středa 2. dubna 2014

Učím se...




... odpočívat...


Šla jsem trochu do sebe. Sice, mluvit o tom v minulém čase ještě není to pravé ořechové, takže se opravuji - jdu do sebe. Snažím se.

Běh uplynulých dní a měsíců mě donutil konečně poslechnout všechny přátele a hlavně paní doktorku.
Hodně dlouho jsem slýchala "zvolni" nebo " neumíte odpočívat". 
Ano, připouštěla jsem, to neumím. 

Bohužel tělo už přestalo bavit vysílat ke mě zastrašující signály a v lednu jsem po jedné akutní  návštěvě lékařky slyšela diagnozu " Chronický únavový syndrom" a pak také větu " Celkové vyčerpání organismu".
Není v tom ovšem jen má neschopnost odpočívat a chvíli v klidu sedět, nebo se projít.... je v tom z velké části i stres. 

Od ledna už jsem měla 4x antibiotika, třikrát jsem měla horečkami provázenou angínu, jednou dokonce spálu a nyní prodělávám další angínu, na kterou už jsem si prostě antibiotika dát nedala. Krk přešel a začala úporná rýma. 
Nemoci mě provází a ještě asi provázet budou nějaký ten čas.

Začala jsem tedy pracovat na odpočinku. 

Nejdříve jsem zvolila čas odchodu do postele. 

Byla jsem zvyklá chodit spát po půlnoci a kolikrát - zvláště pokud byli nasmlouvané trhy - třeba ve čtyři ráno nebo jsem nešla spát vůbec.
Tedy jsem zvolila hodinu, ve kterou si jdu lehnout a pak přibližně půlhodiny číst knížku. 
Samosebou dle potřeby čtu déle nebo vůbec.

Takhle nyní vypadá můj noční stolek :-) Knihu "Z lodiček do holin" od Marcely Mlynářové doporučuji na smutky, chmury, únavu. Je prostě naprosto skvělá! Je to moje první kniha přečtená při odpočinku v posteli. Stihla jsem to za týden!

Dalším krokem - ještě ne zcela pravidelným, ale už častým - je, že večery netrávím u počítače. Ale sednu si třeba se sklenkou vína k nějakému pěknému filmu.
Nepouštím si žádné driáky, ale staré české filmy, Poirota s Davidem Suchetem nebo třeba Sherlocka Holmese s Jeremym Brettem :-)
V momentě, kdy cítím, že mě únava přemáhá, odcházím spát.

Ve dne, zvláště v pracovním týdnu, se mi odpočinek zatím moc nedaří, ale díky krásnému počasí jsem děti včera odpoledne vzala na projížďku na kole s cílem dát si limonádu vedle v obci. Měli sice zavírací den, ale vůbec nám to nevadilo. Krásně jsme se projeli a zajeli u nás na zmrzlinu.

Emminka od neděle jezdí již bez koleček :-) ♥

Dneska mě také počasí i nálada zlákala a i když se mi práce trochu vrší, rozhodla jsem se vzít dcerku cestou ze školky na zmrzlinu a procházku kolem řeky. 
Seděla jsem tam a dívala se na ní jak zkouší házet "žabky". 

Dnešní odpolední procházka

Uvědomila jsem si, jak moc času jsem propracovala v honbě za tím, aby vše bylo dokonalé, lidé se zakázkami spokojení, hodiny tance zajímavé....

A i když jsem cítila, že jsem už na dně svých sil, vyčerpaná, unavená, pořád jsem jela naplno dál.
Stále dokola jsem si pokládala otázku " kde se ve mě bere ta energie? Vždyť přece musí někdy dojít..."
Dlouho nedocházela a já se ukonejšila myšlenkou, že jsem prostě jen víc unavená. 
Únavou, ze které se nešlo vyspat.
A pak prostě náhle došla. 
A já se octla někde, kde jsem nechtěla být.
V únoru jsem díky nástupu nemoci hodiny tance zrušila. A i když jsem měla všechny mé taneční žákyňky ráda, ulevilo se mi. Nemoc bohužel udeřila tak, že jsem nebyla schopná kurzy vést. 

A tak se učím, učím se odpočívat a hledat v životě řád, který mi chyběl. 
Tenhle únavový prevít je věc dlouhodobá a tak mám na zdokonalování sebe sama dost času.
Má nejvyšší meta v učení je -nepřipouštět si stres a nestresovat se. I tuhle radu jsem dostala. 
Ovšem jak se to dělá???? :-))) 
To bohužel nevím. 
K tomu zřejmě musím dojít odpočatá.

S láskou 
Eva






6 komentářů:

  1. ... tak přeji hlavně hodně úspěchu a brzké načerpání potřebných sil Evi.
    Dávej na sebe pozor pa Věrka

    OdpovědětVymazat
  2. Věru moc děkuji :-) ♥ Snažím se a doufám, že snažení zvládnu :-) Děkuji :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Také neumím odpočívat, ale snad jsem začala přibržďovat včas. Po fázi - tohle ještě zvládnu- jsem postupně najela na fázi - tohle nemusím-. A i když jsem všechno, co jsem opustila, měla moc ráda, ulevilo se mi. Ještě stále toho je na mě moc, ještě stále přemítám, co ve svém životě omezit.
    Nemám vůbec představu, kolik sis toho na sebe, Evičko, naložila ty. Neumím si např. vůbec představit, že bych kvůli práci nespala. Umím si ale představit, jak těžké to pro tebe je, zvolnit plyn a někde ubrat. Člověk jako ty není zvyklý něco šidit nebo odbýt. Je to v hlavě. Držím palce, aby se ti dařilo. Ty máš tanec, já měla zpívání. Když jsem sbormistrovi ohlásila odchod, bylo mi hrozně. Brečela jsem jako želva, ale dnes cítím úlevu a vím, že jsem udělala dobře. Přeji ti, aby všechno zlé pominulo a mohla sis s dětmi prožívat hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vladí moc moc děkuji za tento komentář. Snažila jsem se vše dělat na 100% - být skvělá máma, krásně šít všem co si přejí, mít doma čisto a uklizeno, napčeno a navařeno, děti aby mohli chodit na kroužky, které chtějí (jsem bez auta, takže všude pěšky za každého počasí), pokrýt všechny jejich potřeby, zvládnout nemoci a večer učit paní, pro které to byl relax. Na hodiny jsem se musela připravovat takže místo dětem, jsem volný čas -už tak malý - věnovala přípravě. Byl to hrozně začarovaný kruh a pak jsem najednou byla strašně unavená. Někomu jsem to řekla a smích " to jsme všichni" Připadala jsem si jak pitomec... Trvalo dlouho, opravdu dlouho než mi došlo, že tahle únava není normální. Bohužel než mi to došlo... má nemoc 3 roky náskok....
      I já a moje tanečnice jsme konec obrečely, ale jsem jim vděčná,že to pochopily. Vladí ,děkuji moc ♥

      Vymazat
  4. Milá Evičko, tedy to Tě postihlo trápení, kterému já jsem se vyhnula na poslední chvíli. Ale trvalo mi hodně dlouho než mi došlo, že jsem nejdůležitější já. Už proto, abych mohla zase dávat :-) Přeji klidné a pohodové dny a zase bude dobře, uvidíš :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaši návštěvu a milý komentář ♥