pátek 25. dubna 2014

Objevila jsem ...




... Nigellu Lawson !!!

Že jsem tedy fakt objevila Ameriku??? :-))))

Tak jak miluji courání po receptech, nakupování kuchařek a zuřivé zkoušení nových jídel..... 
Nigellou jsem nepolíbená :-)))
Nastal čas zjistit, jak moc to bylo na škodu 
a nechat se dodatečně políbit... :D

No a tak jsem ihned naklusala do obchůdku k paní Ivě a koupila cocottes, tedy hezky česky kokotky.
Adámek mě zpražil pohledem od zmrzliny a povídá "cože jsi koupila???" 
"Kokotky", ale když jsem viděla ten pohled došlo mi, že si to spojuje se slovem, které nedávno slyšel a než se stačil zeptat, striktně jsem ho zakázala....

Vysvětlila jsem mu cože se mi to houpe v tašce.

Děvčata koupila jsem  tyto  a to proto, že červená prý už nebude a budou pouze bílé. 
Miluji bílé nádobí, ale pro chladné večery a rychlovky, to chce život...
...tak červené 
a budou ladit k misce Mynte ve tvaru srdíčka :-)
No sláva!!!!
Cena byla velmi příznivá, velmi!!
A tak šup domu, a připravit večeři podle Nigelly :-)


Zapečená vejce



Vajíčka dle počtu strávníků
smetana ke šlehání
rozměklé máslo na vytření mističek
horká voda

Kokotky vymažte máslem, naskládejte do pekáčku a do každé rozklepněte 1 vejce.
Trochu posolte a ke každému přilijte trochu smetany ke šlehání.
Do pekáčku nalijte vroucí vodu do výšky poloviny mističek.
Vložíme do vyhřáté trouby na 190°C
A necháme je přibližně 12 minut péct.

Vajíčka musí být tekutější, jako na hniličko nebo na měkko...
To musím ještě trochu vychytat, pomáhala jsem Adíkovi s úkolem a hle, žloutky jsou natvrdo :D

Podáváme s nasucho opečeným pečivem :-)

Není to krásná rychlovka? Je a dobrá!

Vyzkoušejte, rychlá večeře nebo snídaně je prostě zázrak :-)
Krásné dny moje milé.
S láskou
Eva

středa 23. dubna 2014

Miluji vaření ...




... a čas prostátý v kuchyni nepovažuji za ztrátový.

Občas mne to popadne a slídím po zahraničních stránkách a blozích a zkouším nová a nová jídla, která pak aplikuji na své rodině.
Kupodivu je také moc baví ochutnávat nové a i když Adámek měl s jídlem problém, nyní ho - troufám si říci - nemá :-)

Vařím a peču asi od 13ti let. 
Bavilo mne to a vždy jsem měla dobrý pocit, když to chutnalo i lidem kolem mne.
S dětmi přišli ale i jiné starosti a hlavně časová tíseň.
A Adámkův stereotyp - řízek, rajská, guláš, párek a kuře - mě uvrhl do stavu kuchyňského vyhoření a naprosté marnosti.
Chuť k vaření a radost z jídla prostě přestala existovat a to trvalo než nastoupil do školky. 
A do té nastoupil až v pěti letech.
Tam ale zafungovalo kolektivní stravování a já mohla konečně popustit uzdu fantazii a aplikovat na něm třeba palačinky, lívance, různé placky, sušenky a taky bublaninu.... 
Při přechodu do školy mě denně překvapoval hlášením, kolikrát si to nebo ono přidal. 
Radovala jsem se,že jí a já mohla začít vařit co mě bavilo. 
Dokonce si pochutnal na špagetách s bazalkovým pestem a parmazánem!
Bože! Byla jsem v sedmém nebi.
Už jsem nemusela vařit dvakrát - lahůdky pro nás a rajskou pro něj... Pečené kuře na trilion způsobů mě přivádělo k šílenství a pojala jsem k němu naprostý odpor. 
Ještě dnes - a že už to pár let je - pečené kuře odmítám :D

Ráda experimentuji, najdu zbytky v lednici a něco vytvořím.

