Tylová sukně....

... pro Giselle...

V článku o mé nové práci jsem se zmínila i domácím šití.

Upřímně musím říct, že co šiji v práci, nemám pak mnoho času a ani asi chuti usednout znovu k šicímu stroji.

Pak ale přijde chvíle, kdy dostanu nápad a musí to být hned.

Nápadů je spousty, ale jen ty co mi nejdéle vrtají hlavou uskutečňuji v záchvatech podobných tomu, jako když mě posedla TYLOVÁ SUKNĚ.

O tylové sukni ala Giselle jsem uvažovala...roky. Moc se mi líbila. 

Už jako holce, když jsem sledovala film Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde maminka v té úžasné sukni odtančí mou nejmilejší pasáž z Giselle a pak usedne v šatně na židli.

Když Emm propadla baletu měla jsem touhu ušít ji takovou sukni. 

Ale scházela odvaha.

Od září ale šiji věci, o kterých jsem si myslela, že nikdy nedokážu a tak jsem opět zabrousila na tu zatrápenou tylovou sukni.

No nebudu vás napínat.

MÁME JI a asi tak tunu dalšího tylu v různých barvách na další.

Pracovala jsem na ní několik hodin.

Neměla jsem návod ani střih, neměla jsem nikoho kdo by mi poradil a tak jsem jednou střihla... a protože nepřipouštím odpad, raději padesátkrát myslím a vymýšlím než jednou špatně stříhám.... prostě jsem střihla a od toho jsem celou tu sukni odvíjela.

Tady už si krásně čeká na majitelku, která spí a sní

Odměnou, která nebyla ani trochu finanční, byl obdiv mé dcery a její huronský povyk, když si ji směla obléknout. 

Děkovala mi a ihned se celá oblékla do baletního a tančila si u zrcadla....

... a šustění 13ti vrstev mě ukolébávalo k odpočinku (ten nehorázný nepořádek jsem uklidila ihned, co jsem ve dvě ráno vypnula stroj). 

Pořád za mnou běhala, ukazovala jak se točí a jak poskakuje,když ona skáče a jak vysoko může dát nohu a asi tisíckrát mě objala a říkala děkuji, ty nejlepší maminko na světě :-))

A pak přišla její velká kamarádka a i baletní spolužačka a sehrály nám úžasné baletní představení s příběhem. 

Ovšem sukénku si musely střídat.

Od té doby jsem domu nasyslila asi kilometr různého tylu a a očekávám další záchvat.

Bohužel vždy, když mě přepadne touha nanosit ten tyl do obýváku, zjistím, že je třeba vyndat prádlo z pračky, jiné sundat, dát mýt nádobí, zamést, vytřít,uvařit.... nebo prostě jiná, bohulibá činnost, která mě po létech připravuje spíše záchvat šílenství než tvořivosti.

A tak vám dnes mohu ukázat alespoň tu první, která ještě potřebuje vychytat, ale první sukni pro Giselle. Pokud mne sledujete na instagramu nepřicházím s ničím novým :-)

S velikým díky za vaše milé návštěvy a také s láskou ❤

vaše Eva

Po měsíci...

... a že to uteklo!

Mezitím co dcerka vedle hraje na klavír a paní učitelka koriguje její rozběhlé prstíky po klaviatuře, napíši zase něco málo od nás.

V první řadě vám chci moc poděkovat za komentáře, které jste napsali pod článek, protože po takové době jsem v ně ani nedoufala. 

DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI!!!

V minulém článku jsem psala, že se zaučuji v nové práci. 

Práce je to zcela mimo můj obor, ale protože jsem trochu zvědavá a pořád chci poznávat

 a učit se nové věci, 

ráda jsem se zapojila do práce na šicí dílně.

Spojila jsem práci, snadnou dostupnost a lásku k šití.

Mám obrovské štěstí na šéfa a šéfovou, vyšli mi vstříc s pracovní dobou, kterou díky dětem, 

zvláště Emm, musím omezit na šest hodin. 

Obrovské štěstí mám i na kolegyně, protože ženský kolektiv bývá....řekněme ... náročnější a dařilo se mi dlouho se mu vyhýbat.

Pracujeme od osmy hodin a šijeme zcela jiné věci než jsem byla zvyklá. 

Žádné krásné látky, polštářky a pastelkovníky, ale rovnou obaly na hudební nástroje.

Je to velmi zajímavá práce a i když zní trochu hrozivě, protože každý, komu řeknu co šijeme vydechne " ježiš, to šiješ jako obaly na kytaru?"

