... s poloprázdnou taškou.
Letos poprvé co chodím na trhy vynechávám Jarní.
Věnovala jsem se zakázce pro kavárnu v Jinočanech a tak jsem si v tom šití lebedila, že jsem nešila nic jiného.
Samosebou - to bych nebyla já - tu a tam jsem dostala zábleskem nápad, který jsem musela zrealizovat. Nejlépe IHNED.
Nebo mě nápad probudil v pět ráno a já poloslepá doťapkala do obýváku a namalovala novou hračku, kterou jsem po návratu ze školky IHNED začala vytvářet.
Takže na šití na trhy jaksi....nezbyl prostor v časovém harmonogramu.
V ten samý den, co probíhají Jarní trhy, probíhá v základní škole i burza dětských potřeb a oblečení. Vždy jsem dotazována, zda nemám něco navíc než na trh.
Jenže v období trhů trpím stihomamem, že toho mám tak málo, že nemám co prodávat, takže vždy nabídku odmítnu.
Letos přišla otázka opět a já jsem vlastně zajásala. MÁM!
Vždy když mě osvítí sednu ke stroji a něco vytvořím...
Takže ten nahamouněný trošek v podobě látkových šátko-čelenek, sukýnek, polštářků, kapsiček a taštiček, pouzdříček a pouzdérek.... dám do tašky a nabídnu v burze.
Tak mi prosím držte pěstičky, ať se to líbí :-))
Samosebou mám i mnoho věcí po dětech, které za chvilku zaplní byt a vytlačí nás z oken, nicméně.... nemám čas to přebrat.
A nevím tedy jak vy, ale já to úplně.... nesnáším.
Otevřu dvířka skříněk, kde už naplno kralují mé děti.
Vypadnou na mě okamžitě tři komínky - no spíše haldičky - oblečení. Takže je poskládám a srovnám a uložím zpět. Pak polici po polici vyndavám a zjišťuji - to jí je, to je jí malé, tomu není, to mu ještě nechám....
A nakonec zjistím, že skříňka je poloprázdná a na naší posteli se kupí hromádky. Pak většinou zjistím, že je příšerně hodin a letím pro děti. Ty proběhnou byt jak tornádo s výkřikem " mámí tohle mám ráda, to nikomu nedám" nebo " Mámí tohle triko mám rád, to chci nosit!" a mé úhledné komínky se promění v haldu.
Pokud nepropadnu cholerickému záchvatu a nenaházím to do nějakého vaku ( ty z Ikea, jak je v nich na obrázku uložená pneumatika, ty jsou super! ),
propadnu naprostému zoufalství a pocitu marnosti a marně, leč stále dokola, se sebe sama ptám
" Kam to kruci dám?!"
(hele při té myšlence rovnání prádla i veršuju :D )
Takže ve všech skříních horní police okupují vaky s oblečením
miminkovským - ty nedám, přece jen jsem třetí dítko zas tak nezavrhla...
malým - tam už čas od času něco věnuji nebo prodám
a dětským - kruci, kruci, kam to dám? Co s tím?
Stále se tomu vyhýbám,ale říkám si, že až bude ten správný čas a bude na to čas, sednu si a dobrovolně se vytočím u přebírání prádla :-)
Takhle to vypadalo před třemi lety, kdy se mě kamarádka, která v té době neměla děti, ptala
" Co na tom je tak příšerného?" a tak jsem jí to nafotila :-)
Naopak jiná kamarádka, co má 4 děti s ustrašeným výrazem hlesla
" pane Bože!Máš pravdu...už je to zase ROK!"
 |
| Pouze Emmina skříňka |
Tak oblečkům zdar a pevné nervy !
S láskou a přáním krásného dne
♥
Eva
Evi to poznám, zrovna dnes som preberala veci menšej, že už sú jej tričká malé. Takže budem musieť urobiť presuny, od z krabice po staršej presunúť do skrine a vyrastené veci od menšej dcérky, odložiť pre našu malú sestraničku. Našťastie oblečenie mám komu posielať :) ešte tak zariadiť pravidelný odber hračiek, to by mi bolo sveta žiť. Pekný piatok prajem. Renata
OdpovědětVymazatEvičko, nepochybuju, že se Tvoje krásné výrobky budou líbit a jen se po nich zapráší! Já mám teda doma je páreček, ale s tím oblečením je to némlich to samé. Zvlášť ta malá odmítá cokoliv staršího vydat, protože je to její oblíbené, milované a já nevím co ještě. Takže třídím a odnáším do bazárku, příp. do charitativního kontejneru kousek od nás, zásadně v její nepřítomnosti, případně se do pokojíčku rovnou zamknu a neotvírám, odkud není roztříděno, napytlováno a hlavně zalepeno. Jinak hrozí, že to dopadne jako u vás. Držím palce, ať se z toho nezbohníš! Papa, L.
OdpovědětVymazatVěcičky máš moc pěkné, určitě budou rychle pryč. Držím palce. :-)
OdpovědětVymazatTak tohle už mám naštěstí za sebou:-))
OdpovědětVymazat