Obě děti vedu ke kuchyni, když chtějí mohou mi pomáhat a k tomu patří i různé ochutnávání - z pánve, hrnce, těst a koření. 
Naučila jsem je ke všemu čichat, to je baví a kolikrát v kuchyni stojí a očichávají kořenky plné voňavého koření.
A venku zase chodíme a ochutnáváme čerstvé bylinky.
Čím víc tohle dělám tím víc chtějí ochutnat a to mě hrozně baví.
Učím je jídlo na talíř neházet a nekydat, ale pokládat, zdobit a servírovat.
A učím je jídlo fotit.
Prý to je to nejtrapnější, když někdo fotí jídlo. 
Já se trapně necítím, pokud někomu předávám recept, musí vidět výsledek a mě focení jídel prostě baví :-))
V sezoně farmářských trhů děti občas chodí se mnou.
Ale raději chodím sama a časně. Vše si mohu promyslet, obejít 100 x jeden stánek a sesumírovat si co udělám z toho a co z támhle toho...
Naučila jsem se všechno naplánovat. 
Občas to přeplánuji a dostaví se tíseň - převážně časová :-)

Všechny ty vůně při přípravě jídel mne dokáží nasytit a tak si nandám po troškách.
Ano, dobře.... domácí špagety ( ty kupuji ze semolinové mouky čerstvé) a bazalkové pesto s mandlemi a pecorinem , bohatě zasypané parmazánem - přiznávám, těch jsem schopná se naprosto přejíst.

Recepty sbírám, jsem sběratelka. 
Ty co mne trochu zaujmou, co nejdříve vyzkouším a pokud se osvědčí a to nejen výsledkem, ale i celkovou přípravou, zapíši do sešitu. 
Jednou je přeberu a přepíšu je do dalších dvou sešitů.
Jeden bude Emmičky a druhý Adámka.
Až dospějí snad jim bude má nenásilná škola kuchyně k něčemu a nebudou se uchylovat 
k fast foodům nebo večeřím po restauracích, protože si nedokážou uvařit.
I já ráda jednou za měsíc vezmu rodinu na dobré jídlo do restaurace. Tam se kochám z milé obsluhy, dobrého jídla, radosti dětí, že nejíme doma a hlavně z toho, že po vaření a jídle nemusím umývat hromady nádobí.

A to si myslím, je jednou za měsíc příjemná odměna.

Psala jsem jak učím děti přistupovat ke kuchyni, snad vás nezklamu, když napíši, jak je učím stolovat :-)

Stolujeme často - tedy u prostřeného stolu sedíme minimálně ve třech a jíme.
Debatujeme, smějeme se..... 
Při krásném počasí prostíráme venku na zahradě.
Nasáváme vůni květin, posloucháme ptáky a vlak za řekou... užíváme si to, jíme pomalu a nespěcháme. 
Ve všední dny však doma při večeři povoluji uzdu pravidlům. 
Prostě mi nevadí, že si studenou večeři děti vezmou k televizi na klín.
 Jsme doma, tak nač je nutit hltat u stolu, když jim dávají slečnu Fajn :D
Slečnu Fajn milujeme celá rodina. Je to odpočinkový a veselý seriál.
Pochopitelně s polévkou či špagetami sedí pěkně vzorně u stolu.

Já zase když děti zalehnou a uklidím kuchyni, začínám mít pocit klidu,
celá se uvolním a nestydím se udělat nám dobrou večeři,
kterou ale v uklizené jídelně nejíme. Je tam už smutno a třeba prostřeno k snídani.
Takže i já hřeším tím, že si vezmeme večeři do obýváku nebo třeba k počítači, když potřebuji objednat látky nebo vyřídit mailíky. 
Myslím si zkrátka, že pravidel,pouček a svazování je v životě dost a občasné překročení je jen ku prospěchu věci :-)
Ještě se mi nestalo, že by mi děti kdekoli udělali ostudu - v restauraci, na návštěvě....,
ale doma,
doma jsme doma a jsme tu uvolnění a užíváme si života.
Tak proč si neuvařit dobré jídlo a nedat si ho u skvělého filmu ? :-) 

V minulém týdnu jsem během tří dní strávila v kuchyni 26 hodin.
Ovšem situace byla sváteční a slavnostní, tak vyžadovala péči a hromadu dobrot :-)
Tento týden budu kuchařsky trochu odpočívat, tedy myšleno spíše tak, že nebudu dělat mnoho jídel a náročných.

A co by to bylo za článek o kuchyni, kdybych nepřipojila nějaký osvědčený recept.
Je středa, brzy bude víkend
( člověk musí být optimista, nebo se zblázní ;-)  )
a třeba se na nás počasí usměje a my budeme moci grilovat.
U nás doma milujeme grilování, máme v plánu nový gril i když můj sen je zahradní krb, sezení pod pergolou a krásně venkovsky prostřený stůl :-)

Tak tedy co nakoupit na báječné grilování?

Falešnou vepřovou panenku

dále budeme potřebovat bylinky: drobnolistou bazalku, majoránku, pár lístků šalvěje a petrželky,
 asi stroužek až dva česneku
2 lžíce oleje
hrubozrnnou sůl
kuličky červeného pepře
bílou cibuli pokrájenou na kolečka a rozdělenou
hmoždíř
mísu
kuchyňskou folii

A jdeme na to :-)

V hmoždíři zhmoždíme :D:D nejprve hrubozrnnou sůl,pepř česnek a bylinky a nakonec přidáme olej.
Směs necháme odstát. To aby se vůně krásně propojili.

