Duben....

... měsíc totálního spěchu.

Tento měsíc byl pro nás vždy chaotickým, protože víc jak třičtvrtě rodiny slaví narozeniny,
 Emmička svátek a my máme výročí svatby.

Letos nás duben poctil ještě Emmčiným představením (na její svátek) a přijímacími zkouškami na víceletá gymnázia, které absolvoval Adámek .

A mě do toho chytil zub :-)

Kdo jste rodiče dítka, jež se rozhodlo dobít svět a odkráčet na gymnázium, víte, že to není žádný med.

 Musíte vybrat školu, komunikovat s ostatními rodiči, protože by bylo fajn, aby dojížděli společně. Všechny školy obejít, porovnávat výsledky, zaměření...humanitní, jazykové nebo matematické?
Do toho nemalé částky vkládat do přípravy, zkoušek na nečisto a podobně.

Mám štěstí v tom, že Adam je přirozeně chytrý a škola mu nedělá obtíže. 

Za celou školní docházku měl snad jen dvakrát trojku v žákovské.
Nicméně příprava byla nutná už jen pro to, aby věděl jak si rozložit vypracování testu, jak testy vyplnit, protože jde o státní testy a musí být vyplněné přesně dle pokynů, jinak se počítají jako chyba. Přípravka jede na plný plyn, dětem doslova nalévají vědomosti, které ještě nebrali, za pár hodin týdně.
Nepochopím asi nikdy, proč v přijímacích zkouškách jsou věci, které se děti do té doby neučili. 

Také nechápu, jak se mohou jedenáctiletých dětí ve všeobecném testu ptát na trasy metra, na kterou světovou stranu vede velká světelná křižovatka a další. 

Nevím jak rodiče v Praze, ale ti mimo Prahu fungují pro děti jak taxík.
Takže tyto vědomosti mít nemohou.

Upřímně jsem ráda, že už to máme za sebou (už se mi o učení a školách dokonce zdálo)

S jakým výsledkem se teprve uvidí. 

Netlačím na něj, sám si to vybral, rozhodl se a my ho podpořili. Nemusí nikam nastoupit, když nebude chtít a nebude to žádná ostuda, když se nedostane. 

Při tom obrovském zájmu, kdy se na jednu školu hlásilo 600 dětí a brali třicet..... nebude jediný.

A tak čekáme na výsledky a přesně jak Adámek řekl " Tohle bude nejdelší týden mého života"

To asi ano, za skoro 12 let nezažil nic tak velkého.

Před Velikonoci Emm makala na připravovaném představení k pátým narozeninám souboru.

Byl to nádherně poskládaný podvečer a večer. Děvčata ze sebe vydala maximum. 

Hluboce se skláním před pedagogickým sborem, že dokázali s dívkami secvičit ukázky z největších představení, které za pět let nacvičili a z každého ročníku ukázat co ovládají v klasické technice.
Měli všechny několik vstupů s převlékáním a já jsem tak pyšná maminka, že vše zvládla s úsměvem a lehkostí sobě vlastní.

Emm doma neustále tančí, dlouho jsem si myslela,že trénuje, protože měla smutnivé období.

Ale pak jsme si promluvili a já zjistila, že jí to prostě jen baví. 

Je při tanci šťastná a že tanec jí "dává křídla"

Když se potřebuje soustředit tančí, když poslouchá hudbu tančí,když je smutná tančí, když má radost tančí...

Emma je zkrátka Emma když tančí :-)

Ulevilo se mi.

Velikonoce u nás byli tradiční. Peklo se a vařilo, barvila vajíčka a kluci chodili za Emm na koledu. Adam si oběhl kamarádky a spolužačky a přinesl velikou výslužku.

Duben byl tedy velmi nervy napínající měsíc.
V práci jsem cítila únavu a pracovala spíš jak robot.
Doběhnout po práci domu, uklidit, uvařit, jindy zase kroužky, klavír, učení, příprava s Emm na písemky, třídní schůzky (u Emm na ně naštěstí šel manžel).... jela jsem na plno.
Těším se na květen, na to že trochu polevím, alespoň o víkendu.
Že nebudu muset o víkendu vstávat na budík, řešit nenadálé problémy ....

A nejvíc se těším na letní prázdniny: jen práce a domu :-)

Tak takový byl náš duben. A co ten váš?

Závěrem bych se ráda omluvila, že jsem neodepsala na komentáře, což udělám znovu ještě dnes. Odepsala jsem na ně z mobilu, ale až dnes jsem zjistila, že tam není ani jedna odpověď....
Děkuji, že ke mě zajdete a napíšete komentář.
S díky a láskou
💗

Eva

Po měsíci...

... a že to uteklo!

Mezitím co dcerka vedle hraje na klavír a paní učitelka koriguje její rozběhlé prstíky po klaviatuře, napíši zase něco málo od nás.

V první řadě vám chci moc poděkovat za komentáře, které jste napsali pod článek, protože po takové době jsem v ně ani nedoufala. 

DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI!!!

V minulém článku jsem psala, že se zaučuji v nové práci. 

Práce je to zcela mimo můj obor, ale protože jsem trochu zvědavá a pořád chci poznávat

 a učit se nové věci, 

ráda jsem se zapojila do práce na šicí dílně.

Spojila jsem práci, snadnou dostupnost a lásku k šití.

