Dnes jen krátce....

... od moře.

Zdravím vás moji milí z Omišské riviéry .

Po dvaceti letech trávím dovolenou mimo republiku a u moře.

Jsme nadšení. 

Děti neustále šnorchlují a potápí se, my si užíváme fyzického a psychického odpočinku - tedy rozumějte " válíme se celý den na pláži a večer vyrážíme za nočním životem" :-)

Dva večery po sobě jsme trávili v Omiši, je tam úžasné staré město, ale také báječná pláž a  přístav.

Ještě se chystáme na doporučení do Bašky Vody a do Splitu. 

I přes to, že se s manželem mažeme jak diví, spálili jsme se, ale děti drží. 

Za chvilku nám je seberou, že nejsou naše, protože jsou zcela černé... :-))

Cesta sem byla naprosto úděsná, jeli jsme 19 hodin, od konce Slovinska kolony až ke Splitu.

Místo v poledne jsme na místo dorazili až ve třičtvrtě na jedenáct v noci. 

Abychom se opět nedostali do dopravních komplikací, prodloužili jsme si pobyt o dvě noci a doufáme, že bude vše v pořádku a projedeme to pohodlně až do Čech.
Bedlivě sledujeme zprávy a na tento víkend jsou ještě nepříznivější než když jsme jeli sem.
Již jsme chytřejší a budeme to řešit tak, abychom se do takových problémů nedostali.
V určité fázi jsem byla Chorvatskem znechucená a řekla jsem si "už nikdy více!!!!!"
Pak se ale stačilo ráno probudit a podívat se z okna....
a dali jsme Chorvatsku druhou šanci.

Druhý den dopoledne jsme konečně vyrazili k moři.

 Od té doby jsme u moře téměř pořád. 

Děti jsou nadšené a to je pro mne odměna všech odměn.
Celý rok tvrdě pracovali a tak si zaslouží plnit sny a přání, třebaže jsou mořské :-)

Podrobnější článek napíši po návratu domů, protože jen fotky jsem do článku dostávala 4 hodiny.
Můžete sledovat instagram, který tu chodí dobře.

Krásné dny
s láskou přeje
Eva

Duben....

... měsíc totálního spěchu.

Tento měsíc byl pro nás vždy chaotickým, protože víc jak třičtvrtě rodiny slaví narozeniny,
 Emmička svátek a my máme výročí svatby.

Letos nás duben poctil ještě Emmčiným představením (na její svátek) a přijímacími zkouškami na víceletá gymnázia, které absolvoval Adámek .

A mě do toho chytil zub :-)

Kdo jste rodiče dítka, jež se rozhodlo dobít svět a odkráčet na gymnázium, víte, že to není žádný med.

 Musíte vybrat školu, komunikovat s ostatními rodiči, protože by bylo fajn, aby dojížděli společně. Všechny školy obejít, porovnávat výsledky, zaměření...humanitní, jazykové nebo matematické?
Do toho nemalé částky vkládat do přípravy, zkoušek na nečisto a podobně.

Mám štěstí v tom, že Adam je přirozeně chytrý a škola mu nedělá obtíže. 

Za celou školní docházku měl snad jen dvakrát trojku v žákovské.
Nicméně příprava byla nutná už jen pro to, aby věděl jak si rozložit vypracování testu, jak testy vyplnit, protože jde o státní testy a musí být vyplněné přesně dle pokynů, jinak se počítají jako chyba. Přípravka jede na plný plyn, dětem doslova nalévají vědomosti, které ještě nebrali, za pár hodin týdně.
Nepochopím asi nikdy, proč v přijímacích zkouškách jsou věci, které se děti do té doby neučili. 

Také nechápu, jak se mohou jedenáctiletých dětí ve všeobecném testu ptát na trasy metra, na kterou světovou stranu vede velká světelná křižovatka a další. 

Nevím jak rodiče v Praze, ale ti mimo Prahu fungují pro děti jak taxík.
Takže tyto vědomosti mít nemohou.