Maso omyjeme a nakrájíme na silnější špalíčky.
Lehounce ho klouby ruky poklepeme, jen žádné násilí.
Rukou nabíráme směs z hmoždíře a vtíráme ji z obou stran do masa.

Ukládáme do mísy, přisypeme kolečka cibule a pokud zbylo trochu směsi v hmoždíři, přidáme všechnu k masu, rukama promícháme a nakonec ji zabalíme do folie a uložíme na 30 - 40 minut do ledničky.
To úplně stačí.
Mezitím venku prostřeme stůl připravíme další věci jako celozrnné pečivo, oblíbený salát, zeleninu pokrájenou na kousky a také sklenice, k tomuto masu se hodí dobře vychlazené pivo :-)
Roztopíme gril a báječný večer může začít :-)
Nezapomeňte na gril přihodit i kroužky cibule, je totiž vynikající :-)


Pokud jste dočetli až sem nezbývá než se rozloučit.
Přeji vám jen krásné dny nejen v kuchyni.
S láskou
Eva

















úterý 22. dubna 2014

Střípky ...




... z našich Velikonoc

Svátky jara letos proběhli hekticky, duben je u nás nejsilnějším měsícem, co se týče narozenin, oslav svátků, svateb, výročí....no to co jiní mají v průběhu roku, my máme v dubnu :D

Takže naklizená domácnost nehrozila a já děkovala Bohu na kolenou, že nehodlala vstoupit náhlá návštěva :-)

Ale bylo upečeno! 

Tak krásné jaro moje milé :-)
S láskou
Eva


čtvrtek 17. dubna 2014

Slibovaný ...

... návod na sukničku.

Snad dle mého návodu zvládne i začátečnice :-)

O volánové sukni pro Emmičku z babiččiny látky už jsem psala. 
A slíbila také návod.
Slib dodržuji a vkládám.

Budeme potřebovat
hlavní látku ( kterou jsme předtím vypraly a vyžehlily)
nůžky
řezák
řezací podložku
tužku (křídu) na látku
špendlíky
asi 1cm silnou gumu 
krejčovský metr


Nejprve si naměříme míry:

obvod pasu  ( k tomu připočítejte 4cm navíc, aby výsledná sukénka nepnula přes zadeček a 4cm na švové přídavky)

obvod přes zadeček ( je informační, po přidání k prvnímu dílu, nebude sukénka zadeček obepínat a bude volná. Zadečky jsou individuální :D , takže pokud stále obepíná, přidejte k hornímu dílu 6 cm místo čtyř.)

od pasu ke kolínku ( konečná délka sukně, nezapomeňte připočítat švové přídavky)

Míry zapíšeme a od těch se bude vše odvíjet.

Gumu naměříme kolem pasu.

Pokud se šitím začínáte, sukni si načrtněte a popište. 
Až se ztratíte v záplavě čísel, rychle se zorientujete :-)

Vypočteme si šířku jednotlivých dílů. 

délka sukně : počtem dílů = šířka jednoho dílu
V tomto případě, budou všechny díly stejně široké, můžete ale díly rozpočítat různě, jen nezapomeňte, že konečné číslo musí souhlasit s délkou sukně :-)


Na látku naměříme sedlový díl.
Má sukénka je ze třech dílů, ale záleží jen na vás kolik jich uděláte, jak budou díly široké, pamatujte ale, že součet všech musí po ušití dát číslo, které jste naměřily od pasu ke kolínkům.

Nezapomeneme také na švové přídavky, které uděláme 2 cm z každé strany.
U sedlového (prvního) dílu, bude horní přídavek, tedy ten  kde bude tunýlek na gumu, větší, cca 4 cm.

Naměříme další díly. 
Nyní je ale třeba, aby byli delší než první díl. 
Abychom pak řasení neměly složité, nebudeme to přidávat od oka, ale
délka prvního dílu x 1,5 = délka druhého dílu

a následně

délka druhého dílu x 1,5 = délka třetího dílu

Tak a máme všechny díly na látce. 


Látku nařežeme a jednotlivé pruhy na bocích sešijeme.
Na prvním dílu sežehlíme tunýlek a na posledním dílu kraj a prošijeme.
U prvního dílu nezapomeneme nechat cca 2 cm nesešité pro navléknutí gumy.