Mám obrovské štěstí na šéfa a šéfovou, vyšli mi vstříc s pracovní dobou, kterou díky dětem, 

zvláště Emm, musím omezit na šest hodin. 

Obrovské štěstí mám i na kolegyně, protože ženský kolektiv bývá....řekněme ... náročnější a dařilo se mi dlouho se mu vyhýbat.

Pracujeme od osmy hodin a šijeme zcela jiné věci než jsem byla zvyklá. 

Žádné krásné látky, polštářky a pastelkovníky, ale rovnou obaly na hudební nástroje.

Je to velmi zajímavá práce a i když zní trochu hrozivě, protože každý, komu řeknu co šijeme vydechne " ježiš, to šiješ jako obaly na kytaru?"

Ne jen na kytaru, ale i na basu, super basu, alpskou hornu, na harfu.......ale třeba i batohy na kytary, tašky na kamerové jeřáby, obaly na lednice.... Jak říkám, nejde o titěrnou práci, ale o kolikrát obrovské kusy, které vám postupně vznikají před očima a pod rukama, a s pomocí dalších rukou, je kompletujete, "plníte" tedy polstrujete a podobně. 

A najednou před vámi stojí obal na super basu, který je vyšší než vy 😊

toto není super basa :-)

Pracujeme s rychlými, dvou pedálovými průmyslovými stroji, které zkrotit trvá týdny. 

A jak jsem sama zjistila, vy si stroj nevyberete, stroj si vybere vás. 

Na žádném mi nešlo tak dobře šít, jako na tom nynějším, obešla jsem postupně všechny stroje na dílně a musím říct, že s tímto se kamarádíme od před Vánoc . 

Je to první stroj, kterému po hodině nevyhrožuji, že jdu domů a nebude mít s kým šít 😁

První dny nebyly vůbec medové. 

Stroj jel rychlostí blesku, že mi vše vytrhával z rukou a odhazoval v dál.

Šít rovně a se stejnými rozestupy se mi zdálo zhola nemožné.

Jen navléknutí nitě mi přišlo jako sci-fi natož vyměnění cívky.  Ta se musí ještě zakápnout olejem, takže jsem byla mastná, jak kdybych pracovala v mototechně.

Ale i když jsem v jedno období chodila do práce frustrovaná, že mi to nejde, nedokážu "nahnat rohy" a nesedí mi body, že tohle v životě nedám, že si musím říct jednou dost, na to nemáš, že je to normální a že....

"No paráda, už máš ty řemeny jak když střelí!"

"Vážně?"

...všechno chce čas a to i když opadne to největší nadšení, protože TO PROSTĚ NEJDE.

Však ono půjde, jednou....nebo nepůjde, ale to už je na druhých, zkušených, aby poznali zda na to člověk ( já ) má nebo ne.

Zatím se stále učím, když nevím ptám se ( až si někdy přijdu úplně pitomá), ale najednou vidím výsledky. 

U šití řemenů ( tedy popruhů na rameno či záda) už zvládám povídat s kolegyněmi, poslouchat muziku a po telefonu korigovat děti na cestě ze školy.

Od září ještě stále nevstávám s myšlenkou, že " to je otrava, zase do práce". 

Poprvé za ty roky, co jsem zaměstnaná.

Ano, mohla bych pracovat v oboru, osm a půl hodiny, dojíždět do Prahy a brát krásné peníze... Ale sem chodím ráda, protože ta práce mě láká, táhne.... co budu dneska dělat? Páni ta kurta existuje i modrá! A zvládnu to?

Dnes už stroj zastavím kde chci, rovně šít mi jde a zkouším -pokud to v daný moment jde- nové a nové věci.

Nechci znít nafoukaně, ale jsem na sebe pyšná! :-)

A i v soukromém šití jsem odvážnější, ale o tom zase někdy příště.

Snad to nebude až za měsíc :-)

Moji milí, děkuji za vaše návštěvy a komentáře. Pokud nestíhám psát, malé střípky ze života najdete na mém instagramu. Nebojte se kliknout zde vpravo a nahlédnout :-)

S láskou

❤

Evča

Na cestě ...

... za houbami.

"Les je spousta různých stromů,
tráva, mech a keře k tomu.
Les má listí, jehličí,
do lesa moc nefičí"

Víkend jsme se rozhodli z větší části strávit v severních Čechách u babičky
( mé tchýně ). 

Plán byl jasný - v sobotu na houby.

Děti chození do lesa a sbírání hub milují, já jsem moc zvyklá houbařit nebyla, ale učím se rychle. 

Houby všichni milujeme i k jídlu, o to víc nás to táhne k lesu "něco si najít" :-)

Upřímně říkám, že u nás se trochu do lesa sama s dětmi bojím. 

A tak se v pátek po sedmé večer vyjelo směr sever.

Poprvé jsme zkoušeli průjezd tunelem Blanka 

a byli jsme nadšení, jak jsme projeli krásně a klidně celou Prahou, za 15 minut.

Ale i tak je cesta k babičce velmi dlouhá.

Přijeli jsme v noci a změnu podnebí jsme pocítili ihned po vystoupení z vyhřátého auta.

Venku byli jen dva stupně.

Ráno nás probudilo sluníčko a vůně kávy.

