A je to tady...

... zase.....

Začíná nový školní rok.

Nevím jak vy jako rodiče, ale já se vůbec netěším. Tempo, které nastane je víc než vražedné.

Máte to stejně?

V úterý jsme měli moc milou návštěvu spolužaček od Emmičky z baletu a bylo to báječné odpoledne.

Loučení s prázdninami je vždy moc těžké, pro mne i pro děti.

Děti se alespoň těší na spolužáky a kamarády, ale mě děsí rok od roku se zvyšující tempo.

A tak jsem upekla  piškotový dort s limetkovým krémem, aby loučení s létem měli děti sladké .

Baletky ho vzali útokem a syn nezůstával pozadu.

Mám jedinou jeho fotku... Víc jsem nestihla :-)

Dort je rychlý,nadýchaný a jednoduchý.

Přicházím tedy s receptem, aby jste se do něj mohli pustit třeba dříve, než se kolotoč povinností roztočí naplno.

Recept je náš rodinný, dle kterého piškot pekla i má babička. Já si ho trochu upravila, aby se povedl vždy.

Tak tedy pojďme na to :-)

Suroviny:

4 vejce (žloutky, bílky zvlášť)

4 pol lžíce horké vody

200g pol mouky

200g cukru krupice

1 lžička pr do peč

šťáva z půlky limetky

pol lžíce ledové vody

špetka soli

Krém:

1 mascarpone

1 smetana ke šlehání (30%)

2 lžíce moučkového cukru

Kůra nastrouhaná z jedné limetky

Pak také dortovou formu o velikosti 22cm, kousek másla a pečící papír.

❤❤❤

Začneme tím, že si vyšleháme sníh z bílků. Šleháme nejdříve pomalu, až začnou bílky pěnit přidáme lžíci ledové vody a špetku soli. Mícháme do tuha, až se budou dělat špičky.

Sníh dáme stranou a dáme si šlehat žloutky s cukrem.

Šleháme až směs zesvětlá a nabude a šleháme dál, já tak 15 až 20 minut.

Pak přidáme po lžících horkou vodu. Vodu klidně uvařte a nechte lehce odstát a pak ji přilijte.

A opět necháme šlehat 10 minut až 15.

Snížíme otáčky a do směsi přidáváme střídavě mouku s práškem do pečiva a sníh.

Nakonec přidáme šťávu z poloviny limetky.

❤❤❤

Dno formy vyložíme pečícím papírem, strany vymažeme máslem a vyložíme pruhy pečícího papíru tak, aby hranu přesahovala asi o 8 cm.

Nalijeme těsto, uhladíme a šoupneme do předehřáté trouby na 150 °C

Pečeme zhruba hodinu, ctěte zkušenosti s vlastní troubou.

Dort krásně vyběhne.

Dort nechte téměř vychladnout v otevřené troubě. Až budete na formu moci pohodlně sáhnout , pak ji vyndejte a nechte vystydnout.

Sundejte boky formy forem, sloupněte papír a dvakrát ho prořízněte.

Díly namažte krémem, který uděláte snadno:

vychlazenou smetanu vyšlehejte do tuha, přidejte mascarpone a ještě šlehejte, 

přidejte dvě lžíce moučkového cukru, 

šťávu z druhé půlky limetky 

a máte hotovo.

Krém namažte i na celý povrch dortu.

Posypte kůrou z limetky :-)

Dejte ho odležet do ledničky a máte hotovo.

❤❤❤

Přeji vám hodně sil a pevných nervů v novém školním roce a dětem, aby vykročili pravou nohou.

Vždyť ono to zase rychle uteče :-)

Krásné dny přeje

💓

Eva

Zámek a park ...

... Lipová.

"Lipová je obec v nejsevernější části České republiky, v okrese Děčín, v západní části Šluknovského výběžku."

Po sobotní bouřce se vyjasnilo a byl krásný vzduch. Teploty neatakovali tropy a tak jsme rychle vyrazili na malý výlet. 

Z Lobendavy do obce Lipová je to co by kamenem dohodil a tak nás neodradilo ani pozdní odpoledne.

