Moravské koláčky

 

Miluji moravské koláčky. Jednu dobu jsem je pekla hodně často.

 

Pak byla pauza dnes jsou tu znovu :-)

 

Vypadají ultra náročné, ale opravdu nejsou. A pokud máte domácího pomocníka v podobě pekárny.......

 

....JDE TO samo :-)

 

 

S kynutým těstem pracuji opravdu často, protože mě baví a pracuje s ním opravdu skvěle.

A tak dnes , mezitím co na sporáku bublal vývar, pekárna hnětla těsto.

 

A pokud potřebujete recept, tu je:

 

350 pol. mouky, 150 hl. mouky, 3 lžíce moučkového cukru, 3 žloutky, 250 ml mléka, 200ml slunečnicového oleje, špetka soli, 1 kostka droždí.

250g měkkého tvarohu - ne z vaničky, 1 vanilkový cukr, 1 lžíce cukru moučka, 1 balíček rozinek,1 žloutek

 

1 povidla

 

1 hrneček drobenky - hrubá mouka, moučkový cukr, máslo

 

 

 A JDEME NA TO!

 

Kdo nemá pekárnu připraví si nejprve kvásek ( trocha mouky, mléko, 2lžičky cukru a droždí). Vedle dáme zbytek mouky a přidáme 3 žloutky, špetku soli a až vzejde kvásek, pěkně ho přilejeme a přidáváme olej. Těsto pěkně propracujeme až je hladké. A dáme kynout :-)

 

Pro pekárničky připravíme vše jako vždy - nejprve "mokré" a pak suché suroviny.

Tedy na dno mísy s háky nalejeme - vlažné mléko, olej, 3 žloutky. Odvážíme mouky, smícháme a nasypeme na vrch. doprostřed rozdrobíme kostku droždí, zasypeme 3 lžícemi cukru moučka a do jednoho rohu dáme špetku soli.

 

Zapneme program 7 (Eta Harmony) a máme 90min na přípravu náplně a kávičku :-)

 

Tvarohová náplň

Tvaroh kupuji na trhu pěkně čerstvoučký a voňavoučký...no mňam. Takže jeden tenhle tvaroh (je pěkně suchý, nekape z něj syrovátka...), do něj nasypu rozinky, cukříky a klepnu žloutek ( pěkně domácí od tchýňulky nebo od mé tety). A míchám až se vše krásně spojí.

 

Povidla jsem koupila, své nemám.

 

A drobenku jsem ještě také rychle připravila....

 

 

 

Pekárna těsto udělala jedna báseň a málem vykynulo z nádoby :-) Vyklopíme, opatrně nenásilně prohněteme na pomočené ploše. Utvoříme hada a odkrajujeme kousky.

Plníme jako buchty tvarohovou nádivkou a klademe na plech vyložený pečícím papírem. Pěkně dál od sebe.

 

Pomoučeným vajíčkem uděláme důlky a plníme povidli a nakonec posypeme drobenkou.

Předehřejeme troubu na 180°C

A po odpočinku a dokynutí - cca 15min - plech vložíme do trouby a pečeme do růžova.

A teď vychytávka :-) Po vytažení plechu strany koláčku potřeme rozpuštěným máslem a pokud nemáte doma malé děti, přidejte kapku rumu. A to je potom....hmmmmmmm.

Dala jsem jen máslo - mám malé děti a akční jsou i bez rumu :D

 

Tak moje milé, přeji dobrou chuť a těším se, až napíšete jak se vám chutnalo :-)

S láskou ♥
Evča♥

Krásný ..

 

.... letní,voňavý a podešťový večer

 

od nás

 

k vám domů.

 

 

Děkuji vám tímto i za krásné a milé návštěvy a komentáře ♥

 

S láskou přeje příjemný večer

♥ Eva♥

 

 

 

Kabelka rychloběžka

Mám dvě taštičky, kterým říkám rychloběžky. Jednu mi maminka dovezla před rokem z Maroka a druhou před 3 lety manžel z Itálie, když byl na závodech F1 na Monze. Obě mám moc ráda, do té z Maroka se vejde moc věcí a do té Ferrari sice ne moc, ale zase je to nejlepší zavazadlo když frčíte za přáteli jen s peněženkou a mobilem.