 Po báječné polévce k obědu, jsme konečně vyrazili.

Otázkou zda rostou nebo nerostou, jsme se nemuseli zabývat, protože to víme.

Babička hned z rána ukazovala, co vše už stihla na sušit.

Jste-li zvědaví, podívejte se na náš instagram.

:-)

V lese to bylo jako v pohádce. 

Mnohdy jsme s manželem litovali, že ty překrásné prašivky nejsou jedlé, protože to byla taková krása. 

Od malička miluji muchomůrky červené. 

Příroda je dokáže tak vymalovat, že nad nimi člověk zjihne. 

I děti byli nadšení obdivovatelé, ukazovali jsme jim stromy kde žijí veverky, dávali do rukou malé žabičky a ukazovali mnohé zajímavosti.

Babička je učila správně očistit houbu do košíčku a ukázala jak odkrojit podhoubí.

Pak nastala chvilka, kdy jsme nenacházeli nic,

 Emmička  z toho byla smutná a tak jsme si polohlasem broukali 

" Skoč hříbečku do košíčku" a hned nám houbičky před očima jen rostli.

A zase bylo dobře.

 

Lesem jsme se kochali přes dvě hodiny a pak šup domů na štrůdl a na horký čaj.

Zatáhlo se a citelně ochladilo, chvilku po té, co jsme vstoupili do lesa.

Po svačince jsme si všechny generace žen v domě sedly ke stolu a začalo velké čištění úlovků.

Bylo to jakoby jsme draly peří, alespoň nám to tak připadalo. 

Babička a prababička vyprávěly různé příhody a zážitky, vzpomínalo se a povídalo.

Emmička též seděla, dostala svůj hadřík a nožík a čistila. 

Poslouchala a večer podtrhla můj blažený pocit slovy " maminko to byl krásný den!"

Babička první očistila velké houby a osmažila k večeři mísu řízků z kloboučků.

Jen se po nich zaprášilo.

Děti tentokrát usnuli bez přemlouvání.

 Já ještě seděla a krájela houby do mrazáku, do omáčky a pod maso.

V neděli přijela švagrová s rodinou a v domě nastal hlahol, jako vždy, když se sejde velká rodina.

K obědu byli dobroty z hub a po obědě se vyrazilo opět do lesa.

Úlovek nebyl špatný, ale sobotní byl lepší.

Děti si všímali toho, jak je tento les jiný, přes to krásný.

Mnoho lidí dostalo stejný nápad a tak jsme neustále potkávali další houbaře.

Cestou k autu našel švagr velikou bedlu a pak už jen hurá domů - očistit houby, velké osmažit k večeři, zbylé poskládat do košíčků, abychom si je zpracovali doma.

Neděle se přehoupla do večerních hodin a tak jsme rychle zabalili a i když se nám vůbec nechtělo, muselo se domů.

Všichni jsme si z víkendu přivezli dobrou náladu, 

houby

a pocit krásně ztráveného času.

Doma jsme šli rovnou spát, přijeli jsme pozdě a v noci jsme vstávali na "Krvavý měsíc". 

Ale o tom zase v příštím článku.

A co vy, moje milé, houbaříte rády?

Moc vám všem děkuji za krásné komentáře a mailíky! 

Dělají mi velikou radost!

Děkuji!

S láskou

♥

Evča

Po neskutečně dlouhé ...

... době se opět přihlašuji na blog.

Chyběli jste mi, chybělo i psaní a focení a protože jsem v životě udělala pár malých, ale pro mě velkých změn, jsem tu. Nabitá a s touhou po psaní.

Začalo září a vše se začíná vracet do režimu vstávání, úkolů a obíhání kroužků.

Emmička nastoupila do druhé třídy a Adámek do čtvrté. 

Jak moc rychle to uteklo!

Přeji vám všem, krásné září a ať ten rozjezd školního roku (všech, kterých se to týká - učitelů i rodičů) je co nejpozvolnější. 

Loučím se vzpomínkou na večerní procházku Českým Krumlovem,

 který je naší dlouholetou láskou.

S láskou

♥

Eva

Dnes stíhám ...

... jen poděkovat 

za vaše krásné komentáře!!

Děkuji, dodáváte mi sílu :-)

Za to vás objímám a děkuji!

♥

S láskou Eva

♥

Po dlouhé době ...

... jsem zpět...

Když vidím svůj poslední článek, s datem 27. května, jímá mě hrůza. Od té doby se stalo tolik věcí, že ani nevím kde začít.

A tak začnu tou největší

...přestěhovali jsme se.

Nebylo to jednoduché, ani fyzicky, ani psychicky a nebylo to ani daleko. 

I tak začínáme znovu od začátku.

Byt nyní připomíná skladiště, ale dokázali jsme vybudovat dětský pokoj a naši ložnici, která potřebuje ještě doladit.

Nyní nás čeká akce kuchyně, protože nynější stav je neúnosný. Moje milé, věřte mi, že se mi ani péct nechce, vařit nechce...když tu hrůzu vidím. 

Moje kuchyně, zůstala v minulém bytě a řádně jsem ji obrečela. 

Nyní je čas, utřít nos a slzy a vybudovat novou. :-)

Bude to celé běh na dlouhou trať, opět....

