Zobrazují se příspěvky se štítkemZe zahrádky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZe zahrádky. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 7. května 2017

V psaní zážitků...




... jsem pozadu.

Přes týden absolutně nic nestíhám a protože víkendy byli až do toho minulého plné k prasknutí..... musím zážitky shrnout do jednoho článku a doufat, že vás to neodradí 😊

Začnu tedy minulým víkendem.
Ten jsme strávili u manželovi maminky, protože její maminka ( manželova babička) slavila devadesátiny. Bylo to velké a milé. Babička byla nadšená, všude se povídalo a jedlo.
Měli jsme připravený vynikající oběd v Lobendavské hospůdce, kde dělají tak báječné a obrovské řízky, že jim nikdy neodolám. Na výběr byla tři hlavní jídla a před nimi se podávala báječná polévka s knedlíčky. 
Na oběd dorazila široká rodina a tak se mělo stále o čem vyprávět, povídat a klevetit.

Cestou z oběda jsme se trousili procházkou domů, kde se v oslavách pokračovalo u dobrého vína.
Na tuto oslavu jsem musela vyvětrat své nové šaty. 
Pokud máte pocit, že to píši až skoro posvátně a šeptem.....máte pravdu 😀
Šaty totiž nosím pouze do divadla. V létě se občas zahalím do dlouhé sukně, ale jinak jsem nejspokojenější v džínách. Jenže když jsem takhle procházela výprodeji v Zaře, tyhle šaty mě tak chytli, že jsem jim neodolala. 
Doma na mě hleděli ze skříně a já dumala co k nim, aby to nevypadalo usedle a nebo zase moc...kancelářsky. Nakonec jsem přizvala k přemýšlení kamarádku Lenku a shodli jsme se, že to pojmu mladistvě.
 Proč né, čtyřicet mi bude až v lednu 😀😀😀
K šatkám jsem si koupila úžasné pudrově růžové tenisky, přidala džínovou bundičku a na krk šátek.... Výsledek, myslím, nebyl špatný 😁😁
K mému štěstí bylo i krásné počasí, takže jsem nezmrzla.


V sobotu byl také Mezinárodní den tance, který jsme s Emmičkou opět trávili jinde než na piazetě Národního divadla. 
To už je snad naše smutná tradice, nikdy, nikdy nám to asi nevyjde.

A tak jsme s Emmí dopoledne před obědem nafotili pár  fotek jako pozdrav tomu dni.
Hodně jsme se u toho nasmáli a tak nás to mrzelo o hodně méně.


V neděli jsme jeli domů, protože děti chtěli strávit Filipojakubskou noc se svými přáteli.
Domů jsme přijeli v osm večer a ihned odešli k ohni.
Děti si večer užili, ale nás zmáhala únava z víkendu a z cesty.
Byli jsme rádi, že jsme k půlnoci padli do postele.



A bylo volné pondělí. 
Byl první máj, lásky čas.
Letos poprvé jsme nešli pod rozkvetlý strom.
Prostě jsme nedělali vůbec nic. Od ledna první VOLNÝ den

V úterý jsme začali obvyklý kolotoč.
 Práce, škola, balet.
Ráno měla Emm trochu zrůžovělou tvářičku, odpoledne jsem jí dala tabletku na alergii, nezdála se mi. Cestou z baletu měla vínové již obě tvářičky..... no dohnala nás epidemie třídy, pátá nemoc.

A tak Emmi marodí.

 Úterý byl první den Dé.
První škola se vyjádřila, zda našeho synka chce v září očekávat před svými branami.
Skončil šestý pod čarou s krásnými 163 body.
Krásné místo v tom mraku dětí, který se na školu hlásil. A že to o dva body nevyšlo na čáru?
Nevadí!

Středa byl den Dé na druhé škole.
Škola si přihodila své všeobecné testy, které trochu zaměřila i na Prahu. Trochu....
Jako mimopražský rodič jsem trochu nechápala otázky typu
"na jakou světovou stranu vede křižovatka Anděl?"
A protože je všeobecně známo, že určité školy raději pražské než mimopražské děti, byli jsme naštvaní.
Musím konstatovat, že jsem ani nedoufala v přijetí.
Adámek však dokázal nemožné a z tohoto testu nasbíral víc jak polovinu bodů 36.
A tak byl PŘIJAT!



Problém nastal kam půjde.
Nakonec jsme se rozhodli pro odvolání a školu z druhého termínu.
Uvidíme.
Momentálně máme doma zápisový lístek, který musíme umístit na školu kam se dostal a po odvolání ho vzít zpět,pokud to vyjde.

Těšila jsem se, že zkouškami to skončí.
Ne...
přijat/nepřijat
nervy..
"Mami sem nakonec nechci, chci sem. Napíšeš odvolání?"

COŽE???Jak jako? Nikdy jsem to nepsala!

V pátek jsem tedy převzala obálku s červeným pruhem, usedla k počítači a
hledala a psala a mazala a psala
a odeslala.
Tak nám prosím držte pěsti :-)

Ale klid stejně nebude, protože:

Zvládne to? Co nové děti?Neudělala jsem chybu,když jsem mu to dovolila?
Nervy...