A začneme řasit. 
Někdo řasí pomocí stehovky, někdo pomocí patky a někdo, jako já, řasí ručně.
Skládá jednotlivě a špendlí :-)
První díl otočíme tak aby první a druhý díl byl lícem na sobě a vložíme do druhého dílu. 
Našpendlíme.
To samé s dalším dílem.

Tak a suknička už nám drží pohromadě :-)
A usedáme ke stroji a začneme prošívat. 
Pozor na to, abychom prošívaly jen ve švovém přídavku. Sukně má tendenci se "hamounit" všude možně, takže pořád rovnejte a kontrolujte, aby jste si neprošily i díl.



Kraje pak ještě znovu prošijte cikcakem nebo overlokovým stehem, pak se netřepí.

Přeměříme :-)


No a máme skoro hotovo!
Už jen navlékneme pomocí zavíracího špendlíku gumu. 
Konce pak sešijeme na stroji a sukénka je hotová.



Doufám, že se vám návod líbí a že se podle něj sukénka podaří. 

Těším se na vaše komentáře i na fotky výsledného díla :-)
S láskou
Eva











pondělí 14. dubna 2014

Vzpomínková ...




... suknička.



Za pár dní to bude rok, co nás opustil děda. 
Často vzpomínám, nejen na dědu, ale také na babičky, kterým denně posílám v duchu pozdrav a lituji, že nemohly poznat naše děti. 
Myslím, že by z nich měly radost.

Když se vyklízel byt po dědovi, ve skříni bylo mnoho látek a starých povlečení, které tam babička, která na dědu v nebi, čekala 20 let, měla na šití, zašívání a správku. 

Mnoho z toho by skončilo v popelnici a to mne bylo líto. Zvláště starého damaškového povlečení. Co že má díry, záplaty, nevadí!
Já ho využiji :-)

Největším balíkem však byla žlutobílá kostkovaná látka, které tam bylo snad 10 metrů.
Vypadal by z ní krásně ubrus, prostírka, podsedáky, závěs....kdo ví, k čemu jí tam babička schovávala.
Už dlouho jsem plánovala, že z ní něco ušiji. 


A tak jsem z ní od oka střihla a ušila Emmince volánkovou sukni, která se pěkně točí.
Je těžší než z bavlněného plátna,ale vypadá krásně :-)



A protože jsem vloni při hromadném šití sukének byla požádána o návod, připravuji ho pro vás :-)
Tímto se omlouvám, za tak hrozné zpoždění, ale klid a fotoaparát nedovoloval sukničkový návod nafotit, zvláště také pro to, že jsem od té doby sukénky nešila.

Přeji vám moje milé jen krásný den :-)
S láskou
Eva


neděle 13. dubna 2014

Jahodový koláč ...




...k nedělní snídani.



Konečně se na pultě obchodu objevily jahody, které voní. 
Samosebou to není ještě to pravé ořechové, ale neodolali jsme a jeden balíček koupili :-)
A protože je dneska neděle a je třeba si dát něco dobrého, upekla jsem večer jahodový koláč .-)

U nás patří mezi vděčné a rychlé a klidně ho peču i v týdnu.
Jeho chuť můžete snadno obměnit ať ovocem nebo složením těsta.

Připravte si:
2 vejce
125g drobného cukru
200g pol mouky
74g oleje
8g prášku do pečiva
4 lžíce mléka
špetku soli

Vymíchejte ze všeho těsto, je trochu hutnější.
Nalijte a urovnejte do koláčové - vymazané a vysypané - koláčové formy. Poklademe jahodami.

Pečeme na 180°C cca 25 min. Špejličkový test vám prozradí, zda je upečeno nebo ne.

Měla jsem zbytek nutely a tak jsem jí rozehřála ve vodní lázni a horký koláč jí dozdobila. 

Přeji vám krásnou neděli moje milé :-)
S láskou
Eva




pátek 11. dubna 2014

Na burzu ...




... s poloprázdnou taškou.


Letos poprvé co chodím na trhy vynechávám Jarní. 
Věnovala jsem se zakázce pro kavárnu v Jinočanech a tak jsem si v tom šití lebedila, že jsem nešila nic jiného. 
Samosebou - to bych nebyla já - tu a tam jsem dostala zábleskem nápad, který jsem musela zrealizovat. Nejlépe IHNED.
Nebo mě nápad probudil v pět ráno a já poloslepá doťapkala do obýváku a namalovala novou hračku, kterou jsem po návratu ze školky IHNED začala vytvářet.
Takže na šití na trhy jaksi....nezbyl prostor v časovém harmonogramu.