Další novinkou je, že už mé děti jsou obě školou povinné, Emminka nastoupila do první třídy a spolu s nástupem do školy, začal i obvyklý kolotoč kolem školy a kroužků. 

Také se vždy těšíte na prázdniny? 

Já snad více než ty děti :D

Aby těch ran nebylo málo, na přelomu srpna a září, nám do nebe odešli dva lidé, které jsme měli velmi rádi ... a moc nám chybí...

Koncem srpna mé tělo neuneslo nápor toho všeho a onemocnělo - první angína a zánět průdušek letošního školního roku... do teď běhám po doktorech, protože kašel mě trápí stále a dost.

Od minulé neděle mám opět k dispozici počítač a od středy minulého týdne, už mohu šít! 

No zkrátka 4 měsíce nabité zážitky, které bych si klidně ráda odpustila :-)

(Zvláště poslední měsíc a půl)

Ale bude líp!

Tedy, všichni to říkají a já se snažím jim věřit :-)

Moje milé, dnes se již rozloučím, ale v příštím článku vám napíši o pár dnech, než to vše začalo. To jsme byli na skok v jižních Čechách.

Moc jste mi chyběly a já doufám, že se tu budeme zase brzy setkávat :-)

S láskou zdraví

♥ Eva♥

Na burzu ...

... s poloprázdnou taškou.

Letos poprvé co chodím na trhy vynechávám Jarní. 

Věnovala jsem se zakázce pro kavárnu v Jinočanech a tak jsem si v tom šití lebedila, že jsem nešila nic jiného. 

Samosebou - to bych nebyla já - tu a tam jsem dostala zábleskem nápad, který jsem musela zrealizovat. Nejlépe IHNED.

Nebo mě nápad probudil v pět ráno a já poloslepá doťapkala do obýváku a namalovala novou hračku, kterou jsem po návratu ze školky IHNED začala vytvářet.

Takže na šití na trhy jaksi....nezbyl prostor v časovém harmonogramu.

V ten samý den, co probíhají Jarní trhy, probíhá v základní škole i burza dětských potřeb a oblečení. Vždy jsem dotazována, zda nemám něco navíc než na trh. 

Jenže v období trhů trpím stihomamem, že toho mám tak málo, že nemám co prodávat, takže vždy nabídku odmítnu. 

Letos přišla otázka opět a já jsem vlastně zajásala. MÁM! 

Vždy když mě osvítí sednu ke stroji a něco vytvořím...

Takže ten nahamouněný trošek v podobě látkových šátko-čelenek, sukýnek, polštářků, kapsiček a taštiček, pouzdříček a pouzdérek.... dám do tašky a nabídnu v burze.

Tak mi prosím držte pěstičky, ať se to líbí :-))

Samosebou mám i mnoho věcí po dětech, které za chvilku zaplní byt a vytlačí nás z oken, nicméně.... nemám čas to přebrat. 

A nevím tedy jak vy, ale já to úplně.... nesnáším. 

Otevřu dvířka skříněk, kde už naplno kralují mé děti. 

Vypadnou na mě okamžitě tři komínky - no spíše haldičky - oblečení. Takže je poskládám a srovnám a uložím zpět. Pak polici po polici vyndavám a zjišťuji - to jí je, to je jí malé, tomu není, to mu ještě nechám.... 

A nakonec zjistím, že skříňka je poloprázdná a na naší posteli se kupí hromádky. Pak většinou zjistím, že je příšerně hodin a letím pro děti. Ty proběhnou byt jak tornádo s výkřikem  " mámí tohle mám ráda, to nikomu nedám" nebo " Mámí tohle triko mám rád, to chci nosit!" a mé úhledné komínky se promění v haldu. 

Pokud nepropadnu cholerickému záchvatu a nenaházím to do nějakého vaku ( ty z Ikea, jak je v nich na obrázku uložená pneumatika, ty jsou super! ),

propadnu naprostému zoufalství a pocitu marnosti a marně, leč stále dokola, se sebe sama ptám 

" Kam to kruci dám?!"

(hele při té myšlence rovnání prádla i veršuju :D )

Takže ve všech skříních horní police okupují vaky s oblečením 

miminkovským - ty nedám, přece jen jsem třetí dítko zas tak nezavrhla...

malým - tam už čas od času něco věnuji nebo prodám

a dětským - kruci, kruci, kam to dám? Co s tím?

Stále se tomu vyhýbám,ale říkám si, že až bude ten správný čas a bude na to čas, sednu si a dobrovolně se vytočím u přebírání prádla :-)

Takhle to vypadalo před třemi lety, kdy se mě kamarádka, která v té době neměla děti, ptala 

" Co na tom je tak příšerného?" a tak jsem jí to nafotila :-)

Naopak jiná kamarádka, co má 4 děti s ustrašeným výrazem hlesla 

" pane Bože!Máš pravdu...už je to zase ROK!"

Pouze Emmina skříňka

Tak oblečkům zdar a pevné nervy !

S láskou a přáním krásného dne

♥

Eva

Malá víkendová ...

... oslava.

Byla to taková předběžná, protože Emmička má svátek až v úterý, ale chtěli jsme to oslavit v klidu a tak neděle byla vhodným dnem. 

Dokonce odpoledne i sluníčko svítilo :-) 

Krása!

Letos jsem poprvé objednala dort.

Na každý svátek a narozeniny je peču sama. 