No a je tu tento víkend:-)
Sobota byla krásná, sluníčková.
Slavnostní oběd pro Adámka se nepovedl tak jak jsme chtěli, protože naše oblíbená restaurace byla tak plná, že se k ní nedalo ani odbočit.
Náhradní varianta se ukázala, jako špatná volba.
Po příjezdu domu šli kluci na kolo a já byla s nemocnou Emmi doma.
Nesmí na sluníčko a tak jsme ve stínu seli do květináčů letničky.
Je mi jí líto, z obličeje to pomalu mizí, ale trup, nohy a ruce jsou víc a víc poseté.



Náš balkonek - už začíná být veselejší :-)

Za okny je zamračeno.
Doufejme tedy, že se počasí umoudří a sluníčko se nám zahledí do oken.
Přeji všem krásnou a pohodovou neděli
a u příštího článku
na viděnou :-)

s láskou
💗

Eva





pátek 18. září 2015

Sladké hrozny ...




... a kousek ze zahrady.

S nástupem podzimu dozrává hroznové víno. 
Máme ho v zahradě poměrně dost. 
Děda byl náruživý vinař a o víno se dokázal starat.
Bohužel to nikoho z nás nenaučil a tak tu od jara bloudíme a snažíme se viničky obstarat.

Děti hrozny milují, baví je ochutnávat a porovnávat chutě

Mnohé révy jsou již přestárlé a hrozen na nich nenajdete. 
Děda měl různé odrůdy, které si dost přesně nepamatuji, vím, že tu je Veltlínské, Muller pak Rulandské modré, Chardonnay, také ale růžové a hlavně Muškát, který mají děti nejraději. 
Jeho chuť je stejně voňavá a sladká jako lahvinka muškátu z vinařství Hrabal.


Milovaný muškát

Při včerejším stříhání hroznů jsem si vzpomněla na poslední stříhání s dědou.
 Už byl nemocný, ale vínko stříhal do košíku obratně. 
Pomáhala jsem mu, stříhala také, a na něm bylo vidět, jak mu to dělá dobře.
 Byl krásný, teplý den, vinice bzučela vosami a sršni, kteří na víno rádi chodí.
Ochutnávali jsme kuličky a do košíku je pokládali jako by byli z nejkřehčího skla.
Včera jsem prostřihla jen to, co sníme, z čeho udělám koláč, 
ale moc bych si přála to sklidit a udělat své vlastní víno. 
Jen pro nás. 
Děda ho vyráběl roky a já nejraději vzpomínám na jeho perlivé růžové. 
To bylo snad nejlepší víno, které jsem kdy pila ( nejsem zas takový znalec ). 
Bylo vynikající, ale také značně silné. 
Děda ho stočil do lahví od malých limonád
(pamatujete si na ně z našich dětských let? Skleněné,čiré se zátkou, jako od piva?). 
V naší rodině jsme se vždy hojně scházeli na narozeniny a vánoce a o jedněch takových narozeninách, sedělo se venku, děda přinesl růžové perlivé. Všem nám dal po lahvince (malé limonády) a popíjelo se....byl vlahý večer, víno bylo chladné ze sklípku, dobré .... Když jsme ale zvolna dopili, zjistili jsme, že pár schodů do domu je větší problém než se zdá. 
Myslím, že jsme se tu noc všichni naprosto krásně vyspali do dopoledních hodin.



A jak tak vzpomínám mám čím dál tím větší chuť to zkusit. 
Zavřít všechny ty chutě a vůně do lahví a
udělat vlastní láhev dobrého vína.
Bohužel nemám ani tušení, jak víno vytvořit. 
Nevíte?Neporadíte?



Začal se zvedat vítr, obloha se zatáhla a chystala se bouřka. 
Prošla jsem ještě svá místa zahrady a nafotila střípky radostí.
Ohromnou radost mi letos udělal Ořechokřídlec. 
Keřík se zajímavým jménem a s úžasným květenstvím.
Je stále v obležení včel.



Naopak malým zklamání byla Kana, kterou jsem dostala od mamky, ale vůbec nevykvetla.
Hned zpočátku ji něco ožralo, nebyla to píďalka ani housenky a tak jsem došla k názoru, že chroust. Letos měli svůj rok a bylo jich opravdu hodně.


Poslední květy měsíčku mě těší pod jednou z řady viniček.


Vzadu u garáže z nostalgie nechávám tyto bodláky spolu s mochyní, kterou mám moc ráda.
Babička kdysi dělala překrásné dušičkové věnce a právě bodláky, mochyně  a mahon
zdobili korpus věnce z opravdu bodavých větviček.
Babička pracovala v rukavicích a měla venku stůl, kde vše stříhala.
 Prostála jsem u ní jako holčička hodně času.



Pokračovala jsem dál, k jediné rostlině dýně Hokaido, kterou jsem ubránila před slimáky a která kvetla krásně, ale nebyl na ní žádný plod.
 Smířila jsem se s tím, že i letos dýně na báječnou polévku koupím. 
Avšak dýně mě potěšila a má nejméně šest krásných bambulek:-)
 Tahle je ta největší :-)

Na záhoně se ještě červenají rajčátka a kousek vedle nás lákají ostružiny.