Upřímně jsem ráda, že už to máme za sebou (už se mi o učení a školách dokonce zdálo)

S jakým výsledkem se teprve uvidí. 

Netlačím na něj, sám si to vybral, rozhodl se a my ho podpořili. Nemusí nikam nastoupit, když nebude chtít a nebude to žádná ostuda, když se nedostane. 

Při tom obrovském zájmu, kdy se na jednu školu hlásilo 600 dětí a brali třicet..... nebude jediný.

A tak čekáme na výsledky a přesně jak Adámek řekl " Tohle bude nejdelší týden mého života"

To asi ano, za skoro 12 let nezažil nic tak velkého.

Před Velikonoci Emm makala na připravovaném představení k pátým narozeninám souboru.

Byl to nádherně poskládaný podvečer a večer. Děvčata ze sebe vydala maximum. 

Hluboce se skláním před pedagogickým sborem, že dokázali s dívkami secvičit ukázky z největších představení, které za pět let nacvičili a z každého ročníku ukázat co ovládají v klasické technice.
Měli všechny několik vstupů s převlékáním a já jsem tak pyšná maminka, že vše zvládla s úsměvem a lehkostí sobě vlastní.

Emm doma neustále tančí, dlouho jsem si myslela,že trénuje, protože měla smutnivé období.

Ale pak jsme si promluvili a já zjistila, že jí to prostě jen baví. 

Je při tanci šťastná a že tanec jí "dává křídla"

Když se potřebuje soustředit tančí, když poslouchá hudbu tančí,když je smutná tančí, když má radost tančí...

Emma je zkrátka Emma když tančí :-)

Ulevilo se mi.

Velikonoce u nás byli tradiční. Peklo se a vařilo, barvila vajíčka a kluci chodili za Emm na koledu. Adam si oběhl kamarádky a spolužačky a přinesl velikou výslužku.

Duben byl tedy velmi nervy napínající měsíc.
V práci jsem cítila únavu a pracovala spíš jak robot.
Doběhnout po práci domu, uklidit, uvařit, jindy zase kroužky, klavír, učení, příprava s Emm na písemky, třídní schůzky (u Emm na ně naštěstí šel manžel).... jela jsem na plno.
Těším se na květen, na to že trochu polevím, alespoň o víkendu.
Že nebudu muset o víkendu vstávat na budík, řešit nenadálé problémy ....

A nejvíc se těším na letní prázdniny: jen práce a domu :-)

Tak takový byl náš duben. A co ten váš?

Závěrem bych se ráda omluvila, že jsem neodepsala na komentáře, což udělám znovu ještě dnes. Odepsala jsem na ně z mobilu, ale až dnes jsem zjistila, že tam není ani jedna odpověď....
Děkuji, že ke mě zajdete a napíšete komentář.
S díky a láskou
💗

Eva

Na cestě ...

... za houbami.

"Les je spousta různých stromů,
tráva, mech a keře k tomu.
Les má listí, jehličí,
do lesa moc nefičí"

Víkend jsme se rozhodli z větší části strávit v severních Čechách u babičky
( mé tchýně ). 

Plán byl jasný - v sobotu na houby.

Děti chození do lesa a sbírání hub milují, já jsem moc zvyklá houbařit nebyla, ale učím se rychle. 

Houby všichni milujeme i k jídlu, o to víc nás to táhne k lesu "něco si najít" :-)

Upřímně říkám, že u nás se trochu do lesa sama s dětmi bojím. 

A tak se v pátek po sedmé večer vyjelo směr sever.

Poprvé jsme zkoušeli průjezd tunelem Blanka 

a byli jsme nadšení, jak jsme projeli krásně a klidně celou Prahou, za 15 minut.

Ale i tak je cesta k babičce velmi dlouhá.

Přijeli jsme v noci a změnu podnebí jsme pocítili ihned po vystoupení z vyhřátého auta.