Ne jen na kytaru, ale i na basu, super basu, alpskou hornu, na harfu.......ale třeba i batohy na kytary, tašky na kamerové jeřáby, obaly na lednice.... Jak říkám, nejde o titěrnou práci, ale o kolikrát obrovské kusy, které vám postupně vznikají před očima a pod rukama, a s pomocí dalších rukou, je kompletujete, "plníte" tedy polstrujete a podobně. 

A najednou před vámi stojí obal na super basu, který je vyšší než vy 😊

toto není super basa :-)

Pracujeme s rychlými, dvou pedálovými průmyslovými stroji, které zkrotit trvá týdny. 

A jak jsem sama zjistila, vy si stroj nevyberete, stroj si vybere vás. 

Na žádném mi nešlo tak dobře šít, jako na tom nynějším, obešla jsem postupně všechny stroje na dílně a musím říct, že s tímto se kamarádíme od před Vánoc . 

Je to první stroj, kterému po hodině nevyhrožuji, že jdu domů a nebude mít s kým šít 😁

První dny nebyly vůbec medové. 

Stroj jel rychlostí blesku, že mi vše vytrhával z rukou a odhazoval v dál.

Šít rovně a se stejnými rozestupy se mi zdálo zhola nemožné.

Jen navléknutí nitě mi přišlo jako sci-fi natož vyměnění cívky.  Ta se musí ještě zakápnout olejem, takže jsem byla mastná, jak kdybych pracovala v mototechně.

Ale i když jsem v jedno období chodila do práce frustrovaná, že mi to nejde, nedokážu "nahnat rohy" a nesedí mi body, že tohle v životě nedám, že si musím říct jednou dost, na to nemáš, že je to normální a že....

"No paráda, už máš ty řemeny jak když střelí!"

"Vážně?"

...všechno chce čas a to i když opadne to největší nadšení, protože TO PROSTĚ NEJDE.

Však ono půjde, jednou....nebo nepůjde, ale to už je na druhých, zkušených, aby poznali zda na to člověk ( já ) má nebo ne.

Zatím se stále učím, když nevím ptám se ( až si někdy přijdu úplně pitomá), ale najednou vidím výsledky. 

U šití řemenů ( tedy popruhů na rameno či záda) už zvládám povídat s kolegyněmi, poslouchat muziku a po telefonu korigovat děti na cestě ze školy.

Od září ještě stále nevstávám s myšlenkou, že " to je otrava, zase do práce". 

Poprvé za ty roky, co jsem zaměstnaná.

Ano, mohla bych pracovat v oboru, osm a půl hodiny, dojíždět do Prahy a brát krásné peníze... Ale sem chodím ráda, protože ta práce mě láká, táhne.... co budu dneska dělat? Páni ta kurta existuje i modrá! A zvládnu to?

Dnes už stroj zastavím kde chci, rovně šít mi jde a zkouším -pokud to v daný moment jde- nové a nové věci.

Nechci znít nafoukaně, ale jsem na sebe pyšná! :-)

A i v soukromém šití jsem odvážnější, ale o tom zase někdy příště.

Snad to nebude až za měsíc :-)

Moji milí, děkuji za vaše návštěvy a komentáře. Pokud nestíhám psát, malé střípky ze života najdete na mém instagramu. Nebojte se kliknout zde vpravo a nahlédnout :-)

S láskou

❤

Evča

Vak na ...

... balerínu.

Jak už jistě víte ( z předchozích článků ) máme doma baletku. 

Balet teď dceru baví asi ze všeho nejvíc.

Myslím, že lví podíl na tom má lektorka Jana, která se holčičkám trpělivě věnuje a vede je ke správnému provádění prvků lehce a bez stresu.

A to se líbí i mně. 

..doma máme tyč a špičky pro štěstí...

Milujeme Labutí jezero.

Když se  po novém roce hodiny baletu protáhly z 60 na 90 minut
a na závěrečné vystoupení se začal trénovat tanec čtyř malých labutí,
 propuklo mezi děvčaty všeobecné nadšení.

První musela být balerína!

 Míša s Týnkou ji měly první a strhly tak všechny holčičky,

ty pak doma strhly maminky a nejen maminky, 

ale také jejich peněženky.

Ona taková balerína není jen tak něco.

Dcera si vybrala balerínu od Grishka, je jednoduchá, nezdobená, s kalhotkami a drží tvar.

Objednali jsme ji a čekali 4 týdny!

Mezitím jsem na internetu objednala obal na balerínu. 

Přišel dřív než sukně, ale velikost mi byla podezřelá.

Opravdu je to takhle veliké?? ptala jsem se sama sebe.

Po očku jsem koukla na dceru.... neprojde ani lítačkama.....

No nic, čekáme na balerínu.