V ten samý den, co probíhají Jarní trhy, probíhá v základní škole i burza dětských potřeb a oblečení. Vždy jsem dotazována, zda nemám něco navíc než na trh. 
Jenže v období trhů trpím stihomamem, že toho mám tak málo, že nemám co prodávat, takže vždy nabídku odmítnu. 
Letos přišla otázka opět a já jsem vlastně zajásala. MÁM! 
Vždy když mě osvítí sednu ke stroji a něco vytvořím...
Takže ten nahamouněný trošek v podobě látkových šátko-čelenek, sukýnek, polštářků, kapsiček a taštiček, pouzdříček a pouzdérek.... dám do tašky a nabídnu v burze.

Tak mi prosím držte pěstičky, ať se to líbí :-))



Samosebou mám i mnoho věcí po dětech, které za chvilku zaplní byt a vytlačí nás z oken, nicméně.... nemám čas to přebrat. 
A nevím tedy jak vy, ale já to úplně.... nesnáším. 
Otevřu dvířka skříněk, kde už naplno kralují mé děti. 
Vypadnou na mě okamžitě tři komínky - no spíše haldičky - oblečení. Takže je poskládám a srovnám a uložím zpět. Pak polici po polici vyndavám a zjišťuji - to jí je, to je jí malé, tomu není, to mu ještě nechám.... 
A nakonec zjistím, že skříňka je poloprázdná a na naší posteli se kupí hromádky. Pak většinou zjistím, že je příšerně hodin a letím pro děti. Ty proběhnou byt jak tornádo s výkřikem  " mámí tohle mám ráda, to nikomu nedám" nebo " Mámí tohle triko mám rád, to chci nosit!" a mé úhledné komínky se promění v haldu. 
Pokud nepropadnu cholerickému záchvatu a nenaházím to do nějakého vaku ( ty z Ikea, jak je v nich na obrázku uložená pneumatika, ty jsou super! ),
propadnu naprostému zoufalství a pocitu marnosti a marně, leč stále dokola, se sebe sama ptám 
" Kam to kruci dám?!"
(hele při té myšlence rovnání prádla i veršuju :D )

Takže ve všech skříních horní police okupují vaky s oblečením 
miminkovským - ty nedám, přece jen jsem třetí dítko zas tak nezavrhla...
malým - tam už čas od času něco věnuji nebo prodám
a dětským - kruci, kruci, kam to dám? Co s tím?

Stále se tomu vyhýbám,ale říkám si, že až bude ten správný čas a bude na to čas, sednu si a dobrovolně se vytočím u přebírání prádla :-)

Takhle to vypadalo před třemi lety, kdy se mě kamarádka, která v té době neměla děti, ptala 
" Co na tom je tak příšerného?" a tak jsem jí to nafotila :-)
Naopak jiná kamarádka, co má 4 děti s ustrašeným výrazem hlesla 
" pane Bože!Máš pravdu...už je to zase ROK!"

Pouze Emmina skříňka

Tak oblečkům zdar a pevné nervy !

S láskou a přáním krásného dne
Eva







středa 9. dubna 2014

Malý pozdrav ...



... od nás.



Dneska je tu zataženo, chladno a fouká studený vítr... 
Ačkoli jsme už netopili, dnes jsem po návratu ze školky topení zapnula a stále jsem nerozmrzla.

Posílám vám pár obrázků od nás z pokoje - z obýváku, ale říkáme mu velký pokoj nebo já společenský pokoj, protože obývák...mi pro něj nepřijde vhodný název :-)

Krásné bělostné šatky dostala včera mimo jiné Emm k svátku od babičky a dědy.
A také jsem objevila poupě na ibišku..

Miluji to místo, když do něj svítí slunce, 

miluji koutek v knihovně a také krbová kachlová kamna.

Přesto že nejsou funkční a já snila o tom, že jednou budou, mám v nich večer alespoň zapálené svíčky.

No řekněte, neslušel by jim oheň? Já myslím,že ano .-)


Pokud nešiji, celé dny trávím právě tady - společně s dětmi, které i tu hrají a nebo sledují pohádky, manželem, který pracuje na počítači ....jsme tu společně .-)

Zde sedáváme s návštěvami, pokud děti nejsou rychlejší. 
Pak si sedneme do jídelny, kde také ráda sedávám :-)

Mějte krásný den moje milé.
S láskou
Eva



úterý 8. dubna 2014

Pár pouzdříček ...

.... na prodej.