Venku byli jen dva stupně.

Ráno nás probudilo sluníčko a vůně kávy.

 Po báječné polévce k obědu, jsme konečně vyrazili.

Otázkou zda rostou nebo nerostou, jsme se nemuseli zabývat, protože to víme.

Babička hned z rána ukazovala, co vše už stihla na sušit.

Jste-li zvědaví, podívejte se na náš instagram.

:-)

V lese to bylo jako v pohádce. 

Mnohdy jsme s manželem litovali, že ty překrásné prašivky nejsou jedlé, protože to byla taková krása. 

Od malička miluji muchomůrky červené. 

Příroda je dokáže tak vymalovat, že nad nimi člověk zjihne. 

I děti byli nadšení obdivovatelé, ukazovali jsme jim stromy kde žijí veverky, dávali do rukou malé žabičky a ukazovali mnohé zajímavosti.

Babička je učila správně očistit houbu do košíčku a ukázala jak odkrojit podhoubí.

Pak nastala chvilka, kdy jsme nenacházeli nic,

 Emmička  z toho byla smutná a tak jsme si polohlasem broukali 

" Skoč hříbečku do košíčku" a hned nám houbičky před očima jen rostli.

A zase bylo dobře.

 

Lesem jsme se kochali přes dvě hodiny a pak šup domů na štrůdl a na horký čaj.

Zatáhlo se a citelně ochladilo, chvilku po té, co jsme vstoupili do lesa.

Po svačince jsme si všechny generace žen v domě sedly ke stolu a začalo velké čištění úlovků.

Bylo to jakoby jsme draly peří, alespoň nám to tak připadalo. 

Babička a prababička vyprávěly různé příhody a zážitky, vzpomínalo se a povídalo.

Emmička též seděla, dostala svůj hadřík a nožík a čistila. 

Poslouchala a večer podtrhla můj blažený pocit slovy " maminko to byl krásný den!"

Babička první očistila velké houby a osmažila k večeři mísu řízků z kloboučků.

Jen se po nich zaprášilo.

Děti tentokrát usnuli bez přemlouvání.

 Já ještě seděla a krájela houby do mrazáku, do omáčky a pod maso.

V neděli přijela švagrová s rodinou a v domě nastal hlahol, jako vždy, když se sejde velká rodina.

K obědu byli dobroty z hub a po obědě se vyrazilo opět do lesa.

Úlovek nebyl špatný, ale sobotní byl lepší.

Děti si všímali toho, jak je tento les jiný, přes to krásný.

Mnoho lidí dostalo stejný nápad a tak jsme neustále potkávali další houbaře.

Cestou k autu našel švagr velikou bedlu a pak už jen hurá domů - očistit houby, velké osmažit k večeři, zbylé poskládat do košíčků, abychom si je zpracovali doma.

Neděle se přehoupla do večerních hodin a tak jsme rychle zabalili a i když se nám vůbec nechtělo, muselo se domů.

Všichni jsme si z víkendu přivezli dobrou náladu, 

houby

a pocit krásně ztráveného času.

Doma jsme šli rovnou spát, přijeli jsme pozdě a v noci jsme vstávali na "Krvavý měsíc". 

Ale o tom zase v příštím článku.

A co vy, moje milé, houbaříte rády?

Moc vám všem děkuji za krásné komentáře a mailíky! 

Dělají mi velikou radost!

Děkuji!

S láskou

♥

Evča

Huráááááá na ....

......... výlet!

Bohužel poslední měsíce nejsem zrovna moc použitelná. 

Zdraví se mi začalo skládat jako domeček z karet při závanu větru, a já buď ležela v horečkách nebo z migrénou. Do toho běžný chod dne a o víkendech, k tomu všemu, venku zima... 

Co se v téhle situaci dá dělat? Nic moc...

Ohlédnutí za Adventními trhy

 

Adventní trhy....

Miluji je, ale zároveň před nimi prožívám nepředstavitelný stres.