Mezitím již známý příběh se zubem, když mi ho trhali kousek od obchodu, 

tak jsem se tam šla tedy zeptat.... nééé sukně nic.

Nakonec přišla a byla krásná. 

Emma svítila jak žárovka.

Doma se SAMA oblékla do kompletu - 

trikot ( ten jsme koupili bílý a já ho polepila kamínky hot fix pistolí), 

punčochy ( s těmi jí jindy pomáhám), 

špičky pro štěstí, 

balerína

 a samosebou čelenku pro labuť, 

kterou jsem vyrobila všem holčičkám

plus jednu pro lektorku s korunkou.

Vypadala úchvatně!

Asi dvě hodiny se odmítala vysvléknout, poskakovala a tančila, čekalo se na tatínka, který přijede, aby ji viděl. 

No zkrátka, vypadalo to, že máme nové pyžamo, protože by to z ní nesvlékl nikdo. 

Zpřísnila jsem (ale já ji tak chápala!!) a nakonec vše bylo úhledně složeno.

Položila jsem balerínu na koupený vak.

Mrkla jsem na manžela, který to sledoval a povídá " není to tak....o metr větší?"

Je to skoro o metr větší !

Hmm, co teď?

 Balet zítra, než budou mít cvičení u tyče za sebou, sukně leží v sále na zemi. 

To se mi opravdu nelíbilo

A tak mi nezbylo než zub nezub, sednout ke stroji. 

Měla jsem na to hodinu, pak zase zubař a cestování.

Ještě má své mouchy, ale ty doladím :-)

...a až se vymaluje, tak přidáme zrcadlo...
vlastně....ono se hned nemusí malovat (i když by to chtělo) :D

A tak máme za sebou další kousek baletního šití.

V plánu je i opravdické Labutí jezero v divadle.

Emmička jen vzdychá
"Hlavně ať je Odetta Nikola Márová a princ Michal Štípa!!" její idoly.

Krásnou neděli 

♥

přeje Eva

Odetta pro...

... mou baletku.

Propadli jsme baletu. 

Kdysi dávno já, ale to už je tak moc dávno,že už to je vlastně jen mlhavá vzpomínka.

Pozvolna mu začala bez mé nápovědy propadat dcera.

Od malička tančila. 

Jak by také ne, když v tanečním prostředí vyrůstala. 

Sice nejsem baletka, ale tančila jsem a posléze i vyučovala orientální tanec.

Přišla mi úžasná, když ve dvou letech vnímala rytmus.

Naučila se prvky, které u mě vídala a tančila.

Ve třech letech u mě poprvé v počítači viděla labutí jezero.

Začala propínat špičky a dělat "žirafí" krk :-)

Dala jsem ji tedy na scénické tance, jediné co v našem městě byli.

Vede je Hanka, úžasný člověk, který když kolem vás projde má tak pozitivní auru, že z vás všechno spadne.

Říkám o ní s obdivem a úctou, že když Hanka jde, tak svítí. 

Úžasná žena!

Po první hodině se mě Hanka ptala, kam chodila Emma dříve nebo zda někam chodí, protože vyčnívala. 

Byla jsem na ní pyšná.

Pak přišlo období chvály, období maličkého vzdoru a prvního strachu z vystoupení na divadle...

a pak...

.... pak přišla věta, která přijít musela....

"Mami? Chtěla bych chodit na balet."

"Balet?"

"Jo"

U nás, ale žádný nebyl. A dojíždět bylo pro mě nemožné.

Ale pozvolna se z nevinné otázky, stal nátlak.

Dva roky dojížděla její nejlepší kamarádka vedle do města a o to víc Emma chtěla.

Když se ale stal zázrak a u nás otevřeli přípravku a další třídu pro baletky, brala jsem to jako znamení. 

Z počátku jsem ještě otálela, nevěděla jsem, zda to co v ní od malička vidím, 

bylo mi potvrzováno napříč školkou, Hankou, tak zda to vidím správně.

Protože každá máme ty nejdokonalejší, nejnadanější a nejšikovnější děti pod sluncem.

Nepochybovala jsem o ní, ani na vteřinu, vím, že nadaná je, ale bude lektorka souhlasit?

Zavolala jsem lektorce Janě.

Další úžasné, éterické a vždy usměvavé ženě, kterou jsem spolu s jejím mužem obdivovala už roky.

Požádala jsem o zkušební hodinu a o rovnou informaci je to tam, není to tam.

První hodina v přípravce byla zároveň poslední.

Přesunula se do hodiny, kde jsou holčičky již s baletními zkušenostmi.

Je to tam!

A láska a sny mé dcery propukají naplno.

