... jsem pozadu.
Přes týden absolutně nic nestíhám a protože víkendy byli až do toho minulého plné k prasknutí..... musím zážitky shrnout do jednoho článku a doufat, že vás to neodradí 😊
Začnu tedy minulým víkendem.
Ten jsme strávili u manželovi maminky, protože její maminka ( manželova babička) slavila devadesátiny. Bylo to velké a milé. Babička byla nadšená, všude se povídalo a jedlo.
Měli jsme připravený vynikající oběd v Lobendavské hospůdce, kde dělají tak báječné a obrovské řízky, že jim nikdy neodolám. Na výběr byla tři hlavní jídla a před nimi se podávala báječná polévka s knedlíčky.
Na oběd dorazila široká rodina a tak se mělo stále o čem vyprávět, povídat a klevetit.
Cestou z oběda jsme se trousili procházkou domů, kde se v oslavách pokračovalo u dobrého vína.
Na tuto oslavu jsem musela vyvětrat své nové šaty.
Pokud máte pocit, že to píši až skoro posvátně a šeptem.....máte pravdu 😀
Šaty totiž nosím pouze do divadla. V létě se občas zahalím do dlouhé sukně, ale jinak jsem nejspokojenější v džínách. Jenže když jsem takhle procházela výprodeji v Zaře, tyhle šaty mě tak chytli, že jsem jim neodolala.
Doma na mě hleděli ze skříně a já dumala co k nim, aby to nevypadalo usedle a nebo zase moc...kancelářsky. Nakonec jsem přizvala k přemýšlení kamarádku Lenku a shodli jsme se, že to pojmu mladistvě.
Proč né, čtyřicet mi bude až v lednu 😀😀😀
K šatkám jsem si koupila úžasné pudrově růžové tenisky, přidala džínovou bundičku a na krk šátek.... Výsledek, myslím, nebyl špatný 😁😁
K mému štěstí bylo i krásné počasí, takže jsem nezmrzla.
V sobotu byl také Mezinárodní den tance, který jsme s Emmičkou opět trávili jinde než na piazetě Národního divadla.
To už je snad naše smutná tradice, nikdy, nikdy nám to asi nevyjde.
A tak jsme s Emmí dopoledne před obědem nafotili pár fotek jako pozdrav tomu dni.
Hodně jsme se u toho nasmáli a tak nás to mrzelo o hodně méně.
V neděli jsme jeli domů, protože děti chtěli strávit Filipojakubskou noc se svými přáteli.
Domů jsme přijeli v osm večer a ihned odešli k ohni.
Děti si večer užili, ale nás zmáhala únava z víkendu a z cesty.
Byli jsme rádi, že jsme k půlnoci padli do postele.
A bylo volné pondělí.
Byl první máj, lásky čas.
Letos poprvé jsme nešli pod rozkvetlý strom.
Prostě jsme nedělali vůbec nic. Od ledna první VOLNÝ den
V úterý jsme začali obvyklý kolotoč.
Práce, škola, balet.
Ráno měla Emm trochu zrůžovělou tvářičku, odpoledne jsem jí dala tabletku na alergii, nezdála se mi. Cestou z baletu měla vínové již obě tvářičky..... no dohnala nás epidemie třídy, pátá nemoc.
A tak Emmi marodí.
Úterý byl první den Dé.
První škola se vyjádřila, zda našeho synka chce v září očekávat před svými branami.
Skončil šestý pod čarou s krásnými 163 body.
Krásné místo v tom mraku dětí, který se na školu hlásil. A že to o dva body nevyšlo na čáru?
Nevadí!
Středa byl den Dé na druhé škole.
Škola si přihodila své všeobecné testy, které trochu zaměřila i na Prahu. Trochu....
Jako mimopražský rodič jsem trochu nechápala otázky typu
"na jakou světovou stranu vede křižovatka Anděl?"
A protože je všeobecně známo, že určité školy raději pražské než mimopražské děti, byli jsme naštvaní.
Musím konstatovat, že jsem ani nedoufala v přijetí.
Adámek však dokázal nemožné a z tohoto testu nasbíral víc jak polovinu bodů 36.
A tak byl PŘIJAT!
Problém nastal kam půjde.
Nakonec jsme se rozhodli pro odvolání a školu z druhého termínu.
Uvidíme.
Momentálně máme doma zápisový lístek, který musíme umístit na školu kam se dostal a po odvolání ho vzít zpět,pokud to vyjde.
Těšila jsem se, že zkouškami to skončí.
Ne...
přijat/nepřijat
nervy..
"Mami sem nakonec nechci, chci sem. Napíšeš odvolání?"
COŽE???Jak jako? Nikdy jsem to nepsala!
V pátek jsem tedy převzala obálku s červeným pruhem, usedla k počítači a
hledala a psala a mazala a psala
a odeslala.
Tak nám prosím držte pěsti :-)
Ale klid stejně nebude, protože:
Zvládne to? Co nové děti?Neudělala jsem chybu,když jsem mu to dovolila?
Nervy...
No a je tu tento víkend:-)
Sobota byla krásná, sluníčková.
Slavnostní oběd pro Adámka se nepovedl tak jak jsme chtěli, protože naše oblíbená restaurace byla tak plná, že se k ní nedalo ani odbočit.
Náhradní varianta se ukázala, jako špatná volba.
Po příjezdu domu šli kluci na kolo a já byla s nemocnou Emmi doma.
Nesmí na sluníčko a tak jsme ve stínu seli do květináčů letničky.
Je mi jí líto, z obličeje to pomalu mizí, ale trup, nohy a ruce jsou víc a víc poseté.
Náš balkonek - už začíná být veselejší :-)
Za okny je zamračeno.
Doufejme tedy, že se počasí umoudří a sluníčko se nám zahledí do oken.
Přeji všem krásnou a pohodovou neděli
a u příštího článku
na viděnou :-)
s láskou
💗
Eva