Zvládnu to? Nebo nakonec zaspím a zůstanu doma?

Nezaspala jsem a zvládla jsem to!

Mnou navržené hračky se líbili a mnohé mají již nový domov.

To samé prostíráníčka, dekorace....

Zkrátka, byla jsem moc ráda, že se mé úsilí lidem líbí. A zase mě trochu navnadili, že dnešní lidé nejsou přece jen tak nerudní :-)

Všichni byli usměvaví, vlídní, pochválili a dokonce i donesli svařené víno " máte krásné věci, ale mrznete tu" to se mi ještě nestalo :-) A tak jsem paní obdarovala za víno srdíčkem.

První Adventní trh byl ve znamení poměrně milého počasí. Lidí přišlo dost a přijelo za mnou mnoho známých, kteří vždy přijeli s nějakým horkým nápojem, což bylo milé ♥

Druhý Adventní trh už byl horší - byla to ta sobota, kdy naší zemi vládli neskutečné poryvy větru. Kamarádce, s níž jsem chodila do loňska na stánek, se věci doslova vznesli a uletěli. Mrzelo mě to, my jsme na stánku byli dvě a tak jsem se za věcmi pustila. Bohužel, byla břečka a umíte si představit, jak některé věci vypadali :( Když jsem si představila tu práci a úsilí..... uff

Neustále jsme leželi na stánku a chránili si zboží. V jednu chvilku vítr ustal a ulevilo se nám, ale za hodinu přišel ještě studenější a silnější zpět....

Uvažovala jsem o dalším trhu nyní v neděli. Ale právě tyto větrné mě trochu rozhodili a asi mi nafoukalo do ucha a není mi nic moc. A tak zůstanu doma, v teple a budu nám zdobit a poklízet byt, péct cukroví ( holky já ještě nezačala ... ) a užívat si klidu a volna. Ještě mám pár zakázek, ale zorganizovala jsem to tak, že bude vše včas a bez stresu hotovo :-)

 

Posílám pár foteček z trhů

 

a přeji vám všem

 

Krásný Advent! :-)

♥

Eva

♥

 

 

 

 

 

Malá pozvánka na velkou akci :-)

 

 

Rok se s rokem sešel a je tu opět

 

 

 

 

BITVA NA BÍLÉ HOŘE

 

 

 

Že už byla?

 

No to jo, ale rekonstrukce se konají již pěkných pár let :-)

Tento víkend se opět v Praze na pláni u obory Hvězda sejde plno nadšenců,

kteří vám předvedou jak to tenkrát bylo.

 

Před bitvou i po ní na vás čeká mnoho stánků s krásnými věcmi, lahodným jídlem a pitím - zvláště stánek medoviny v tomto počasí doporučuji - asi se tam potkáme :-)

 

Zvu vás i na prohlídku dobového tábora a to přímo k nám,

k Regimentu Zemské hotovosti.

 

Zkrátka, přijeďte se na nás podívat, povzbudit nás, pobavit se, pojíst, popít a koupit si maličkost :-)

 

Těšíme se na vás!

Na trhu...na pouti...

.... ufff to je ale vedro, co?

Člověk je ale tvor nevděčný, takže když sněží a je zima - mrznem, když prší - je hnusně,leje

když svítí slunce a je léto - je vedro... :D Vždy když plácnu " já se snad uvařim" musím se okamžitě smát, protože si vzpomenu, jak člověk reaguje na počasí. Mě vlastně do nedávna nevadilo, že prší, že mrzne nebo že je vedro :-) Až když se mi narodili děti, zjistila jsem, jak moc je takový déšť bez auta náročný :D Nebo mráz....