Ale věděla jsem, že bych se stresovala a tak jsem dala přednost jinému. 

Pravdou je, že kdybych ho v lednu sama nedostala od taťky jako dárek, pekla bych.

Byl, ale tak vynikající, že jsem prostě sáhla raději po něm.

Objednala jsem ho dva dny dopředu v cukrárně u Hájků, která sídlí nejen na Václavském náměstí v Praze, ale také vedle ve městě. Mají vynikající nejen dortíky, ale i zmrzlinu, chlebíčky....no...myslím,že každý si tam najde to své.

My nemáme rádi kupované dorty s krémem a tak jsme dali přednost "bezkrémové" formě.

Dnes k snídani, dojedli děti poslední dva kousky.... 

Mohu vřele doporučit! :-)

To jsem malinko odbočila :-) 

Děti byli půl dne opravdu hodné, protože si směli na stroji sešívat zbytky látek. Vše jsem připravila a volala je k oslavě.

Měla jsem krásnou náladu, takže ani výbuch, který z odstřižků a nití udělali, mě nerozházel :-)

Pro Emminku jsem ušila jak malou taštičku a pak také polštářek ve tvaru Matriošky. 

Ten jsem měla opravdu problém schovat, takže byl přikrytý látkami na žehlícím prkně :)

Světe div se, neobjevila ho :-))

Manžel koupil  sponečky do vlasů a malá oslava s velkou dávkou lásky, mohla začít.

Kéž by nám v úterý přálo počasí a my to mohli doslavit jak jsme si slíbili - malým odpoledním výletem na kole.

Nedělní podvečer se u nás pro pánské osazenstvo nesl v duchu formule 1 a tak jsme si s Emm vyjely na projížďku na kole. 

A tím jsme tu sváteční neděli uzavřeli.

Pak nastal klasický nedělní kolotoč - koupání, večeře, příprava aktovky... však to moje milé, znáte :-)

Ještě jsem stihla upéct čokoládové muffinky podle Moniky z kopečku a uklidila celý svůj pracovní kout. 

A byl večer a já si s hrnkem dobrého zeleného čaje, sedla k práci :-)

Moje milé, děkuji vám za krásné komentáře i vzkazy na síti :-) 

Jsem ráda, že vás mám :-)

S láskou

♥

Eva

Učím se...

... odpočívat...

Šla jsem trochu do sebe. Sice, mluvit o tom v minulém čase ještě není to pravé ořechové, takže se opravuji - jdu do sebe. Snažím se.

Běh uplynulých dní a měsíců mě donutil konečně poslechnout všechny přátele a hlavně paní doktorku.

Hodně dlouho jsem slýchala "zvolni" nebo " neumíte odpočívat". 

Ano, připouštěla jsem, to neumím. 

Bohužel tělo už přestalo bavit vysílat ke mě zastrašující signály a v lednu jsem po jedné akutní  návštěvě lékařky slyšela diagnozu " Chronický únavový syndrom" a pak také větu " Celkové vyčerpání organismu".

Není v tom ovšem jen má neschopnost odpočívat a chvíli v klidu sedět, nebo se projít.... je v tom z velké části i stres. 

Od ledna už jsem měla 4x antibiotika, třikrát jsem měla horečkami provázenou angínu, jednou dokonce spálu a nyní prodělávám další angínu, na kterou už jsem si prostě antibiotika dát nedala. Krk přešel a začala úporná rýma. 

Nemoci mě provází a ještě asi provázet budou nějaký ten čas.

Začala jsem tedy pracovat na odpočinku. 

Nejdříve jsem zvolila čas odchodu do postele. 

Byla jsem zvyklá chodit spát po půlnoci a kolikrát - zvláště pokud byli nasmlouvané trhy - třeba ve čtyři ráno nebo jsem nešla spát vůbec.

Tedy jsem zvolila hodinu, ve kterou si jdu lehnout a pak přibližně půlhodiny číst knížku. 

Samosebou dle potřeby čtu déle nebo vůbec.

Takhle nyní vypadá můj noční stolek :-) Knihu "Z lodiček do holin" od Marcely Mlynářové doporučuji na smutky, chmury, únavu. Je prostě naprosto skvělá! Je to moje první kniha přečtená při odpočinku v posteli. Stihla jsem to za týden!

Dalším krokem - ještě ne zcela pravidelným, ale už častým - je, že večery netrávím u počítače. Ale sednu si třeba se sklenkou vína k nějakému pěknému filmu.

Nepouštím si žádné driáky, ale staré české filmy, Poirota s Davidem Suchetem nebo třeba Sherlocka Holmese s Jeremym Brettem :-)

V momentě, kdy cítím, že mě únava přemáhá, odcházím spát.

Ve dne, zvláště v pracovním týdnu, se mi odpočinek zatím moc nedaří, ale díky krásnému počasí jsem děti včera odpoledne vzala na projížďku na kole s cílem dát si limonádu vedle v obci. Měli sice zavírací den, ale vůbec nám to nevadilo. Krásně jsme se projeli a zajeli u nás na zmrzlinu.

Emminka od neděle jezdí již bez koleček :-) ♥

Dneska mě také počasí i nálada zlákala a i když se mi práce trochu vrší, rozhodla jsem se vzít dcerku cestou ze školky na zmrzlinu a procházku kolem řeky. 