Včera jsem se věnovala pouzdříčkům nebo chcete-li, malým kapsičkám.
A vložila je k prodeji.
Je to myšleno jako takový malý dárek k nadílce, aby drobečka ( puberťáka nebo slečnu ) beránek nepokakal :-)

A proč vlastně vznikli ?
Protože jsem řekla "DOST! "

Jakožto maminka dítka školou povinného mě každé ráno mohl vzít čert, když se mezi dveřmi začali hledat klíče od skříňky nebo čip na oběd, protože je vždy z krku sundal, ale do tašky nehodil... Nebo je naopak nesundal a s klíči běhal, lítal po hřišti nebo dokonce cvičil, takže klíče udělali ela hop a třískli ho do zubů. 
Po dvou vážných úrazech obličeje a úst, na mě šli mrákoty...
Takže když se v neděli ( s předstihem na otázku, klíče máš v tašce? ) začali hledat klíče, sedla jsem si a ušila kapsičku. 
Klíče už dlí na karabině na kalhotách.
A ta spokojenost!
Až mi to přišlo, zda se nemýlí a nemyslí si,že jde o odměnu, že ty klíče po hodině našel :D

Šití mě chytlo a našila jsem jich pár navíc, z nichž některé už cestují k novým majitelům :-)
Je prima,že se do nich vejdou nejen drobné peníze, klíče, ale třeba i sluchátka k MP3 přehrávači :-)


Moje milé přeji jen krásný den :-)
S láskou
Eva


pondělí 7. dubna 2014

Malá víkendová ...





... oslava.

Byla to taková předběžná, protože Emmička má svátek až v úterý, ale chtěli jsme to oslavit v klidu a tak neděle byla vhodným dnem. 
Dokonce odpoledne i sluníčko svítilo :-) 
Krása!

Letos jsem poprvé objednala dort.
Na každý svátek a narozeniny je peču sama. 
Ale věděla jsem, že bych se stresovala a tak jsem dala přednost jinému. 
Pravdou je, že kdybych ho v lednu sama nedostala od taťky jako dárek, pekla bych.
Byl, ale tak vynikající, že jsem prostě sáhla raději po něm.
Objednala jsem ho dva dny dopředu v cukrárně u Hájků, která sídlí nejen na Václavském náměstí v Praze, ale také vedle ve městě. Mají vynikající nejen dortíky, ale i zmrzlinu, chlebíčky....no...myslím,že každý si tam najde to své.
My nemáme rádi kupované dorty s krémem a tak jsme dali přednost "bezkrémové" formě.
Dnes k snídani, dojedli děti poslední dva kousky.... 
Mohu vřele doporučit! :-)



To jsem malinko odbočila :-) 
Děti byli půl dne opravdu hodné, protože si směli na stroji sešívat zbytky látek. Vše jsem připravila a volala je k oslavě.
Měla jsem krásnou náladu, takže ani výbuch, který z odstřižků a nití udělali, mě nerozházel :-)

Pro Emminku jsem ušila jak malou taštičku a pak také polštářek ve tvaru Matriošky. 
Ten jsem měla opravdu problém schovat, takže byl přikrytý látkami na žehlícím prkně :)
Světe div se, neobjevila ho :-))



Manžel koupil  sponečky do vlasů a malá oslava s velkou dávkou lásky, mohla začít.




Kéž by nám v úterý přálo počasí a my to mohli doslavit jak jsme si slíbili - malým odpoledním výletem na kole.

Nedělní podvečer se u nás pro pánské osazenstvo nesl v duchu formule 1 a tak jsme si s Emm vyjely na projížďku na kole. 
A tím jsme tu sváteční neděli uzavřeli.
Pak nastal klasický nedělní kolotoč - koupání, večeře, příprava aktovky... však to moje milé, znáte :-)
Ještě jsem stihla upéct čokoládové muffinky podle Moniky z kopečku a uklidila celý svůj pracovní kout. 
A byl večer a já si s hrnkem dobrého zeleného čaje, sedla k práci :-)

Moje milé, děkuji vám za krásné komentáře i vzkazy na síti :-) 
Jsem ráda, že vás mám :-)

S láskou
Eva







sobota 5. dubna 2014

Zase jedna ...




... háčkovaná dečka 

po delší době.

K té mě inspirovala Janička z blogu Mé radosti. 
Velmi děkuji :-)



Háčkovala jsem z dvojité Daniely háčkem č 4. 
Dečka rychle přibývá a dělá velkou parádu :-)

Krásný víkend moje milé!!!
S láskou
Eva

pátek 4. dubna 2014

Venkovská kulatá ...




... podložka.



Krásné ráno moje milé :-)

Včera jsem si naplánovala práci, ale tak nějak jsem toužila po tom, udělat si jen něco pro nás. Takže plán se posunul cca o dvě hodiny.
 Ano, ano, přicházím opět s jednou rychlovkou.