Víkend 20-21/7 jsem trávila s děvčaty na pouti v Mníšku pod Brdy. Vedro bylo neuvěřitelné a to teplota nedosahovala zdaleka dnešních výšin. V sobotu se najíždělo už v šest hodin ráno. A protože bych to nebyla já , aby nešla spát až ráno ( musí vše být doděláno, excelentně připraveno, složeno, nabaleno), kráčela jsem do postele v půl čtvrté ráno. A co myslíte? Ano! Od školních let jsem poprvé zaspala. Takže jsem v šest vyskočila z postele, proběhla vanou a natáhla na sebe připravené oblečení. Do auta se stánkem narvala tašky a v polomrákotném stavu jsem upadla na sedadlo spolujezdce. Cestou se mě dovolávala kamarádka Petra se slovy " nezapomněla jsi na mě? "
néééé nezapomněla, jasně.... ZASPALA JSEM!
V půl sedmé jsme byli na místě a zařadili se do kolony prodejců, které kdesi v dálce koordinovala policie. Když už jsem usínala vydala jsem se s Petrou do dálek, zeptat se jak dlouho to bude jako trvat.

" No trvat, to víte pani...když jste se neregistrovala...bez registrace, smůla, musíte počkat"  skoro jednohlasně jsme vykřikly " jsme registrované" a přišlo nám to docela komické a začali jsme se smát. Našel si naše jména v seznamu a už nás táhnul směrem k dalším policistům s vysílačkou.

"řemeslnej stánek, registrovanej" provolával

z vysílačky se ozvalo " a kam je asi mám jako dát?"

" no nevim"
moje a Petřiny oči se zapíchli do policisty s pohledem nežertuj! Jsme fakt dost unavené na to, aby jsme jeli domu.

Nakonec nám našli docela dobré místo, ale odpoledne jsme zjistily, že lidé hlavně proudí hlavními uličkami nad námi a pod námi :-)))

Třetí naše spojenkyně Zuzka se prokličkovávala kolonou a s uchem na telefonu zjišťovala kde stojíme.

Konečně jsme byly všechny. Rychle jsme postavili stánek a začali vybalovat. Slunce se od brzkých hodin opíralo do zad strašnou silou a bylo jasné, že pokud tu máme vydržet bez úhony, je třeba se mazat a vydatně pít. Na stánku jsme vydrželi do 20 hodin a za hudby bubeníků ze skupiny Jumping Drums jsme totálně vyčerpané začali skládat. Cesta domů ubíhala rychle. Doma čekali děti a manželův tatínek, který se přijel podívat. Polévalo mě horko z toho jak vypadá byt po 14denní šití téměř beze spánku - nitě, látky, binec....a prádlo, jediné co jsem zvládala bylo pěchovat pračku a vařit.

Přijela jsem domu a šlo se grilovat. Roboticky jsem se pozdravila se všemi a šla do sprchy, v pyžamu ven a otevřela jsem si pivo :D Usínala jsem ve stoje... V deset jsem zahlásila něco o tom, že musím našít další hračky na ráno, ale místo ke stroji jsem šla spát.... Ráno na půl osmou jsem už cestovala zpět. Opět postavit stánek, vybalit tvorbu....bylo mi hrozně. Defakto jsem celou dobu proseděla na štokrleti nebo na lavičce, u které jsme si prozřetelně tentokrát stánek postavily:-) Přísun vody jsem měla asi jako ryba.... neustálý, životně důležitý..

Vydržely jsme do půl čtvrté. Pak balit a domu.

Moje milé, kdo znáte tyto situace, asi víte o čem mluvím :-) Ale musím říct, že my tři se máme celý den o čem bavit a když pak přijedou kamarádi, máme o veselí postaráno :-D

Přeji vám všem krásné tropické léto :-)

S láskou a úctou

♥ Evča

 

 

Po delší době ...

 

..... zápis do zápisníku z akcí. 

 

A nejen to konečně opět zase článek.

Dlouho jsem se neozývala, ale nebylo to proto, že by nebylo o čem psát nebo nebyla nálada...Zkrátka a dobře událo se toho moc a moc a čas se snad zbláznil, protože letěl jak splašená kobyla.