A konečně i já, mohu mluvit o lásce k baletu, 

jsem dojatá, když přijde a zeptá se "mami tu ruku takhle?"

Nechtěla jsem si své sny a lásky hojit přes dceru a tak jsem o baletu nemluvila, ale poslouchala jsem hudbu. 

Nedávno přišla s tím, že potřebuje "nutně tyhle skladby, abych mohla trénovat" a na videu z hodin, které jsem jí natočila je našla. 

Bodlo mě u srdce, moje nejoblíbenější skladby z labutího a z Romea a Julie. 

"Mami ty prostě miluju!!"

Nastala dechová tíseň -je jako já...

Pas de quatre

Romeo a Jůlie Dance of the Knights

Nevím jak dlouho to nadšení bude trvat, ale jsem připravená ji podpořit jak jen to bude třeba.

Jistě, vím že je to řehole, že to bolí, že.....

Zde si vypůjčím heslo z jedné reklamy:

"Když ji miluješ, není co řešit.."

A já jí miluju.... 

Takže to byla naše cesta k baletu.

Minulý víkend jsem si sedla zase po delší době ke stroji a začala šít panenku.

Emmička za mnou přiběhla s MP3 přehrávačem a předváděla tanec čtyř malých labutí. 

A mě najednou před očima vyvstala jiná panenka než byla v plánu.

Odetta....

Šila jsem s radostí a nadšením a rodině se každý nový kousek moc zamlouval.

Poháněli mne dál.

Pak jsem ale dlouho čekala na tyl,

přišel jiný a mě bylo líto, že to nebude přesně dle mojí představy.

Ale sukni mohu kdykoli vyměnit....

A tak jsem ji dokončila...

Máme tedy doma čtvrtou panenku z mého ateliéru,

labutí princeznu Odettu.

A baletní sukně se připravují i pro další hračku, 

o té však až zase někdy příště.

Špičkami pro štěstí na dveřích dětského pokoje

se pro dnešek loučím.

S láskou

♥

Eva

Jednoduchý sáček...

... na baletní piškoty.

To že máme doma malou baletku, víte.

Emma balet miluje a dlouho o něm snila.

Dostala nyní nové piškoty a mě napadlo, že by se jí hodil pytlík.

Do školy ho nikdy nepotřebovala a to ani Adámek, protože máme skříňky,  tak jsem se pustila do práce.

Samosebou Emmička o ničem nevěděla, bylo to překvapení.

V době, kdy jsou děti ve škole, jsem si udělala šablonu, 

nastřihla látku a baletku namalovala.

Po zaschnutí přežehlila a sáček sešila. Protáhla stahovací šňůrku, kterou jsem udělala z krásného šikmého proužku.

A sáček byl na světě :-)

Ráno na Emmičku čekal, pověšený na židli.
Nadšeně mi padla kolem krku a krom díků a pochvaly aspiruji na nejlepší mámu na světě.


No samozřejmě, co jiného :D



Krásný víkend
přeje
♥
Evča

Řídím se heslem ....

... taštiček není nikdy dost! ....

Krásné bouřlivé odpoledne blogerky :-)

Za okny se střídá sluníčko a bouřky a já to vnímám pozitivně - 
- léto je tu - skoro...

Dneska vám ukáži zase něco šití.

Včera jsem ušila tři taštičky, bez kterých se málo která obejdeme :-)

Také to tak máte? 

Ať je počet jakýkoli, stále se jich nedostává?

Tak tady jsou :-)

Dvě jsou již ve znamení léta, vody, cest k moři a laškování s námořníky ;-) 

Třetí se ještě pohupuje v jarním vánku, hýří jasnými barvami 

a na jedné straně dokonce švy proplétají lístečky.

I taštičky se ode mne vydávají na cesty a já jsem ráda.

Za téměř uplynulý měsíc se na cestu do Anglie 
vydali i tyto věcičky, 
a to jako dárek do rodin, kam putovali děti školou povinné.

První byla dvě pouzdříčka

A jako druhý se vezl
myškový obal na knihu, kosmetická taštička a také dvě pouzdříčka

Tak snad se dárečky v daleké Anglii líbí a dělají radost.
Myší aplikace jsou mé autorské 
a strašně mě baví.

Mějte krásný den a doufám, že vás bouřky moc netrápí.

s láskou

♥♥♥

Eva

Někdy prostě ...

... nechci být přesná.

Krásné páteční odpoledne moje milé.

Znáte to, něco šijete, meříte, špendlíte a opravujete a upravujete.....a jde vám z toho hlava kolem. 

