čtvrtek 19. listopadu 2015

Pečená dýně...




... k rychlému obědu.

Za burácení větru se za okny střídá slunce s černo fialovou oblohou a deštěm.

Po práci potřebuji jen rychlý oběd a vyrazit vstříc odpoledni.
Ve špajzu se ukrývá dýně hokaido ze zahrádky.
Na polévku je jí málo, ale rozhodla jsem se jí upéct.
Kdo má chuť, může zkusit.
K dýni klidně přidejte navíc česnek a kmín. 
Já se musím tentokrát obejít bez, protože jdu k lékaři a mít dech prosycen česnekem, mohl by si myslet, že ho považuji za upíra.

Receptů na pečené dýně je mnoho.
Tak jako chutí a dýní :-)



Připravte si: 

1 dýni hokaido
kousek zázvoru
olivový olej
hrubozrnnou mořskou sůl
čerstvě mletý barevný pepř
čerstvou majoránko 
(podzim nám přeje, ještě je jí na balkoně dost)

Do zapékací mísy nalijte tak 3 polévkové lžíce olivového oleje.
Dýni rozkrojte, zbavte vlákének a semen a pokrájejte na kousky asi 2,5 cm silné.
Kousky vhoďte do zapékací mísy a promíchejte z olejem.
Zázvor oloupejte, je ho třeba asi 1 cm, nakrájejte na slabá kolečka a nakonec na nudličky.přidejte k dni, promíchejte, posolte, opepřete a dejte péct do vyhřáté trouby na 180°C
Já pekla hodinu, ale dbejte zkušeností s vlastní troubou.
Posledních 10 minut jsem šoupla zapékací mísu pod gril na 200°C a když začala dýně zlátnout, bylo hotovo.






Přendala jsem na talíř, posypala čerstvou majoránkou,solí a zakápla olejem. 
Ukrojila kousíček čerstvého chleba a s chutí se pustila do toho.
Vynikající a zdravý oběd! 
Dýni lze dát i jako přílohu ke grilovanému nebo pečenému masu. Tady bych se přikláněla za výraznější dochucení.

Dobrou chuť!

S láskou Eva





středa 11. listopadu 2015

Poslouchám....




... paní doktorku

protože poslouchat by se mělo.
Našla jsem si tedy činnost, která je snad odpočinková.
A už tím pádem vím, o co si napíši Ježíškovi.

O Antistresové omalovánky 




Nikdy jsem o tom neslyšela, ale jednou, 
když jsem dětem hledala omalovánky na vytisknutí,
 jsem na ně narazila. 
Ty se mě tak líbili!
Říkala jsem si, že to někdy zkusím.

Po té co jsem opět u paní doktorky vyslechla  monolog o odpočinku, relaxaci a nestresování se 
(jak se to jen sakra dělá???),
jsem si doma sedla k práci a vzpomněla si na ty omalovánky.
Našla jsem si je, vytiskla si jeden zkušební obrázek, 
půjčila si od dětí nové pastelky co dostali od tety Áji
a dala se do toho.
Jen po chvilkách.



Děti to též motivovalo, 
vytiskla jsem omalovánky i jim a také si vybarvují.
A to i Adámek, odložil mobil a věnuje se super auťákovým omalovánkám.
Och....záslužná to činnost.

A když jsem zjistila, že se dají koupit sešítky těchto omalovánek,
 mé nadšení neznalo hranic.
Už si nic nevytisknu a budu čekat pěkně na Ježíška.

"Milý Ježíšku, 
slibuji, že budu hodná a budu vždy  se snažit poslouchat paní doktorku a odpočívat"

S těmi omalovánkami to rozhodně půjde levou zadní!
Nikdy jsem si nemyslela, že skoro ve čtyřiceti budu prahnout po omalovánkách :-)

... a pastelkách ...



"Ježíškůůůůů ještě pastelky, prosím!"

Znáte  Antistresové omalovánky?
Já jsem v tom začátečník a jsem hrozně nadšená.

Děti si vzali zpět své pastelky a já jdu tedy směr ateliér a šít.
Byla to kouzelná půlhodinka.

S láskou
Evča








pondělí 9. listopadu 2015

Klasický oběd...




... do trouby.
A za 5 minut připravený.

Vítejte zpět po víkendu, moje milé :-)

Občas se mi děti vrátí ze školy hladové.
Oběd jim nesedne, nebo nechutná a tak jsem je naučila řešit to kompromisem. 
"Vezmi si polévku a třeba salát, který je k hlavnímu jídlu, které nechceš, ale hladový/á být nemůžeš"
A děti to tak řeší.
Obě mají ale i poměrně velké výdaje energie v průběhu dne;
plavání a tělocvik
odpolední sportovní a taneční kroužky.
Adámek má delší tréninky florbalu a Emmi hodiny tance a baletu,
a tak jim kompromis ve škole nemůže stačit.