Areál zámku prochází pomalou revitalizací a obnovou. Zpřístupněn je  barokní park a zahrada.

Zámek je bohužel ve velmi špatném stavu a jednu dobu mu hrozila i demolice. Díky Bohu se tak nestalo a jedna z nejohroženějších památek pomaličku vstává z popela , tedy spíše sutin.

Zámek sloužil svým majitelům až do pozemkové reformy za první republiky. 

Za druhé světové války sloužil německé armádě a následně Československá armádě.

Jeho zkázu dokonala v devadesátých letech restituentka a následně firma, která usilovala o jeho zánik.

Zámek je vzácný tím, že za celou svou existenci nebyl nijak stavebně upravován.

Od roku 2011 je majitelem nezisková organizace pro rekonstrukci a revitalizaci památek 

VIA TEMPORA NOVA .

Základní ideou je snaha, aby byl zámek zrekonstruován do podoby svého vzniku v letech 1737 - 1741.

Park a zahrada jsou přístupné návštěvníkům.
V parku, u zámku a u rybníka potkáte tyto krásné dřevěné sochy.
Stařičké stromy mají úchvatné tvary a procházka tichým parkem je očistou pro duši.
Na rybníku plují labutě, voda je čistá...
Krásný výlet, který srdečně doporučujeme.

Kostelík s přilehlým hřbitovem

Kaplička

Základní a mateřská škola, tahle budova mne vždy uchvátí

V obci najdete i Informační centrum, s výstavou kamenů a muzeem uvnitř.
Za zmínku stojí i kostel sv Šimona a  Judy, který nabízí komentovanou prohlídku.
Pokud budete tedy Šluknovským výběžkem třeba jen projíždět, přibrzděte v obci Lipová, která za procházku rozhodně stojí.

S láskou 💓

Evča

V ohradě...

... za domem.

Za pár dní uplyne rok od posledního příspěvku. 

Celý byl plný shonu, práce a novinek, které prostě píše sám život.

K blogu jsem se vracela ve vzpomínkách a doufala, že brzy bude čas něco napsat.

A ten čas nastal dnes.

Úmorná vedra nás vyhnali na týden k babičce,ale přivezli jsme si je sebou. 

Sever Čech je vyprahlý a přes den také velice horký. V noci umí teplota klesnou na 7°C. 

Ráno začne pálit sluníčko a celý ten úmorný proces jede na novo.

Zavření v domě, vycházející minimálně moc zážitků nepřineslo.

Nikdy jsem si nepomyslela, že se budu těšit na déšť a budu mít radost, když o dovolené začne pršet.

Stalo se. 

Teplota spadla pod 20°C a bylo zataženo, občasně přeprchlo a večer se vyjasnilo.

Konečně jsme vyrazili na procházku.

U babičky za domem se často pasou stáda krav. Nyní jsou na jiné pastvině a proto jsme se osmělili a šli se projít místy, kde jsme ještě nikdy nebyli.

A pohled to byl vskutku úžasný.

Manžel,který velmi rád fotí a při tom objevuje nová místa, první prozkoumal i toto. 

Moc děkuji za trpělivost všem, kteří mé články rádi čtou a nevadí jim, že mne život vede občas jinými cestičkami než je psaní. Děkuji za milá slova, která se objevují pod články a zvu vás na svůj instagram, který v tom životním maratonském běhu zvládám plnit lépe.

S láskou 💗

Eva

Relaxuji nově

... malováním.

Už jako malá jsem moc ráda kreslila, ale nejsem v tom žádný lumen.

Když vidím co dokáží někteří nakreslit či namalovat padám úžasem.

Mnoho děvčat začalo relaxovat akvarelem a já dlouho odolávala, protože "neumím kreslit".

Ale jsem s dětmi měsíc doma a zvláště Emmička neustále něco tvoří, maluje a kreslí.

Tak jsme se dohodli a jeli do výtvarných potřeb pro barvy, štětce a papíry.

Byl to úžasný výlet do Berouna a do vlaku jsme si dali úúúžasné ledové kafe.