Seděla jsem tam a dívala se na ní jak zkouší házet "žabky". 

Dnešní odpolední procházka

Uvědomila jsem si, jak moc času jsem propracovala v honbě za tím, aby vše bylo dokonalé, lidé se zakázkami spokojení, hodiny tance zajímavé....

A i když jsem cítila, že jsem už na dně svých sil, vyčerpaná, unavená, pořád jsem jela naplno dál.

Stále dokola jsem si pokládala otázku " kde se ve mě bere ta energie? Vždyť přece musí někdy dojít..."

Dlouho nedocházela a já se ukonejšila myšlenkou, že jsem prostě jen víc unavená. 

Únavou, ze které se nešlo vyspat.

A pak prostě náhle došla. 

A já se octla někde, kde jsem nechtěla být.

V únoru jsem díky nástupu nemoci hodiny tance zrušila. A i když jsem měla všechny mé taneční žákyňky ráda, ulevilo se mi. Nemoc bohužel udeřila tak, že jsem nebyla schopná kurzy vést. 

A tak se učím, učím se odpočívat a hledat v životě řád, který mi chyběl. 

Tenhle únavový prevít je věc dlouhodobá a tak mám na zdokonalování sebe sama dost času.

Má nejvyšší meta v učení je -nepřipouštět si stres a nestresovat se. I tuhle radu jsem dostala. 

Ovšem jak se to dělá???? :-))) 

To bohužel nevím. 

K tomu zřejmě musím dojít odpočatá.

S láskou 

♥

Eva

Krásný ..

 

.... letní,voňavý a podešťový večer

 

od nás

 

k vám domů.

 

 

Děkuji vám tímto i za krásné a milé návštěvy a komentáře ♥

 

S láskou přeje příjemný večer

♥ Eva♥

 

 

 

Povodňové dny

Voda, voda a zase voda.....

 

Noci prochozené na hráz, sledování stavu u počítače a následná kontrola u vody, do toho děti, domácnost (která tedy díky dětem a minimu času vzala hodně za své) a za okny přívalové deště, které nebrali konce.

V zahradě se zlomil u země strom, meruňka starší než já... Byla nasáklá vodou, jako houba, kmen byl defakto měkký. Nikdy jsem nic podobného nezažila.

 

V den kulminace Berounky, jež byla stále odsouvána o den dál, jsem vstala na pravidelnou obchůzku před čtvrtou hodinou ranní. Spát jsem šla ve dvě, po poslední obchůzce, s tím, že jednu hodinu prostě vynechám. Už když jsem vstoupila do tiché zahrady, hukot Berounky byl slyšet. Nešel nám proud... Zvláštní pocit, obavy co uvidím ....

Došla jsem k řece. Byla tam kde ve dvě hodiny.

Díky Bohu!

Tím však povodně neskončili ....

Spodní voda stále stoupá a tak se lidem zaplavují sklepy, vytápí jim domy kanály....

Nebere to konce.

Díky Bohu, jsme letos dopadli dobře.

Myslím na všechny, kdo takové štěstí neměli.

I naše ruce přikládáme k dílu a pomoci.

 

Přidávám pár fotek.

 

 Pohled z lávky -vpravo hráz, silnice a ihned domy

 

 

Praporek - cyklostezka byla vynikající bod ke sledování poklesu a vzestupu vody.

Když nejsou vidět obří betonové lavičky.
Na řece vidíte neustálý hustý déšť

 

Berounka na svém letošním maximu

Značka cyklostezky u mostu (vlevo dole)

Sousoší ze sochařského symposia, na které obvykle do výšky rády lezou děti, nyní je vidět jen špička (Dole uprostřed)

První dvě fotky vpravo nahoře jsou od našeho milovaného zámku

 

Opadá to velmi rychle, media ale začínají tvrdit, že Berounka rozhodně není u konce....

 

Řeka je téměř v korytě

Zbylo je bahno a spousty práce

 

 

Vím, že mnohde Berounka a jiné řeky způsobili strašlivé škody.

Z fotek to vypadá mírně, ale my co jsme zažili rok 2002 , s obavami hledíme ke každému vzestupu řeky. Letos na nás byla Berounka vlídnější, byť stále přibývá sousedů a přátel, kterým se sklepy plní spodní vodou a nebo jim domy zatápí kanály.

 

Držte se!

 

S láskou

Eva

 

 

 

Po delší době

Moje milé,

 

delší čas jsem pořádně nepsala a ani nenavštěvovala vaše krásné blogy. Bohužel nálada nebyla taková jakou bych si přála.

Úmrtí v rodině, pohřeb, vzpomínky, smutek a prázdno.....

Už díky dětem člověk musí fungovat na venek s úsměvem a být v klidu.

I děti to zasáhlo a tak jsme o tom hodně mluvili. Ale už se mi jde zasmát u filmu (včera jsem jako lék na duši pustila Mikulášovi patálie a od smíchu mě až bolelo břicho) a nebo přeřekům Emmičky ( "maminko až povezeš tu trávu na kompot....").

 

A nyní jsem zpět.

 

Na smutek šiji a háčkuji.