Proto mívám v záloze něco bleskového co strčím před jejich příchodem do trouby nebo jen smíchám.
Kuskus na řecký způsob, troubové toasty a nebo hlavní jídlo, které potřebuji i já, když celé dopoledne sedím u počítače.

A protože mi zbylo kousek masa 
a protože jsme řízkoví
tak máme řízky s česnekovými brambory.



Česnekové brambory dělám podle Nigelly Lawson, protože jsou prostě fantastické.
Hodí se skvěle ke krůtě, králíkovi, řízkům, sekané.... prostě všude.
Česnek není palčivý a děti se doslova perou o to, kdo si vezme upečené stroužky. 
Ty totiž vlivem pečení příjemně zesládnou.



Řízky dělám klasicky, ale díky blogerce Alence je dělám zdravěji, v troubě.
To jsem takhle dlouho dumala, zda jde udělat klasický řízek v trojobalu v troubě.  
Tedy spíše zda se propeče uvnitř a trojobal nespálí...
Mám nemocná játra a tak řízky na pánvi jsou pro mě spíš trestem, než odměnou.
Dlouhou dobu jsme to řešili smažením ve fritovacím hrnci.
Jenže na Vánoce, jsem zjistila, že mi i tato forma začíná vadit.
Jsem řízková a tak jsem z toho byla otrávená a mrzutá. 
Nejíme řízky každý den, tak to vydržím, jenže, když je vám po dobrém obědě den a půl špatně, raději se mu vyhnete.
Ve volné chvilce času, jsem koukala na vaše krásné blogy a u Alenky na mě vyskočili řízky z trouby.
Trošičku jsme to spolu probraly a hned byli k obědu :-)
A světe div se, mě nic nebylo. 
Mohla jsem si dát i jeden navíc :-)

Pokud také bojujete se smaženým jídlem a zvláště s řízky, zkuste tuto formu, je skvělá :-)

Na česnekové brambory
potřebujete brambory, česnek, trochu oliv oleje, sůl pepř
Brambory většinou neloupu, ale dnes jsem udělala výjimku.
Nakrájejte je cca na 0,5cm kolečka a pak každé na 4 kostičky.
Dejte do trouby na plech vyložený pečícím papírem.
Česk rozdělte na stroužky,ale neloupejte. Pouze do něj bouchněte, ale nemusíte ho zase rozdrtit.
Dejte mezi brambory.
Osolte, opepřete a pokapejte olivovým olejem.
Dejte péct do vyhřáté trouby na 200°C
Já troubu po 10 minutách snižuji na 180°C a peču dokud nejsou brambůrky hotové. 
To trvá kolem 40-45 minut.

Nyní jsem na polovinu plechu dala brambory a na druhou řízky. 
I ty jsem maličko pokapala olejem.
Dala do trouby a společně pekla.

Hotové byli tak akorát, když děti dorazili domů.
Byla jsem pochopitelně nejlepší máma na světe...protože řízky!!! ve všední den a česnekové brambory k tomu!
Užila jsem si opět svou chvilku slávy coby středobod jejich vesmíru a poslouchala spokojené vrkání u stolu.



Alenko moc děkuji!

A teď už jen dobrou chuť!

S láskou

Evča


pátek 6. listopadu 2015

Háčkuji...




...deku.

Po dlouhé době jsem si po večerech zkusila sednout k háčkování. 
Háčkuji čtverec, nic složitého.
Poslední rok mě hodně zlobí klouby a to hlavně na rukou, tak jsem od háčkování zcela upustila.
Ale večer něco dělat musím, i když konečně vypnu a sednu si k nějakému krásnému dokumentu, na mém oblíbeném Viasat History.
Hlavně v pondělí dávají seriál o královně Viktorii a nebo třeba o panovnících Británie.
Jenže když si jen tak sednu do dvaceti minut spím... 
A tak musím něco dělat. 
A tak poslouchám a chvilkami upřeně sleduji a u toho háčkuji deku.
Předloha je jednoduchá: 


Nevím odkud jsem si kdysi vzoreček uložila, ale hodně jsem ho háčkovala.
Tento vzor je nádherný i ze Sněhurky.
Je z něj fantastická krajka na polštář nebo dečka .
Svou jednoduchostí a stálým opakováním vzoru si nemusíte lámat hlavu s velikostí, můžete přestat kdy chcete :-)

Na deku jsem použila přízi Kačenka ve starorůžové barvě a háček číslo 4.



Konečně nastal ten čas zimních večerů, kdy člověk v teple při čaji (nebo vínku ) 
s čistým svědomím sedí a háčkuje.
Já tedy čisté svědomí nemám, protože bych měla šít na trhy, ale večer už toho nejsem moc schopná.
A tak po troškách a pomalu háčkuji tuhle deku.
Nevím zda ji nechám čtvercovou, nebo ji pak nějakým jiným vzorečkem nastavím do obdélníku..
Nechám se překvapit.
Hlavně, aby to šlo :-)

Je pátek a tak vám moji milí přeji krásný víkend.
Co máte v plánu?

Hlavní je si odpočinout a to jde třeba i s háčkem v ruce.