Já mívám záchvaty "hala bala stylu" a "kolenománie", kteří se dostavují v nejméně vhodnou dobu. Ano v tom je pravidlo..... Kdykoli mám opravdu důležitou věc, zakázku, málo času...osvítí mě nápad. A musím, prostě musím ho ihned zrealizovat.

A tak dnes, kdy jsem mělo vše podléhat přesnému šití a také narozeninám Emmičky ( dnes je jí šest!) jsem ráno prostě zrealizovala nápad, který jsem v hlavě nosila dlouho.

Když zemřel děda - již jsem to tu psala - našlo se ve skříni po babičce mnoho látek starého záplatovaného povlečení zkrátka všeho možného. Upoutala mě cícha - s bleděmodrým vzorem. Měl ho pražský děda na polštáři a dokonce i v červené nebo růžové barvě. A na chalupě byli podobně povlečené peřiny. Cícha tady ve skříni, byla plná záplat a babička ji tam jistě měla na hadr. Ale mě ten vzor hodil zpět do dětství a do časů, na které ráda vzpomínám.

A tak skončila v krabici, která se pak snesla ke mě, o patro níž :-)

Mám moc prima kamarádku Evičku. V mnoha věcech se shodneme a její maminka mi občas posílá různé krajky, krajkové ubrusy a prostírky... protože obě vědí, jak moc to mám ráda :-) 

A to byl i případ modrotiskového kulatého středového ubrusu, který mi Evička nedávno donesla.

Modrotisk miluji. Ale ubrus nevynikal tak jak jsem chtěla. 

Takže jsem ho složila a povídám " udělám z tebe - až bude čas- polštář!"... 

Čas....kde bych ho vzala? :-))

Od předloňska mám schovaný narychlo ušitý kulatý polštářek, protože jsem ho chtěla obháčkovat a nějak nebyl čas.... nebo co? .... :D

Takže tyhle tři krásné životně důležité věci se octli společně na hromadě. 

Emmika má dnes narozeniny a zítra bude oslava....

Kdy jindy udělat polštáře na houpačku než dnes???? 

Ale nebylo to krásné šití....kdepak. Bylo to kolenové a hala bala...

obkreslila jsem polštář našpendlila, nastříhala, sešila...

Kulaťák jsem zkoušela poprvé, ale nechci ho nažehlený, chci ho venkovsky venkovní... 

Stroj makal jak šílený.

A Modrotiskový.... u toho jsem byla opatrnější a musela vzít metr. 

Však udělat s kruhu čtverec, to už chce trochu počítat, zvlášť když jsem chtěla zachovat celý vzor.

Pak jsem ale hala bala stříhala, abych nebyla tak skvělá zase :-)

Odpočinula jsem si!!! Všude ultra binec, ale co...mám tři krásné polštáře!!!

Na ven ;-)

Hmmmm ..... a venku se zatáhlo a obloha je černá.... ach jo.....

A jejda! Mám venku látky!

Tak děvčata, krááásný víkend!!!

S láskou Eva

♥♥♥

Slibovaný ...

... návod na sukničku.

Snad dle mého návodu zvládne i začátečnice :-)

O volánové sukni pro Emmičku z babiččiny látky už jsem psala. 

A slíbila také návod.

Slib dodržuji a vkládám.

Budeme potřebovat

hlavní látku ( kterou jsme předtím vypraly a vyžehlily)

nůžky

řezák

řezací podložku

tužku (křídu) na látku

špendlíky

asi 1cm silnou gumu 

krejčovský metr

Nejprve si naměříme míry:

obvod pasu  ( k tomu připočítejte 4cm navíc, aby výsledná sukénka nepnula přes zadeček a 4cm na švové přídavky)

obvod přes zadeček ( je informační, po přidání k prvnímu dílu, nebude sukénka zadeček obepínat a bude volná. Zadečky jsou individuální :D , takže pokud stále obepíná, přidejte k hornímu dílu 6 cm místo čtyř.)

od pasu ke kolínku ( konečná délka sukně, nezapomeňte připočítat švové přídavky)

Míry zapíšeme a od těch se bude vše odvíjet.

Gumu naměříme kolem pasu.

Pokud se šitím začínáte, sukni si načrtněte a popište. 

Až se ztratíte v záplavě čísel, rychle se zorientujete :-)

Vypočteme si šířku jednotlivých dílů. 

délka sukně : počtem dílů = šířka jednoho dílu

V tomto případě, budou všechny díly stejně široké, můžete ale díly rozpočítat různě, jen nezapomeňte, že konečné číslo musí souhlasit s délkou sukně :-)

Na látku naměříme sedlový díl.