Doma jsem se každý den na ty barvičky dívala a obdivovala obrázky jiných, zkušených a nadaných.

Hledala jsem na netu jak začít a narazila na úžasnou Renatu a osmělila se namočit štětec a udělat první tahy.

První obrázek vůbec jsem, jako zatím většinu, malovala dle své fotky. Byl to snímek moře, skal a borovic. V minulém článku z dovolené jste mohli vidět jak předlohu tak můj výtvor.

Není to ono, ale nakonec se chystám asi v září na kurz, abych akvarel dokázala správně chápat.

Malování mne zcela pohltilo a každé ráno, když děti ještě spí, vstávám a maluji si. 

Emminka se po snídani přidává a malujeme spolu.

Nejsou to malby hodné Mánesa, ale..... dokáži se soustředit jen na to, těší mne to a neskutečně baví.

Namalovala jsem také Doubravickou bránu, která je pro mne branou do dětství...

Mým snem je vyjet někam a malovat si v plenéru krajinky.

Jen to umět a dokázat to :-)

Vše má svůj čas.

A jak v létě relaxujete vy?

S láskou

Evča

Sledovali jsme ...

... padající hvězdy.

Jako každý rok i letos jsme si našli ve večerním chladu chvilku a sedli si s dětmi na balkon a sledovali padající hvězdy.

Perseidy jsme viděli po delší době, protože vloni nám nepřálo počasí. 

Děti to zbožňují, jsou v pyžamech, zabalení v larisách a díváme se na tu nádheru nad hlavou. Nemusíme ani mluvit...jen se díváme a naše komunikace se omezí pouze na "Teď!Viděli jste?" 

Jsem za tyhle chvíle s dětmi strašně vděčná, je to náš letní rituál. Děti vědí, že půjdou spát hodně pozdě a že než zalezou do pelíšku, čeká je kakao a horké mléko s medem. 

Jsme náruživí sledovatelé astrojevů :-)

Neodolala jsem a amatérskou rukou jsem jim na vzpomínku namalovala noční oblohu a padající hvězdy.

Koukali jste letos také?

S láskou

Eva

KONEČNĚ ...

                       ... prázdniny!!!!!!!!!

Myslím, že ani děti se netěší na prázdniny tak jako já. A to i přes to, že letošní jsou pro mě poprvé po 12 letech pracovní.

Ten roční školní koloběh je únavný a musím kolikrát děti obdivovat, jak vše krásně a s přehledem zvládají.

Letošní rok pro nás byl víc náročnější, než ty předchozí, protože syn se tři čtvrtě roku připravoval na přijímačky na školu a dcerka začala v září docházet do baletního souboru v Praze.

A já začala chodit do práce - tedy zaučovat se, takže to bylo taky náročné.

Zkrátka úderem 30. června ze mne mnohé opadlo už při tradičním obědě s přáteli. 

KONEČNĚ!!!! 

Konečně!!!!!!

Vysvědčení opět dopadlo nádherně, 

Áda opět samé jedničky (v životě neměl nic jiného) a Emminka dvě dvojky. Mohlo se slavit a hlavně MŮŽE SE PONOCOVAT!

To je taková letní tradice.

První prázdninový víkend jsme dodatečně oslavili manželovi narozeniny a svátek mého taťky. Předposlední týden jsem přestala mluvit a antibiotiky léčila zánět hlasivek. Do teď nemám hlas v pořádku. A hlasový klid? Jen když jsem sípala řešila jsem 15 telefonátů, důležité věci kolem školy a podobně. Nikdy mi nezvonil telefon jako v době, kdy jsem nevydala ani hlásku. 

Narozeniny jsme oslavili příjemným posezením s dortíkem, který jsem upekla podle Kačí (Smoothcooking) a povedl se tak, že jsem druhý den pekla další.

Naši se vrátili akorát z dovolené na Madeiře a tak nám vyprávěli a ukazovali fotky.  Musím říct, že ukazování fotek se mi vždy zdálo nudné, protože na člověka nedýchá ta atmosféra, ale tentokrát mě to bavilo a hlavně jsem se dozvěděla tolik zajímavých věcí.... Byla jsem nadšená.