Krásné dny s láskou přeje
Evča





středa 4. listopadu 2015

Můj první...




... lapač snů.





Nedalo mi to a musela jsem ho ve volné chvilce zkusit.

Pověsila jsem ho do naší maličké levandulové ložnice :-)



Co myslíte?



Krásný den všem!!
S láskou 
Eva

pondělí 2. listopadu 2015

Odetta pro...




... mou baletku.



Propadli jsme baletu. 
Kdysi dávno já, ale to už je tak moc dávno,že už to je vlastně jen mlhavá vzpomínka.
Pozvolna mu začala bez mé nápovědy propadat dcera.
Od malička tančila. 
Jak by také ne, když v tanečním prostředí vyrůstala. 
Sice nejsem baletka, ale tančila jsem a posléze i vyučovala orientální tanec.
Přišla mi úžasná, když ve dvou letech vnímala rytmus.
Naučila se prvky, které u mě vídala a tančila.
Ve třech letech u mě poprvé v počítači viděla labutí jezero.
Začala propínat špičky a dělat "žirafí" krk :-)
Dala jsem ji tedy na scénické tance, jediné co v našem městě byli.
Vede je Hanka, úžasný člověk, který když kolem vás projde má tak pozitivní auru, že z vás všechno spadne.
Říkám o ní s obdivem a úctou, že když Hanka jde, tak svítí. 
Úžasná žena!
Po první hodině se mě Hanka ptala, kam chodila Emma dříve nebo zda někam chodí, protože vyčnívala. 
Byla jsem na ní pyšná.
Pak přišlo období chvály, období maličkého vzdoru a prvního strachu z vystoupení na divadle...
a pak...
.... pak přišla věta, která přijít musela....

"Mami? Chtěla bych chodit na balet."
"Balet?"
"Jo"
U nás, ale žádný nebyl. A dojíždět bylo pro mě nemožné.
Ale pozvolna se z nevinné otázky, stal nátlak.
Dva roky dojížděla její nejlepší kamarádka vedle do města a o to víc Emma chtěla.
Když se ale stal zázrak a u nás otevřeli přípravku a další třídu pro baletky, brala jsem to jako znamení. 
Z počátku jsem ještě otálela, nevěděla jsem, zda to co v ní od malička vidím, 
bylo mi potvrzováno napříč školkou, Hankou, tak zda to vidím správně.
Protože každá máme ty nejdokonalejší, nejnadanější a nejšikovnější děti pod sluncem.
Nepochybovala jsem o ní, ani na vteřinu, vím, že nadaná je, ale bude lektorka souhlasit?

Zavolala jsem lektorce Janě.
Další úžasné, éterické a vždy usměvavé ženě, kterou jsem spolu s jejím mužem obdivovala už roky.
Požádala jsem o zkušební hodinu a o rovnou informaci je to tam, není to tam.
První hodina v přípravce byla zároveň poslední.
Přesunula se do hodiny, kde jsou holčičky již s baletními zkušenostmi.
Je to tam!
A láska a sny mé dcery propukají naplno.



A konečně i já, mohu mluvit o lásce k baletu, 
jsem dojatá, když přijde a zeptá se "mami tu ruku takhle?"

Nechtěla jsem si své sny a lásky hojit přes dceru a tak jsem o baletu nemluvila, ale poslouchala jsem hudbu. 
Nedávno přišla s tím, že potřebuje "nutně tyhle skladby, abych mohla trénovat" a na videu z hodin, které jsem jí natočila je našla. 
Bodlo mě u srdce, moje nejoblíbenější skladby z labutího a z Romea a Julie. 
"Mami ty prostě miluju!!"
Nastala dechová tíseň -je jako já...



Nevím jak dlouho to nadšení bude trvat, ale jsem připravená ji podpořit jak jen to bude třeba.
Jistě, vím že je to řehole, že to bolí, že.....
Zde si vypůjčím heslo z jedné reklamy:
"Když ji miluješ, není co řešit.."
A já jí miluju.... 

Takže to byla naše cesta k baletu.

Minulý víkend jsem si sedla zase po delší době ke stroji a začala šít panenku.
Emmička za mnou přiběhla s MP3 přehrávačem a předváděla tanec čtyř malých labutí. 
A mě najednou před očima vyvstala jiná panenka než byla v plánu.


Odetta....

Šila jsem s radostí a nadšením a rodině se každý nový kousek moc zamlouval.
Poháněli mne dál.
Pak jsem ale dlouho čekala na tyl,
přišel jiný a mě bylo líto, že to nebude přesně dle mojí představy.
Ale sukni mohu kdykoli vyměnit....
A tak jsem ji dokončila...


Máme tedy doma čtvrtou panenku z mého ateliéru,
labutí princeznu Odettu.
A baletní sukně se připravují i pro další hračku, 
o té však až zase někdy příště.

Špičkami pro štěstí na dveřích dětského pokoje
se pro dnešek loučím.


S láskou
Eva