Má sukénka je ze třech dílů, ale záleží jen na vás kolik jich uděláte, jak budou díly široké, pamatujte ale, že součet všech musí po ušití dát číslo, které jste naměřily od pasu ke kolínkům.

Nezapomeneme také na švové přídavky, které uděláme 2 cm z každé strany.

U sedlového (prvního) dílu, bude horní přídavek, tedy ten  kde bude tunýlek na gumu, větší, cca 4 cm.

Naměříme další díly. 

Nyní je ale třeba, aby byli delší než první díl. 

Abychom pak řasení neměly složité, nebudeme to přidávat od oka, ale

délka prvního dílu x 1,5 = délka druhého dílu

a následně

délka druhého dílu x 1,5 = délka třetího dílu

Tak a máme všechny díly na látce. 

Látku nařežeme a jednotlivé pruhy na bocích sešijeme.

Na prvním dílu sežehlíme tunýlek a na posledním dílu kraj a prošijeme.

U prvního dílu nezapomeneme nechat cca 2 cm nesešité pro navléknutí gumy.

A začneme řasit. 

Někdo řasí pomocí stehovky, někdo pomocí patky a někdo, jako já, řasí ručně.

Skládá jednotlivě a špendlí :-)

První díl otočíme tak aby první a druhý díl byl lícem na sobě a vložíme do druhého dílu. 

Našpendlíme.

To samé s dalším dílem.

Tak a suknička už nám drží pohromadě :-)

A usedáme ke stroji a začneme prošívat. 

Pozor na to, abychom prošívaly jen ve švovém přídavku. Sukně má tendenci se "hamounit" všude možně, takže pořád rovnejte a kontrolujte, aby jste si neprošily i díl.

Kraje pak ještě znovu prošijte cikcakem nebo overlokovým stehem, pak se netřepí.

Přeměříme :-)

No a máme skoro hotovo!

Už jen navlékneme pomocí zavíracího špendlíku gumu. 

Konce pak sešijeme na stroji a sukénka je hotová.

Doufám, že se vám návod líbí a že se podle něj sukénka podaří. 

Těším se na vaše komentáře i na fotky výsledného díla :-)

S láskou

♥

Eva

Vzpomínková ...

... suknička.

Za pár dní to bude rok, co nás opustil děda. 

Často vzpomínám, nejen na dědu, ale také na babičky, kterým denně posílám v duchu pozdrav a lituji, že nemohly poznat naše děti. 

Myslím, že by z nich měly radost.

Když se vyklízel byt po dědovi, ve skříni bylo mnoho látek a starých povlečení, které tam babička, která na dědu v nebi, čekala 20 let, měla na šití, zašívání a správku. 

Mnoho z toho by skončilo v popelnici a to mne bylo líto. Zvláště starého damaškového povlečení. Co že má díry, záplaty, nevadí!

Já ho využiji :-)

Největším balíkem však byla žlutobílá kostkovaná látka, které tam bylo snad 10 metrů.

Vypadal by z ní krásně ubrus, prostírka, podsedáky, závěs....kdo ví, k čemu jí tam babička schovávala.

Už dlouho jsem plánovala, že z ní něco ušiji. 

A tak jsem z ní od oka střihla a ušila Emmince volánkovou sukni, která se pěkně točí.

Je těžší než z bavlněného plátna,ale vypadá krásně :-)

A protože jsem vloni při hromadném šití sukének byla požádána o návod, připravuji ho pro vás :-)

Tímto se omlouvám, za tak hrozné zpoždění, ale klid a fotoaparát nedovoloval sukničkový návod nafotit, zvláště také pro to, že jsem od té doby sukénky nešila.

Přeji vám moje milé jen krásný den :-)

S láskou

♥

Eva

Pár pouzdříček ...

.... na prodej.

Včera jsem se věnovala pouzdříčkům nebo chcete-li, malým kapsičkám.

A vložila je k prodeji.

Je to myšleno jako takový malý dárek k nadílce, aby drobečka ( puberťáka nebo slečnu ) beránek nepokakal :-)

A proč vlastně vznikli ?

Protože jsem řekla "DOST! "

Jakožto maminka dítka školou povinného mě každé ráno mohl vzít čert, když se mezi dveřmi začali hledat klíče od skříňky nebo čip na oběd, protože je vždy z krku sundal, ale do tašky nehodil... Nebo je naopak nesundal a s klíči běhal, lítal po hřišti nebo dokonce cvičil, takže klíče udělali ela hop a třískli ho do zubů. 

Po dvou vážných úrazech obličeje a úst, na mě šli mrákoty...

Takže když se v neděli ( s předstihem na otázku, klíče máš v tašce? ) začali hledat klíče, sedla jsem si a ušila kapsičku. 