 

Dnes je pondělí a já tady sedím a odpočívám. Lebedím si, že nemusím nic a oči mi stále sjíždějí na rozháčkovanou kabelku, takže je jen otázkou chvilky kdy popadnu háček a začnu :-)

 

V pátek jsem byla celý den v Mníšku pod Brdy na Historickém dnu, který byl zakončen bitvou o Zámek. Naše skupina vystupovala ještě před polednem a tak jsme měli zbytek dne volný a mohli posedávat, povídat, ochutnávat dobroty, zajít na zmrzlinu.....prostě odpoutat se od všedních starostí.

Mám tyhle akce moc ráda, vždy si psychicky hodně odpočinu - když pominu trému před vystoupením, která mě dokáže dost ovládnout.

Vystoupení jsme zvládli krásně a musím říct, že mě zastavilo pár lidí a vystoupení pochválilo s tím, že se opravdu krásně bavili. Byla jsem nadšená, protože když vystupuji tanečně, sem tam mě lidé zastaví a pochválí a mě to velmi podpoří. Ale za skupinu mě to potěšilo maximálně, protože je to ocenění práce. A od diváka je to pocta nejvyšší. Když se smějí, tleskají...a pak vás zastaví...je to prostě krásné :-)

 

Na závěr přidávám pár fotek, abych atmosféru, která tam po celý den panovala, trochu přiblížila :-)

Krásný den a doufám, že konečně bude čas na další článečky :-)

S láskou ♥♥♥

Eva :-)

 

 

 

 

Z trhu do trhu

Krásný sluníčkový den všem,

 

po delší době se hlásím a nakukuji na vaše krásné blogy.

Je toho nějak čím dál tím více, ale snad je to jen tím, že se blíží konec školního roku a vše nabírá vysoké obrátky jen proto, abychom k prvnímu červenci vydechli a po vzoru Evika ze Slunce ,seno zvolali "Padla !" Doufám, že tímto zvoláním začne období klidu a pohody.

 

Minulý týden v sobotu nastal opět den D, tedy den Trh. Tentokrát šlo o Máje v obci nedalo od nás a bylo to naprosto krásné. Miluji kroje, tance a zpěvy, bylo to naprosto dokonalé. A když k tomu přidám náš stánek a tři vysmáté stánkařky ... Bylo to prostě super.

Jediné co nám kazilo trochu plány, bylo počasí. Pořád pršelo a ke konci padali doslova provazy vody, ze stánku jsme museli vylévat vodu a pod stánkem nám zurčel doslova potok. Něco málo jsme utržily, ale shodly jsme se, že ta atmosféra a naše klevetění stálo opravdu za to, nad všechny negativa.

 

Tento týden se uvidíme v neděli znovu, protože je Královský průvod. Kdo je ze Středních Čech ví, oč jde. Letos to bude smutnější, protože nás opustil představitel Císaře , pan Vladimír Čech.

A tak si postavíme opět stánek a opět se naše trojice sejde k tomu, aby udělala svými výrobky radost.

Snad nám bude počasí přát.

 

A nyní už pár fotek :-)

 

Náš stánek

 

 

 Mé sukýnky, čelenky a svrchňáčky přes plenku

 

 

 Zuzčiny kalhoty a kloboučky

 

 

Petřiny sloníci a žirafky, sety pro malé kuchařinky a levandulové podložky pod hrneček

 

 

 Krom sukének jsem nesla háčkované prostírky a dečky, v popředí jsou pastelkovníky, brože, levandulové polštářky a peckáčky

 

 

 Silná a velmi vysmátá trojka - aneb zvesela za každého počasí :-)

 

 

A lidové tanečky- nádhera

 

Moje milé, pro dnešek se loučím. Děkuji za milé komentáře, které mi píšete, vždy mne velmi potěší a zpříjemní mi den :-)

Mějte i vy jen krásné a příjemné dny.

S láskou

♥

Eva

♥

 

Malá reportáž z jarního trhu

 

 

 

...... z jarního? Opravdu?

