou na jiné pastvině a proto jsme se osmělili a šli se projít místy, kde jsme ještě nikdy nebyli.

A pohled to byl vskutku úžasný.

Manžel,který velmi rád fotí a při tom objevuje nová místa, první prozkoumal i toto. 

Moc děkuji za trpělivost všem, kteří mé články rádi čtou a nevadí jim, že mne život vede občas jinými cestičkami než je psaní. Děkuji za milá slova, která se objevují pod články a zvu vás na svůj instagram, který v tom životním maratonském běhu zvládám plnit lépe.

S láskou 💗

Eva