 

Už jistě víte, že jsem u Leničky vyhrála překrásný dárek její narozeninové giveaway. Udělal mi ohromnou radost a svícínek a srdíčko zaujímají čestné místo na jídelním stole. Šáteček poprvé zkusím nyní, až pojedu na návštěvu :-)

 

Pokouším se něco ušít na trh kam nakonec jdu 25/5 a to, že nemám ani nitku hotovou, mě nenechává v klidu.

 

Ale za dobu smutnění jsem ušila domeček, pastelkovník pro Emmičku, šátečkočelenku, pastelkovník pro Adámka, pouzdro na mobil pro Adámka a dnes budu Emmi šít rychlo sukni.

 

Se vším se postupně pochlubím, jen to musím za hezkého počasí nafotit.

 

Emminka je stále ještě doma, ale snad v pondělí půjde do školky a já budu šít až se ze mne bude kouřit :-)

 

Moje milé, pozvolna zajdu i k vám na návštěvu a kouknu co je u vás nového. Jsem moc vděčná, že mohu být mezi dámami, které jsou na stejné vlně jako já. Vážím si vás i vašich návštěv u mne, komentářů, které mě vždy potěší i dojmou... Děkuji vám, moje drahé virtuální kamarádky :-)

 

S láskou a úctou

Eva♥

Valpuržina noc

Přichází Valpuržina noc,

zásadní okamžik v životě ženy a rodiny vůbec.

Staré se pálí a nové se rodí z popela.

Ať spálíte to, co vás trápí

a obletujete ty, které milujete, protože s půlnocí začíná lásky čas.

Krásný večer všem

♥♥♥

Eva

 

 

Rozmrzám aneb jarním

.... Máte to také tak?

 

první sluneční paprsky, víc jak 5°C nad nulou... Bože díky, díky Ti!

 

V sobotu jsme slavili s malým předstihem Emmičky svátek. Upekla jsem oblíbené muffinky, nasypala zobání, do lednice se schoulilo růžové Dorato a dětské šampáňo.

 

Mám tyhle sedánky ráda. Ikdyž třeba narozeniny dětí jsme začali opravdu slavit už v den narozenin. Rodinné oslavy miluji, ale zase si jich vůbec neužiji. Takže slavíme dvakrát a mě se pak lépe pobíhá kolem hostů a mlsálků, kterým snáším možné i nemožné :-)

 

 

 

V pondělí mě probudili sluneční paprsky, vstala jsem a poprvé jsem neměla pocit, že po mě celou noc jezdil parní válec tam a zase zpátky. Světlo! Chladno.... hodila jsem přes sebe larysu a šla se podívat na okno kolik je... -6°C MĚ ŠVIHNE! Já už nechci, úpěla jsem u sporáku vaříc kafe.  Sluníčko mi nedalo spát. Jsem šíleně zimomřivá, spím jako bych žila na Antarktidě ( triko s dlouhým rukávem, pyžamové kalhoty, tlusté ponožky, peřina a občas i larysa. Ne...opravdu topíme :D ), ale jakmile vidím slunce mám touhu větrat. Mrazivé květy na okně verandy mě tento nápad vymluvili...

 

Adámek má neštovice a tak jsem se dala do nějakého tvoření, abych nerušila úklidem. Dělala jsem bílé velké prostírky na stůl do jídelny a malé na příborníky. Nedala mi jedna řada polštáře u Blanky, ale zjistila jsem, že to co jsem párala bylo správně a šoupla do "halabala" prostírky, která vznikla ze všemožných sloupků a oček. Návod jsem si psala na papír a mezi škrtáním chodila kontrolovat klimbajícího Adámka.

 

 

Odpoledne mi dokynul chleba a já ho mohla šoupnout do trouby. Bytem se nesla vůně kůrky a chlebového koření. Emminka zajásala, chleba miluje od malička, ale ten můj domácí si musí dát s máslem a posolit :-) Dělá mi to velikou radost, Adámek totiž chleba téměř nejí.

A jak se povedl? Hmmmmmmm dobře :-)

Já si ho posypala na vatičce vyrostlou řeřichou :-)

 

 

Adámkovi vařím mátový čajík, moc mu chutná a abych do něj dostala nějaké jídlo, chleba vytažený z trouby jsem ihned nahradila snadnou bábovkou, do které jsem nasypala čoko zdobení. Marůdek uždiboval bábovku k svačině a zapíjel čajem. Alespoň něco...

 

 

Vidíte také té energie??? A to jen jeden den svítilo slunce :D

 

Moje milé, přeji vám, aby i vám sluníčko dolilo energii do žil, protože myslím že skoro 6 měsíců tmy a zimy by porazilo i bizona.

 

Děkuji vám za krásné a milé komentíky pod předchozími příspěvky :-) Mám z každého obrovskou radost a hned mne to motivuje k dalšímu tvoření,kuchtění.....prostě ke všemu možnému :-)

 

Krásné a ještě krásnější dny, pro dnešní noc sny, a zítra JARNÍ DEN!

S láskou a úctou

Eva

♥

♥Krásné Velikonoce ♥

Moje milé,

 

děkuji vám za tak krásné a milé komentáře v reportáži z trhu. Každý komentík mě tak moc těší a dělá mi den krásnější. Děkuji vám za ně, velmi si jich vážím :-)

 

Ráda bych vám touto cestou popřála krásné prožití Velikonoc a nebolavé zadečky :-)

 

Mějte krásný prodloužený víkend

 

- dnes je hotové jaro!!!!!!!!!!!!!!!!