Styl venkova mám moc ráda.
 Přijde mi čistý a voňavý. 
Vždy když přijedu k mé milované tetě do vesničky,
kousek za Českými Budějovicemi, chce se mi brečet. 
Dojetím, štěstím a také vzpomínkami na to co jsem tam prožila.
Vzpomínek jsou plné kouty!
Vůně sena, čerstvě posekané trávy, slepičky na dvorku a pak především vůně stodoly. 
To ne všem voní, ale mě ano :-) 

Cítím a vím, že bych tam byla skutečně velmi šťastná.

A tak si venkov trochu přitahuji k nám domů. 
Také jsme bývali vesnice, pak městys a nakonec jsme město. 
Je tu krásně, ale vesnice to už není. Louky tu nejsou, pole plné hrachu tu nejsou a slepice tu má málokdo...
To je asi daň pokroku. 
Vše si koupíme a vajíčka dokonce v krabičce bez skořápky ( při té myšlence mi naskakuje husí kůže).

Na svou kulatou podložku jsem použila všechny tkané látky s režným podkladem. 
Vidíte správně, všechny jsou od Šárky :-)
Použila jsem i kanafas, který prostě miluji! 



Podložka je podšitá a prošitá, využila jsem kružítko k šicímu stroji.
Je sestavena z 13 trojúhelníků, které představují střípky z venkovského života.
Zadní strana je z režné látky.

Dlouho jsem tuto skládanou měla v plánu.
Stále ale nebyl čas, protože.....
...něco.
A jak jste si mohli přečíst předevčírem, učím se odpočívat :-)
A u tohoto jsem si odpočinula :-)

Krásný pátek moje milé a užijte si víkend, ať je jakékoli počasí :-)
S láskou
Eva





čtvrtek 3. dubna 2014

Malý dárek ...





... od velkého srdce.


Dnešní rychlý projekt bych ráda věnovala své dcerce Emm, která má za pár dní svátek.



Šít budeme malou taštičku, kterou Emmičce daruji.

Výhodou této taštičky je, že  je ze zbytků a dá se ušít ručně, když není stroj.

A protože taštiček není nikdy dost stejně jako drobných dárků pro své milé, pusťme se do práce.

Co budeme potřebovat:

zbytky plsti, tvídu, vlny, zkrátka zbytek něčeho pevnějšího,
zip
bavlněnou látku, pokud chcete podšívku nebo aplikaci
řezák ( nůžky)
pravítko
tužku
razítko
barvu na textil
kousek houbičky
vyšívací bavlnku na obšití

A můžeme začít.

Z plsti vybereme obdélník, který zarovnáme. Ten můj je 15,5 x 25,5 cm.



Přeložíme ho přesně na polovinu krátkými stranami a sežehlíme.

V případě, že chcete dělat podšívku musí být o kousek menší, aby při obšívání nebyla podšívka v krajích vidět.
Podšívce nejdříve začistíme kraje a přiložíme jí na plstěný obdélník, společně našpendlíme k zipu.

Zip šijeme z lícové strany ...




... a na koncích neprošíváme úplně do kraje.


Pak musíme upárnout, přesně jako já :-)
Konec zipu ustřihneme.

Nyní taštičku celou prošijeme kousek od kraje.

A je čas na vymýšlení aplikací.

Zkoušejte, pokládejte, vystřihujte a tiskněte :-)



Já jsem nakonec zvolila bleděmodrou silnější látku s puntíky, na kterou jsem natiskla sovičkové razítko. Z nepovedených pokusů, jsem sovičky vystřihla a přidala je jako další aplikaci.

Na razítko kouskem ustřiženým z houbičky na nádobí, naťupkejte barvu. Nechte chvilinku zavadnout, půl minutky, opravdu chvilku a natiskněte na látku.
Necháme barvu zaschnout a po té přežehlíme na bavlnu.

Na Emminky taštičku jsem zvolila aplikace i z plsti a zkombinovala je z bavlněnou látkou.

Nu a je téměř hotovo.


Nyní začneme vyšívací přízí obšívat. Nejprve aplikaci a potom celou taštičku.
Bohužel jsem při předělávání svého pracovního koutu, někam založila veškeré příze na vyšívání. A tak jsem prohrabošila bednu s klubíčky a našla krásně modrou Danielu, která se vešla do té největší jehly.

A nevypadá to vůbec špatně, co myslíte?



Moje milé, doufám, že se vám dnešní rychlý projekt líbil a že ho vyzkoušíte :-)

Moc děkuji za vaši přízeň, návštěvy a krásné komentáře, které mě nejen těší, ale i ženou zase o kousek dál :-)

S láskou

Eva
















středa 2. dubna 2014

Učím se...




... odpočívat...


Šla jsem trochu do sebe. Sice, mluvit o tom v minulém čase ještě není to pravé ořechové, takže se opravuji - jdu do sebe. Snažím se.