 

 

O tom, že před trhy opravdu jedu na plný plyn už nemusím ani psát. Na sobotu jsem spala dvě hodiny, budíček byl v sedm. Jenže po zzlém snu si ke mě přišel vlézzt Adámek, který mě aktivně v půl sedmé probudil s tím že " mami je půl, za půl hodiny musíš vstávat". Na zakousnutí syna jsem neměla sílu a tak jsem poslušně ťapala uvařit kafe a do sprchy.

 

Letmý pohled na venkovní teploměr, mě donutil promnout si oči...a pak znovu...a znovu...a znovu... Teploměr hlásal -6,5°C a k tomu vítr, který obratně ohýbal sousedům tůje do luku. Chtělo se mi ječet....Vždy když jdu na trhy, počasí se zhorší. Je to znamení?

 

Vysvitlo slunce a v 10 hod jsme s Blankou  vyrazily na stánek. Trhy se otvírali za hodinu. Dostaly jsme to samé místo co minulý rok. Jedinou ( a ten den docela velkou ) nevýhodou tohoto místa bylo to, že na něj slunce svítilo až v pět odpoledne, když trhy končili. Vichr, zima (-4°C), ale sluníčko.

 

V návštěvnosti slunce pomáhalo. Upíjela  jsem mátový čaj a snažila se nevypadat zmrzle. Měla jsem na sobě 5 vrstev oblečení, ale ukázalo se, že dalších pět by nebylo na škodu.

 

Konečně se u stánku nakupil dav a my jsme byli ve svém živlu, ukazovaly, odpovídaly, zapisovaly a prodávaly - zapoměly jsme na to jaká je zima.

 

I zde se však ukázalo, že nenechavce zima neodradí a tak mi v nějakém tom okamžiku slabé bdělosti odnesl tři ozdůbky na větvičky. Kdyby jedna ta ozdoba stála třeba 200,-Kč byla bych naštvaná, ale dokázala bych pochopit, že se líbí a prostě na ní nebylo....JENŽE ona jedna stála 35,-Kč ...asi taky na ní nebylo a mě to mrzelo o to víc, že to byla výhradně ruční práce.

 

Další nenechavci už nepřišli a tak jsem měla jen úžasné zákaznice, které byly milé a laskavé.

 

Odpoledne za mnou dorazila rodinka a taky bráška s malou a švagrovou, tak jsem byla moc ráda.

 

A sluníčko nám zasvítilo na stánek. Odbíjející hodiny nás ubezpečili v tom, že můžeme začít uklízet.

Uklizeno bylo velice rychle. Promrzlé a vyfoukané jsme vyrazily k domovu.

V sedm večer jsem šla spát a rozmrzla až pod dvěma peřinami a larysou o půlnoci.

 

Tak zase za rok..... na JARNÍM trhu.........

 

Bude za rok to Jaro dříve nebo nebude?

Určitě bude, ale v den trhu bude arktický vítr, sníh a teploty hluboko pod bodem mrazu..... :-)

 

Krásné dny moje milé :-)

S láskou a úctou

♥

Eva

♥

♥

Moje milé,

 chtěla bych moc poděkovat za krásné a povzbudivé komentáře pod minulým článkem. Děkuji vám za návštěvy u mne, velmi mě to pohání vpřed a nabíjí touhou dělat nové a další věci :-) Vašich návštěv a komentářů si nesmírně cením a vážím. Děkuji vám, moje milé virtuální kamarádky

:-)

♥

 

Adventní trhy aneb z kůží na trh

Moje milé,

konečně dnes sedím a odpočívám, mám čas projít si vaše nádherné blogy a nasát atmosféru Adventu a Vánoc ve vašich krásných domovech.

Poslední dvě soboty jsem vyrazila "s kůží na trh" a prostála je na stánku s kamarádkami, kde jsme prezentovali své ruce, tedy to, co jsme samotné ušily a vytvořily.

