Na cestě ...

... za houbami.

"Les je spousta různých stromů,
tráva, mech a keře k tomu.
Les má listí, jehličí,
do lesa moc nefičí"

Víkend jsme se rozhodli z větší části strávit v severních Čechách u babičky
( mé tchýně ). 

Plán byl jasný - v sobotu na houby.

Děti chození do lesa a sbírání hub milují, já jsem moc zvyklá houbařit nebyla, ale učím se rychle. 

Houby všichni milujeme i k jídlu, o to víc nás to táhne k lesu "něco si najít" :-)

Upřímně říkám, že u nás se trochu do lesa sama s dětmi bojím. 

A tak se v pátek po sedmé večer vyjelo směr sever.

Poprvé jsme zkoušeli průjezd tunelem Blanka 

a byli jsme nadšení, jak jsme projeli krásně a klidně celou Prahou, za 15 minut.

Ale i tak je cesta k babičce velmi dlouhá.

Přijeli jsme v noci a změnu podnebí jsme pocítili ihned po vystoupení z vyhřátého auta.

Venku byli jen dva stupně.

Ráno nás probudilo sluníčko a vůně kávy.

 Po báječné polévce k obědu, jsme konečně vyrazili.

Otázkou zda rostou nebo nerostou, jsme se nemuseli zabývat, protože to víme.

Babička hned z rána ukazovala, co vše už stihla na sušit.

Jste-li zvědaví, podívejte se na náš instagram.

:-)

V lese to bylo jako v pohádce. 

Mnohdy jsme s manželem litovali, že ty překrásné prašivky nejsou jedlé, protože to byla taková krása. 

Od malička miluji muchomůrky červené. 

Příroda je dokáže tak vymalovat, že nad nimi člověk zjihne. 

I děti byli nadšení obdivovatelé, ukazovali jsme jim stromy kde žijí veverky, dávali do rukou malé žabičky a ukazovali mnohé zajímavosti.

Babička je učila správně očistit houbu do košíčku a ukázala jak odkrojit podhoubí.

Pak nastala chvilka, kdy jsme nenacházeli nic,

 Emmička  z toho byla smutná a tak jsme si polohlasem broukali 

" Skoč hříbečku do košíčku" a hned nám houbičky před očima jen rostli.

A zase bylo dobře.

 

Lesem jsme se kochali přes dvě hodiny a pak šup domů na štrůdl a na horký čaj.

Zatáhlo se a citelně ochladilo, chvilku po té, co jsme vstoupili do lesa.

Po svačince jsme si všechny generace žen v domě sedly ke stolu a začalo velké čištění úlovků.

Bylo to jakoby jsme draly peří, alespoň nám to tak připadalo. 

Babička a prababička vyprávěly různé příhody a zážitky, vzpomínalo se a povídalo.

Emmička též seděla, dostala svůj hadřík a nožík a čistila. 

Poslouchala a večer podtrhla můj blažený pocit slovy " maminko to byl krásný den!"

Babička první očistila velké houby a osmažila k večeři mísu řízků z kloboučků.

Jen se po nich zaprášilo.

Děti tentokrát usnuli bez přemlouvání.

 Já ještě seděla a krájela houby do mrazáku, do omáčky a pod maso.

V neděli přijela švagrová s rodinou a v domě nastal hlahol, jako vždy, když se sejde velká rodina.

K obědu byli dobroty z hub a po obědě se vyrazilo opět do lesa.

Úlovek nebyl špatný, ale sobotní byl lepší.

Děti si všímali toho, jak je tento les jiný, přes to krásný.

Mnoho lidí dostalo stejný nápad a tak jsme neustále potkávali další houbaře.

Cestou k autu našel švagr velikou bedlu a pak už jen hurá domů - očistit houby, velké osmažit k večeři, zbylé poskládat do košíčků, abychom si je zpracovali doma.

Neděle se přehoupla do večerních hodin a tak jsme rychle zabalili a i když se nám vůbec nechtělo, muselo se domů.

Všichni jsme si z víkendu přivezli dobrou náladu, 

houby

a pocit krásně ztráveného času.

Doma jsme šli rovnou spát, přijeli jsme pozdě a v noci jsme vstávali na "Krvavý měsíc". 

Ale o tom zase v příštím článku.

A co vy, moje milé, houbaříte rády?

Moc vám všem děkuji za krásné komentáře a mailíky! 

Dělají mi velikou radost!

Děkuji!

S láskou

♥

Evča