Klíče už dlí na karabině na kalhotách.

A ta spokojenost!

Až mi to přišlo, zda se nemýlí a nemyslí si,že jde o odměnu, že ty klíče po hodině našel :D

Šití mě chytlo a našila jsem jich pár navíc, z nichž některé už cestují k novým majitelům :-)

Je prima,že se do nich vejdou nejen drobné peníze, klíče, ale třeba i sluchátka k MP3 přehrávači :-)

Moje milé přeji jen krásný den :-)

S láskou

♥

Eva

Malá víkendová ...

... oslava.

Byla to taková předběžná, protože Emmička má svátek až v úterý, ale chtěli jsme to oslavit v klidu a tak neděle byla vhodným dnem. 

Dokonce odpoledne i sluníčko svítilo :-) 

Krása!

Letos jsem poprvé objednala dort.

Na každý svátek a narozeniny je peču sama. 

Ale věděla jsem, že bych se stresovala a tak jsem dala přednost jinému. 

Pravdou je, že kdybych ho v lednu sama nedostala od taťky jako dárek, pekla bych.

Byl, ale tak vynikající, že jsem prostě sáhla raději po něm.

Objednala jsem ho dva dny dopředu v cukrárně u Hájků, která sídlí nejen na Václavském náměstí v Praze, ale také vedle ve městě. Mají vynikající nejen dortíky, ale i zmrzlinu, chlebíčky....no...myslím,že každý si tam najde to své.

My nemáme rádi kupované dorty s krémem a tak jsme dali přednost "bezkrémové" formě.

Dnes k snídani, dojedli děti poslední dva kousky.... 

Mohu vřele doporučit! :-)

To jsem malinko odbočila :-) 

Děti byli půl dne opravdu hodné, protože si směli na stroji sešívat zbytky látek. Vše jsem připravila a volala je k oslavě.

Měla jsem krásnou náladu, takže ani výbuch, který z odstřižků a nití udělali, mě nerozházel :-)

Pro Emminku jsem ušila jak malou taštičku a pak také polštářek ve tvaru Matriošky. 

Ten jsem měla opravdu problém schovat, takže byl přikrytý látkami na žehlícím prkně :)

Světe div se, neobjevila ho :-))

Manžel koupil  sponečky do vlasů a malá oslava s velkou dávkou lásky, mohla začít.

Kéž by nám v úterý přálo počasí a my to mohli doslavit jak jsme si slíbili - malým odpoledním výletem na kole.

Nedělní podvečer se u nás pro pánské osazenstvo nesl v duchu formule 1 a tak jsme si s Emm vyjely na projížďku na kole. 

A tím jsme tu sváteční neděli uzavřeli.

Pak nastal klasický nedělní kolotoč - koupání, večeře, příprava aktovky... však to moje milé, znáte :-)

Ještě jsem stihla upéct čokoládové muffinky podle Moniky z kopečku a uklidila celý svůj pracovní kout. 

A byl večer a já si s hrnkem dobrého zeleného čaje, sedla k práci :-)

Moje milé, děkuji vám za krásné komentáře i vzkazy na síti :-) 

Jsem ráda, že vás mám :-)

S láskou

♥

Eva

Venkovská kulatá ...

... podložka.

Krásné ráno moje milé :-)

Včera jsem si naplánovala práci, ale tak nějak jsem toužila po tom, udělat si jen něco pro nás. Takže plán se posunul cca o dvě hodiny.
 Ano, ano, přicházím opět s jednou rychlovkou.

Styl venkova mám moc ráda.

 Přijde mi čistý a voňavý. 

Vždy když přijedu k mé milované tetě do vesničky,
kousek za Českými Budějovicemi, chce se mi brečet. 

Dojetím, štěstím a také vzpomínkami na to co jsem tam prožila.
Vzpomínek jsou plné kouty!

Vůně sena, čerstvě posekané trávy, slepičky na dvorku a pak především vůně stodoly. 

To ne všem voní, ale mě ano :-) 

Cítím a vím, že bych tam byla skutečně velmi šťastná.

A tak si venkov trochu přitahuji k nám domů. 

Také jsme bývali vesnice, pak městys a nakonec jsme město. 

Je tu krásně, ale vesnice to už není. Louky tu nejsou, pole plné hrachu tu nejsou a slepice tu má málokdo...

To je asi daň pokroku. 

Vše si koupíme a vajíčka dokonce v krabičce bez skořápky ( při té myšlence mi naskakuje husí kůže).

Na svou kulatou podložku jsem použila všechny tkané látky s režným podkladem. 

Vidíte správně, všechny jsou od Šárky :-)

Použila jsem i kanafas, který prostě miluji! 