I my se letos chystáme na dovolenou. První opravdickou dovolenou..... u moře.

Chystáme se do Chorvatska. 

Děti budou umoře poprvé a já (když pominu Belgii) po dvaceti letech. 

S manželem jsme na opravdické dovolené ještě nebyli, tak se těšíme.

Ovšem největším těšičem v naší rodině je Emmi. Ta se dokonce dle chorvatské konverzace učí fráze a doma je na nás používá. 

Ptala se, zda v Chorvatsku budeme mezi sebou mluvit česky nebo chorvatsky. Asi jsem jí trochu zklamala, když jsem jí řekla, že česky. 

Odcházela se tedy projet s Adámkem na kole a loučila se slovy "Bok!" což je chorvatsky "ahoj" 

Když jde spát líbá nás se slovy "Laku noč" (dobrou noc ) a odchází do peřin.

A tak se modlím, aby dovolená proběhla klidně a v pohodě.

Největší obavu mám z cesty...

Červencové svátky trávíme na severu u manželovi maminky. Je tu božsky a pokud hledáte místo na výlet, Lobendavu vám doporučuji. V okolí je mnoho zajímavých a krásných míst. Je to venkov takový jaký známe z dětských let a to je dnes vzácné.

Rozhodně musíte vyzkoušet místní hospůdku. Kuchyně je velice chutná!

Večer jsme grilovali a pozorovali přírodu kolem. Již mnoho let sem dochází srnka skoro až k domu, u potoka v křoví má i letos schovaná svá dvě srnčata, kdoví kolikátá generace tu s námi žije.

kdy večer strnad dozpíval svou písničku, začali z pod střechy verandy vylétávat netopýři. Děti to fascinovalo, netopýrci se pěkně seřadili a po skupinkách čtyř začali vylétávat. Než je vyhnal chlad do pelíšku, napočítali 52 netopýrů. Babička jich před pár dny napočítala 84, tak se jim asi ve střeše moc líbí.

Dětem jsem k pozorování opékala marshmellowny a byli naprosto spokojené :-)

Mezitím co včera jsme s dětmi hráli badminton a koupali se v bazénu, dnes prší a občasně vykukuje nesměle sluníčko. Včerejší louka, na které jsme s Emm trhali luční kytičky ( taková škoda, že klasické vesnické louky ustupují novým zástavbám a s nimi mizí i zvonky, chrpy, kopretiny a různé druhy trav .... ) dnes byla ráno splihlá deštěm, ale nyní je obloha polojasná a opět v ní zpívá strnad.

Uvidíme kam se dnešní počasí bude ubírat.

Do kytice jsme přidali i peříčka babiččin slepic.

Děda se v noci vrátil z ryb a ve vaně na zahradě plave kapr. 

Děti si ho hned běželi hladit. Zkoumali jak je hladká a naopak ploutve drsné....

Není to krásné?

Připomnělo mi to příhodu z předvánoční Prahy.

Jela jsem s Emmi na alergo a na Andělu prodávali kapry. Povídám, chceš se podívat do kádí? A ona, že jo, že je plavat v kádi ještě neviděla.

 Letos však stánky s kapry byli řešené opravdu jako stánek, pulty byli zastřešené a obehnané názvem rybářství. Museli se obejít, protože kádě měli za stánkem.

a v boku byli patrově na nasypaném ledu oddělené hlavy a vystavené k výběru... 

Dcera se zastavila a povídá "mami?Kádě zrušili? Podívej, chudinky..." 

Odstrčila jsem ji od pultu s hlavami a šoupla ke kádím, kde spokojeně sledovala kapří rej.

Doma jsem celou věc se smíchem vyprávěla manželovi, chci dceři ukázat kapry v kádích a místo toho jde kolem usekaných hlav....hmmm to se mi tedy povedlo...

Tak to jsou nejnovější zprávy z naší domácnosti :-)

Mějte krásné léto a užívejte volných dní plnými doušky, ať jde jen o pár dní dovolené nebo víkendy.

S láskou 

💗

Eva