Běh uplynulých dní a měsíců mě donutil konečně poslechnout všechny přátele a hlavně paní doktorku.
Hodně dlouho jsem slýchala "zvolni" nebo " neumíte odpočívat". 
Ano, připouštěla jsem, to neumím. 

Bohužel tělo už přestalo bavit vysílat ke mě zastrašující signály a v lednu jsem po jedné akutní  návštěvě lékařky slyšela diagnozu " Chronický únavový syndrom" a pak také větu " Celkové vyčerpání organismu".
Není v tom ovšem jen má neschopnost odpočívat a chvíli v klidu sedět, nebo se projít.... je v tom z velké části i stres. 

Od ledna už jsem měla 4x antibiotika, třikrát jsem měla horečkami provázenou angínu, jednou dokonce spálu a nyní prodělávám další angínu, na kterou už jsem si prostě antibiotika dát nedala. Krk přešel a začala úporná rýma. 
Nemoci mě provází a ještě asi provázet budou nějaký ten čas.

Začala jsem tedy pracovat na odpočinku. 

Nejdříve jsem zvolila čas odchodu do postele. 

Byla jsem zvyklá chodit spát po půlnoci a kolikrát - zvláště pokud byli nasmlouvané trhy - třeba ve čtyři ráno nebo jsem nešla spát vůbec.
Tedy jsem zvolila hodinu, ve kterou si jdu lehnout a pak přibližně půlhodiny číst knížku. 
Samosebou dle potřeby čtu déle nebo vůbec.

Takhle nyní vypadá můj noční stolek :-) Knihu "Z lodiček do holin" od Marcely Mlynářové doporučuji na smutky, chmury, únavu. Je prostě naprosto skvělá! Je to moje první kniha přečtená při odpočinku v posteli. Stihla jsem to za týden!

Dalším krokem - ještě ne zcela pravidelným, ale už častým - je, že večery netrávím u počítače. Ale sednu si třeba se sklenkou vína k nějakému pěknému filmu.
Nepouštím si žádné driáky, ale staré české filmy, Poirota s Davidem Suchetem nebo třeba Sherlocka Holmese s Jeremym Brettem :-)
V momentě, kdy cítím, že mě únava přemáhá, odcházím spát.

Ve dne, zvláště v pracovním týdnu, se mi odpočinek zatím moc nedaří, ale díky krásnému počasí jsem děti včera odpoledne vzala na projížďku na kole s cílem dát si limonádu vedle v obci. Měli sice zavírací den, ale vůbec nám to nevadilo. Krásně jsme se projeli a zajeli u nás na zmrzlinu.

Emminka od neděle jezdí již bez koleček :-) ♥

Dneska mě také počasí i nálada zlákala a i když se mi práce trochu vrší, rozhodla jsem se vzít dcerku cestou ze školky na zmrzlinu a procházku kolem řeky. 
Seděla jsem tam a dívala se na ní jak zkouší házet "žabky". 

Dnešní odpolední procházka

Uvědomila jsem si, jak moc času jsem propracovala v honbě za tím, aby vše bylo dokonalé, lidé se zakázkami spokojení, hodiny tance zajímavé....

A i když jsem cítila, že jsem už na dně svých sil, vyčerpaná, unavená, pořád jsem jela naplno dál.
Stále dokola jsem si pokládala otázku " kde se ve mě bere ta energie? Vždyť přece musí někdy dojít..."
Dlouho nedocházela a já se ukonejšila myšlenkou, že jsem prostě jen víc unavená. 
Únavou, ze které se nešlo vyspat.
A pak prostě náhle došla. 
A já se octla někde, kde jsem nechtěla být.
V únoru jsem díky nástupu nemoci hodiny tance zrušila. A i když jsem měla všechny mé taneční žákyňky ráda, ulevilo se mi. Nemoc bohužel udeřila tak, že jsem nebyla schopná kurzy vést. 

A tak se učím, učím se odpočívat a hledat v životě řád, který mi chyběl. 
Tenhle únavový prevít je věc dlouhodobá a tak mám na zdokonalování sebe sama dost času.
Má nejvyšší meta v učení je -nepřipouštět si stres a nestresovat se. I tuhle radu jsem dostala. 
Ovšem jak se to dělá???? :-))) 
To bohužel nevím. 
K tomu zřejmě musím dojít odpočatá.

S láskou 
Eva






Ze zahrádky ...




... s novým foťákem !


Sousedovic kočičák k nám chodí krátce a vše ho zajímá :-)

sedmikrásek je u nás hotové pole


Modřence se nám na zahrádce přemnožili před mnoha lety. Jejich barvu a vůni miluji :-)

zahrádku máme rádi


Krásné sluníčkové a teplé dny 
přeje 
Eva