Podložka je podšitá a prošitá, využila jsem kružítko k šicímu stroji.

Je sestavena z 13 trojúhelníků, které představují střípky z venkovského života.

Zadní strana je z režné látky.

Dlouho jsem tuto skládanou měla v plánu.

Stále ale nebyl čas, protože.....

...něco.

A jak jste si mohli přečíst předevčírem, učím se odpočívat :-)

A u tohoto jsem si odpočinula :-)

Krásný pátek moje milé a užijte si víkend, ať je jakékoli počasí :-)

S láskou

♥

Eva

Malý dárek ...

... od velkého srdce.

♥

Dnešní rychlý projekt bych ráda věnovala své dcerce Emm, která má za pár dní svátek.

Šít budeme malou taštičku, kterou Emmičce daruji.

Výhodou této taštičky je, že  je ze zbytků a dá se ušít ručně, když není stroj.

A protože taštiček není nikdy dost stejně jako drobných dárků pro své milé, pusťme se do práce.

Co budeme potřebovat:

zbytky plsti, tvídu, vlny, zkrátka zbytek něčeho pevnějšího,
zip
bavlněnou látku, pokud chcete podšívku nebo aplikaci
řezák ( nůžky)
pravítko
tužku
razítko
barvu na textil
kousek houbičky
vyšívací bavlnku na obšití

A můžeme začít.

Z plsti vybereme obdélník, který zarovnáme. Ten můj je 15,5 x 25,5 cm.

Přeložíme ho přesně na polovinu krátkými stranami a sežehlíme.

V případě, že chcete dělat podšívku musí být o kousek menší, aby při obšívání nebyla podšívka v krajích vidět.
Podšívce nejdříve začistíme kraje a přiložíme jí na plstěný obdélník, společně našpendlíme k zipu.

Zip šijeme z lícové strany ...

... a na koncích neprošíváme úplně do kraje.

Pak musíme upárnout, přesně jako já :-)
Konec zipu ustřihneme.

Nyní taštičku celou prošijeme kousek od kraje.

A je čas na vymýšlení aplikací.

Zkoušejte, pokládejte, vystřihujte a tiskněte :-)

Já jsem nakonec zvolila bleděmodrou silnější látku s puntíky, na kterou jsem natiskla sovičkové razítko. Z nepovedených pokusů, jsem sovičky vystřihla a přidala je jako další aplikaci.

Na razítko kouskem ustřiženým z houbičky na nádobí, naťupkejte barvu. Nechte chvilinku zavadnout, půl minutky, opravdu chvilku a natiskněte na látku.
Necháme barvu zaschnout a po té přežehlíme na bavlnu.

Na Emminky taštičku jsem zvolila aplikace i z plsti a zkombinovala je z bavlněnou látkou.

Nu a je téměř hotovo.


Nyní začneme vyšívací přízí obšívat. Nejprve aplikaci a potom celou taštičku.
Bohužel jsem při předělávání svého pracovního koutu, někam založila veškeré příze na vyšívání. A tak jsem prohrabošila bednu s klubíčky a našla krásně modrou Danielu, která se vešla do té největší jehly.

A nevypadá to vůbec špatně, co myslíte?

Moje milé, doufám, že se vám dnešní rychlý projekt líbil a že ho vyzkoušíte :-)

Moc děkuji za vaši přízeň, návštěvy a krásné komentáře, které mě nejen těší, ale i ženou zase o kousek dál :-)

S láskou
♥
Eva

Jarního zpěvu ...

... ptáčků se nemohu nabažit. 

Vůbec mi nevadí, že mne ráno budí.

Na jaře není ptáčků a ptačího zpěvu nikdy dost, že? Tak abych se mohla jarem kochat i v jídelně, ušila jsem rychlý běhounek na stůl. 

Uvidím jak naložím se zbytkem látky, ještě bych měla pár nápadů. :-)

Látkám jsem opět neodolala u Šárky, její obchůdek jistě znáte. Kdyby ne, vpravo dole najdete v seznamu oblíbených obchodů.

Závěrem vám musím poděkovat za všechny milé a krásné komentáře, které píšete a také za zprávičky na facebooku.
Děkuji vám, vždy mne velmi potěší i dojmou ♥

S láskou a přáním krásného jara

♥

Eva

Zase jeden...

... kavárničkový

♥

Eva

Polštářková mánie?

..... ach né :-) Ale práce je to krásná. 

Polštářky poputují do jedné nově vznikající kavárny :-) 

O tom, ale až někdy příště :-)

Krásné jarní dny moje milé :-)

S láskou

Eva ♥

Hned se lépe pracuje :-)