 

 

S láskou Eva

Folklorní výlety

Krásné sobotní dopoledne moje milé,

 

před chvilkou jsem usedla s kávou a háčkem a pustila televizi. A náhodným ťuknutím na ČT2  jsem se dostala na pořad Folklorní výlety. Bylo to o drátenictní. Co myslíte, mohu u toho háčkovat? Ne! :-) Alespoň jsem objevila pořad na sobotní dopoledne při kávě :-)

Kdo neznáte, přidávám odkaz na stránky pořadu i s video archivem. Třeba najdete řemeslo či um, který vás láká a zajímá.

 

Folklorní výlety

 

Krásný sobotní den přeje

Eva♥

 

 

Nemoce a nemoce...Vyjdeme z toho někdy?

Moje milé, zlaté virtuální kamarádky,

 

již i na mne přišla řada a v úterý jsem padla do náruče choroby. Čtyřicítky horečky, zimnice, kašel a bolesti.... Dostala jsem antibiotika,ale stále se cítím slabá.... Nemám náladu na nic, na jídlo,knížku,háčkování...na nic.

 

Adámek je stále doma, nyní bude mít prázdniny. Takže suma sumárum od Nového roku byl ve škole 6 dní!!!! Emminka onemocněla minulou neděli. Horečky nešli srazit a kalupinka celé noci prokašlala dávivým kašlem.

 

Už jsem z toho unavená. Za okny je mraky sněhu, ten u nás normálně nebývá a tak se z něj radujeme. Bohužel mé děti, veškerý letošní sníh promarodili. Dnes jsem je tedy nabalila a vzala je ven, než manžel odklidí sníh. Já vzala do ruky foťák a tu nádheru nafotila.

 

Pak jsme se zahřáli lehkou bramboračkou se zázvorem a mezitím co si děti šli hrát, já si lehla a pustila si seriál BBC Pýcha a Předsudek, můj zamilovaný od milované autorky Jane Austen.

 

Chtěla bych moc poděkovat za komentíky v minulých článcích, potěšili mne. Moc si jich vážím a v tomto období ( Adámek marodí defakto od listopadu nepřetržitě) mě dodávají optimismus do žil. Děkuji vám.

 

Vím, že se většina z vás těší na jaro, snad vás nezamračím fotkami z naší zasněžené zahrádky.

 

Krásné dny a žádné nemoce ze srdce přeje usmrkaná

Eva

Cesta mezi viničkou

 

 

 

No a nyní zázvorový čaj...

 

Dobrou noc mé milé a krásný zbytek víkendu :-)

 

Pozdě jsem se dostala k počítači,ale ještě pár minut mám :)

Moje milé, valentýsky naladěné :-) Od ledna pro vás suším tuhle fotečku :-)

Krásný večer!!

S láskou a úctou Eva

Pozdravů tisíce....

Moje milé,

 

sníh nás dočista zasypala a tak i my v nížinách, se z něj těšíme.

Má přijít obleva, no moc se z ní neraduji. Miluji sníh, vše je čisté, třpytivé a v noci příjemné světlo.

 

Nebojte nezapoměla jsem na vás a to ani s návodem, na kterém po chvilkách pracuji. Dělám palčáky pro kamarádku, ale obě děti marodili, na mne se nahrnulo více starostí než bych si přála a nakonec jsem se i týden k háčku nedostala.

Ještě před tím, jsem své věčně bosé kalupince uháčkovala balerýnky. Nosí je ráda, tak alespoň nelítá bosa.

 

Dnes poprvé vyběhli do školy a školky. Starostí neubylo, ale to krásné ticho...klid a káva u kamarádky...To vše mne nabíjí energií. A to jsem na dnešek ani oka nezamhouřila. Ještě že existují krémíky na oční váčky ....dnes jsem vypadala jako buldog :-))))A zabralo to. Dostala jsem jeden takový od kamarádky k narozeninám :-) S dárečky se pochlubím v příštím článku.

 

Naskytla se mi i zajímavá příležitost a to být vyzpovídána pro internetový magazín. Tak máte -li chuť klikněte SEM .

 

Moje milé, zlaté virtuální přítelkyně tak moc se na vás těším, až budu pravidelně koukat k vám a vy ke mě. I tak děkuji za vaše návštěvy a milé komentáře, které jsou pro mne vzpruhou.

Děkuji vám :-)

 

♥S láskou a úctou♥

Eva

Už ho mám!

Krásné a příjemné dopoledne moje milé,

 

včera se u mne stavila kamarádka Petra a z kabelky vytáhla časopis, na jehož obálku jsem šokovaně zírala. "Cože? No Páni! Kde jsi ho tady pro Boha sehnala???" Nejsme zrovna malá vesnička, postupem let se z ní stalo malé město, ale tento časopis u nás prostě nelze sehnat. A tak děkuji Petře za tip kam zajít, manželovi, že to vzal ráno bleskovkou,abych tam tu dálku v tom mraze nemusela a hlásím " Už ho mám!!!! "

 

Moc vám děkuji za milé komentáře v předchozím článečku a za vaše návštěvy.

Jsem mezi vámi moc ráda.

Krásný zasněžený den přeje

***Evča***

♥♥♥