... měsíc totálního spěchu.
Tento měsíc byl pro nás vždy chaotickým, protože víc jak třičtvrtě rodiny slaví narozeniny,
Emmička svátek a my máme výročí svatby.
Emmička svátek a my máme výročí svatby.
Letos nás duben poctil ještě Emmčiným představením (na její svátek) a přijímacími zkouškami na víceletá gymnázia, které absolvoval Adámek .
A mě do toho chytil zub :-)
Kdo jste rodiče dítka, jež se rozhodlo dobít svět a odkráčet na gymnázium, víte, že to není žádný med.
Musíte vybrat školu, komunikovat s ostatními rodiči, protože by bylo fajn, aby dojížděli společně. Všechny školy obejít, porovnávat výsledky, zaměření...humanitní, jazykové nebo matematické?
Do toho nemalé částky vkládat do přípravy, zkoušek na nečisto a podobně.
Do toho nemalé částky vkládat do přípravy, zkoušek na nečisto a podobně.
Mám štěstí v tom, že Adam je přirozeně chytrý a škola mu nedělá obtíže.
Za celou školní docházku měl snad jen dvakrát trojku v žákovské.
Nicméně příprava byla nutná už jen pro to, aby věděl jak si rozložit vypracování testu, jak testy vyplnit, protože jde o státní testy a musí být vyplněné přesně dle pokynů, jinak se počítají jako chyba. Přípravka jede na plný plyn, dětem doslova nalévají vědomosti, které ještě nebrali, za pár hodin týdně.
Nepochopím asi nikdy, proč v přijímacích zkouškách jsou věci, které se děti do té doby neučili.
Nicméně příprava byla nutná už jen pro to, aby věděl jak si rozložit vypracování testu, jak testy vyplnit, protože jde o státní testy a musí být vyplněné přesně dle pokynů, jinak se počítají jako chyba. Přípravka jede na plný plyn, dětem doslova nalévají vědomosti, které ještě nebrali, za pár hodin týdně.
Nepochopím asi nikdy, proč v přijímacích zkouškách jsou věci, které se děti do té doby neučili.
Také nechápu, jak se mohou jedenáctiletých dětí ve všeobecném testu ptát na trasy metra, na kterou světovou stranu vede velká světelná křižovatka a další.
Nevím jak rodiče v Praze, ale ti mimo Prahu fungují pro děti jak taxík.
Takže tyto vědomosti mít nemohou.
Takže tyto vědomosti mít nemohou.
Upřímně jsem ráda, že už to máme za sebou (už se mi o učení a školách dokonce zdálo)
S jakým výsledkem se teprve uvidí.
Netlačím na něj, sám si to vybral, rozhodl se a my ho podpořili. Nemusí nikam nastoupit, když nebude chtít a nebude to žádná ostuda, když se nedostane.
Při tom obrovském zájmu, kdy se na jednu školu hlásilo 600 dětí a brali třicet..... nebude jediný.
A tak čekáme na výsledky a přesně jak Adámek řekl " Tohle bude nejdelší týden mého života"
To asi ano, za skoro 12 let nezažil nic tak velkého.
Před Velikonoci Emm makala na připravovaném představení k pátým narozeninám souboru.
Byl to nádherně poskládaný podvečer a večer. Děvčata ze sebe vydala maximum.
Hluboce se skláním před pedagogickým sborem, že dokázali s dívkami secvičit ukázky z největších představení, které za pět let nacvičili a z každého ročníku ukázat co ovládají v klasické technice.
Měli všechny několik vstupů s převlékáním a já jsem tak pyšná maminka, že vše zvládla s úsměvem a lehkostí sobě vlastní.
Měli všechny několik vstupů s převlékáním a já jsem tak pyšná maminka, že vše zvládla s úsměvem a lehkostí sobě vlastní.
Emm doma neustále tančí, dlouho jsem si myslela,že trénuje, protože měla smutnivé období.
Ale pak jsme si promluvili a já zjistila, že jí to prostě jen baví.
Je při tanci šťastná a že tanec jí "dává křídla"
Když se potřebuje soustředit tančí, když poslouchá hudbu tančí,když je smutná tančí, když má radost tančí...
Emma je zkrátka Emma když tančí :-)
Ulevilo se mi.
Velikonoce u nás byli tradiční. Peklo se a vařilo, barvila vajíčka a kluci chodili za Emm na koledu. Adam si oběhl kamarádky a spolužačky a přinesl velikou výslužku.
Duben byl tedy velmi nervy napínající měsíc.
V práci jsem cítila únavu a pracovala spíš jak robot.
Doběhnout po práci domu, uklidit, uvařit, jindy zase kroužky, klavír, učení, příprava s Emm na písemky, třídní schůzky (u Emm na ně naštěstí šel manžel).... jela jsem na plno.
Těším se na květen, na to že trochu polevím, alespoň o víkendu.
Že nebudu muset o víkendu vstávat na budík, řešit nenadálé problémy ....
A nejvíc se těším na letní prázdniny: jen práce a domu :-)
Tak takový byl náš duben. A co ten váš?
Závěrem bych se ráda omluvila, že jsem neodepsala na komentáře, což udělám znovu ještě dnes. Odepsala jsem na ně z mobilu, ale až dnes jsem zjistila, že tam není ani jedna odpověď....
Děkuji, že ke mě zajdete a napíšete komentář.
S díky a láskou
💗
Eva
Velikonoce u nás byli tradiční. Peklo se a vařilo, barvila vajíčka a kluci chodili za Emm na koledu. Adam si oběhl kamarádky a spolužačky a přinesl velikou výslužku.
Duben byl tedy velmi nervy napínající měsíc.
V práci jsem cítila únavu a pracovala spíš jak robot.
Doběhnout po práci domu, uklidit, uvařit, jindy zase kroužky, klavír, učení, příprava s Emm na písemky, třídní schůzky (u Emm na ně naštěstí šel manžel).... jela jsem na plno.
Těším se na květen, na to že trochu polevím, alespoň o víkendu.
Že nebudu muset o víkendu vstávat na budík, řešit nenadálé problémy ....
A nejvíc se těším na letní prázdniny: jen práce a domu :-)
Tak takový byl náš duben. A co ten váš?
Závěrem bych se ráda omluvila, že jsem neodepsala na komentáře, což udělám znovu ještě dnes. Odepsala jsem na ně z mobilu, ale až dnes jsem zjistila, že tam není ani jedna odpověď....
Děkuji, že ke mě zajdete a napíšete komentář.
S díky a láskou
💗
Eva