Moje milé, doufám, že se vám procházka vzpomínkami, viničkami a zahradou líbila.
Děkuji za vaše návštěvy, komentáře i zprávičky.
Mějte krásný den i víkend.
Srdečně zdraví
Evča



středa 2. dubna 2014

Ze zahrádky ...




... s novým foťákem !


Sousedovic kočičák k nám chodí krátce a vše ho zajímá :-)

sedmikrásek je u nás hotové pole


Modřence se nám na zahrádce přemnožili před mnoha lety. Jejich barvu a vůni miluji :-)

zahrádku máme rádi


Krásné sluníčkové a teplé dny 
přeje 
Eva




sobota 18. května 2013

Sobotní pozdrav ze zahrádky


Byť zatím nemám na zahradu tolik času co bych chtěla ( když už čas mám tak leje a je zima...) posílám malý pozdrav od nás ze zahrádky a přeji vám krásný víkend.
 
S rukama mozolnatýma od hrabání trávy přecházím k šicímu stroji, protože příští sobotu mě čeká další trh. A hádejte, jaké asi má být počasí....
Ach ano, pršet a 8°C.
Já jsem prostě paní Štístko-jak jdu na stánek, mrznu :D
 
Nádherné a voňavé pivoňky a dole vidíte krásné azalky
 
 
Orlíčky, milovat je mě naučila babička, která je měla také moc ráda a ty její tam vzadu na zahradě hrají všemi barvami.. nádhera. Letos se překonává i lupina a poměnky
 
 
Loučím se s fotkou meduňky, orlíčku a smrčku, který narůstá asi po třech letech a rovnou takhle krásně.
 
 
Krásný zbytek víkendu přeje
s láskou
Eva♥

sobota 23. února 2013

Nemoce a nemoce...Vyjdeme z toho někdy?

Moje milé, zlaté virtuální kamarádky,
 
již i na mne přišla řada a v úterý jsem padla do náruče choroby. Čtyřicítky horečky, zimnice, kašel a bolesti.... Dostala jsem antibiotika,ale stále se cítím slabá.... Nemám náladu na nic, na jídlo,knížku,háčkování...na nic.
 
Adámek je stále doma, nyní bude mít prázdniny. Takže suma sumárum od Nového roku byl ve škole 6 dní!!!! Emminka onemocněla minulou neděli. Horečky nešli srazit a kalupinka celé noci prokašlala dávivým kašlem.
 
Už jsem z toho unavená. Za okny je mraky sněhu, ten u nás normálně nebývá a tak se z něj radujeme. Bohužel mé děti, veškerý letošní sníh promarodili. Dnes jsem je tedy nabalila a vzala je ven, než manžel odklidí sníh. Já vzala do ruky foťák a tu nádheru nafotila.
 
Pak jsme se zahřáli lehkou bramboračkou se zázvorem a mezitím co si děti šli hrát, já si lehla a pustila si seriál BBC Pýcha a Předsudek, můj zamilovaný od milované autorky Jane Austen.
 
Chtěla bych moc poděkovat za komentíky v minulých článcích, potěšili mne. Moc si jich vážím a v tomto období ( Adámek marodí defakto od listopadu nepřetržitě) mě dodávají optimismus do žil. Děkuji vám.
 
Vím, že se většina z vás těší na jaro, snad vás nezamračím fotkami z naší zasněžené zahrádky.
 
Krásné dny a žádné nemoce ze srdce přeje usmrkaná
Eva


Cesta mezi viničkou
 
 
 


No a nyní zázvorový čaj...

 
Dobrou noc mé milé a krásný zbytek víkendu :-)
 

sobota 27. října 2012

Ze zahrádky , trochu sněhu a kvítek navíc

Včera v podvečer jsem se rozhodla zkontrolovat zahrádku. Přestalo konečně na chvilku pršet a já se vypravila na průzkum.
Podzim na mě dýchal z každého centimentru a vzduch voněl listí, hlínou, deštěm a komíny sousedů, jež topí dřevem. Přesně tak to mám ráda.
 
 
Levandulka chce stále kvéct
 
Jahůdky nejen zelené jsem objevila
 
Schody zavalilo listí
 
Zátiší na schodech bylo jako by smutné...podzimní
 
Jižinky mají veliké a krásné květy
 
Drmek a jeho poslední kvítka
 
 
Jahody, petrželka a poslední květy měsíčku

 
 
 
 
 
Dnes ráno jsem za poměrně vydatného deště vyrazila na poslední farmářský trh. Cestou domu už na mě dopadal déšť se sněhem a chvilku po návratu domů venku začalo chumelit. A pak...bylo bílo :-)
 
 
Schodiště dnes odpoledne

 
Uvědomila jsem si, že letos musím pokojovky z verandy uklidit dříve. Šli do sprchy a na své zimní místo do obýváku. No a tahle " kopřiva" byla porvé za 3 roky vykvetlá :-)
 
 
A jaká byla poslední říjnová sobota u vás?
 
Dobrou noc přeje Evča :-)