Poslední tři měsíce jsem se ničemu jinému nevěnovala. Malovala střihy, stříhala, šila, háčkovala a našívala...Poslední dny před prvním trhem mi už tělo naznačovalo,abych zvolnila,ale nějak nebyl čas jej poslechnout. V pátek, tedy spíše v sobotu 1/12 jsem šla spát v půl čtvrté ráno, kdy mi velikou oporou a pomocí byl manžel, který na výrobky navazoval mé značky a vše rovnal a balil do krabic. Za to mu patří můj veliký dík.

V sobotu jsme vyrazily s kamarádkou před devátou hodinou ranní. Bylo nám chladno, ale svařák to zahnal a těch zhruba 10 hodin se dalo krásně přežít. Na stánku jsme stály tři, každá se svou troškou do mlýna a zákazníčci se hrnuli a chválili, jak jsme šikovné,což nás moc hřálo u srdce.

Každá máme něco jiného, já jsem spíše na tu bílou nebo pastelovou romantickou barvičku, na klasické vzory a materiály, ctím pravidlo v jednoduchosti krása. Zákazníkům se líbilo a musím říci, že třeba medvídci a koníčci zmizeli z pultu do odpoledne.
Nezbývalo tedy než si dát den odpočinku, den na úklid bytu a začít došívat to co se prodalo. I tak se to nedalo a já šla opět spát v sobotu v půl třetí ráno.

Tato sobota však byla pro všechny "trhovce" zkouška odvahy, takový bobřík mrazu. Vyráželi jsme za teploty -9°C a když vylézalo sluníčko jásali jsme... Ovšem ikdyž hřálo nehrozilo, že by NÁS zahřálo :-) Náš stánek byl nakraji, neměl zavřená záda, takže tam i docela foukalo. Měla jsem sebou termosku s čajem a termo misku s toustíky, které mi ráno připravoval manžel. Kolem poledne jsem si do temrohrnku nalila čaj s tím, že ho budu upíjet, abych nepila stále jen svařáčky. Pak jsem na čajík zapoměla, a když jsem se chtěla napít, nešel otevřít. Ani hrnek nečel celý otevřít, trhnutím jsem zjistila,že mi přimrzlo víčko. Zasmála jsem se a šla pro svařák. Když jsem se později podívala do hrnku, nevěřila jsem vlastním očím. Čaj v termohrnku zmrznul až na dno....Když na odpolední program dorazil manžel s dětmi, koukali na to jak blázni " není to termo hrnek?!?" ...je a to když jsem jedla poslední dva tousty, křupali mi v zubech, zmrzli rajčátka,okurky i hořčice.... Sluníčko se schovalo ve tři hodiny odpoledne a přituhlo. Byla jsem dobře a hodně oblečená, ale i tak jsem od dopoledne bojovala s bolestí prstů na nohou i na rukou... Dostavila se lehká krize, ale i tak jsme to zvládli do 17,30 hod a pak jsme rychle zbalili a utekli. Někteří utíkali už kolem 16,30..opravdu se to moc nedalo stát na jednom místě takovou dobu..
Prsty na nohou jsem doma léčila a myslím, že slabší omrzlinka se dostavila.

Nečekali jsme, že to co jsme prožili vloni bude překonáno :-) A také vím  jistě, že do příštího roku musim sehnat oteplovačky a sněhule :D

Upřímně, po včerejšku jsem moc ráda, že to mám za sebou. Za okny krásně chumelí, dala jsem si kapičku svařáku a těším se, až se naplno ponořím do příprav Vánoc u nás doma. Cukroví, komplet výzdoba, nálada....a k té sníh neodmyslitelně patří, že? :-)

 

Pohledem na mého miláčka, kterého jsem prodala do dobrých rukou se s vámi pro dnešek loučím.

A slibuji také, že se konečně uvidíme častěji :-)

 

 

 

 

S láskou a přáním krásného a voňavého Adventu

**Eva**

♥♥♥