 

Jenže s dětmi potřebuji větší taštičku a co čert nechtěl ta "marocká" se roztrhla a rozpadl se jí zip. A tak dlí u mé tchýňky a čeká na pomoc v podobě výměny zipu. To prostě neumím.

A co teď? Pořád jsem si tu prskala, že nemám žádnou rychloběžku, žádnou utíkalku až jsem prostě praštila do stolu a říkám " tak si jí prostě ušiju!"

 

V pátek jsem sedla ke stroji a večer z něj vyloupla tašku.

No...má představa byla jiná, ale jak to tak bývá, možnosti se při "hurá akci" mění za chodu.

Věděla jsem, že bude džínová, ale džínoviny bylo málo. Po povodních mi odešli džínové kraťasy do věčných lovišť a nástup veder byl tak rychlý, že jsem je nestihla koupit. Nápad byl okamžitý a čin bleskový, takže jsem ustříhla dlouho nenošené džíny a nohavice schovala. Takže z jedné nohavice vznikla kabelka, z druhé ucho.

Po šití pejsků mi zbyla krásná něžná, romantická a kvítečková látka takže šup tam s ní jako podšívku. Z mé velké zimní manžestrové kabelky jsem poučena, že kapsičky potřebují doladit a tak jsem do ní všila gumičku. No a nakonec jsem udělala růži a připla ji na hotovou kabelku.

 

Tak co myslíte, dá se v ní vůbec vyjít z domu?

Já ji zkusila dnes cestou na farmářský trh :-)

Krásné dny k vám domů mé milé

s láskou

♥Eva♥

 

 

Lehoulinká šálka

  .... na můj věčně bolavý krček.

 

Od letní angíny, která se u mě začíná o prázdninách zabydlovat, uplynul sice měsíc a kousek, ale stále mi stačí klimatizace k tomu, abych nemohla polknout. A tak jakmile se začne ochlazovat zatepluji krk :-)

 

A protože jsem měla krásný širší pruh látky, lehounké jako vánek, sedla jsem ke stroji a vytvořila pěkný tunelový šál :-) Tunel jsem si hrozně oblíbila, žádné cípky, uzle ani uvolňování....

 

Děvčata jsem spokojená, strašně moc a těším se až si v šálce vyrazím ven.... Je široká a dlouhá, na trojité obtočení, ale myslím, že by zvládla ještě jedno :-)

Už delší čas jsem neměla možnost vám všem poděkovat za milé návštěvy u mne a za přízeň, kterou mi komentíky projevujete. Děkuji vám a vidím i novou pravidelnou čtenářku (předpokládám, že je to žena :-) ), kterou tímto vítám :-)
Děkuji za návštěvy i komenty a slibuji, že se pozvolna z letního bláznění posadím k blogu častěji :-)

Jen krásné letní dny vám všem moje milé
s láskou ♥♥♥
přeje Eva

Dlouhá sukně pro radost

Nedávno mi moje kamarádka Evička přivezla ohromnou tašku a povídá " koukni se a vyber si".

 

Holky samé látky! Ale starší. No vybrala jsem pár retro vzorů, ale třeba i růžový flanel na pyžamové kalhoty, které šiju děsně ráda :-)

 

Byla tam i úžasná lehká látka - růžová s velkými květy. Hmmm.....

Pořád jsem dumala co z ní ušiji. Nakonec to rozsekla Emminka a povídá - "maminko ty máš tak krásnou sukni!"

Měla jsem na sobě tyrkysovou dlouhou sukni až ke kotníkům, šitou z pruhů. A bylo jasno :-)

A tak jsem sedla ke stoji a jela :-)

A tady je výsledek. Potřebovala bych ji dokončit, jako třeba zatavit konce mašle, odstříhat nitky, ale sukně je stále v permanenci, takže snad se k ní brzy dostanu :-)

Mějte krásné léto :-)

S láskou a úctou

♥ Eva♥

Na trhu...na pouti...

.... ufff to je ale vedro, co?

Člověk je ale tvor nevděčný, takže když sněží a je zima - mrznem, když prší - je hnusně,leje

když svítí slunce a je léto - je vedro... :D Vždy když plácnu " já se snad uvařim" musím se okamžitě smát, protože si vzpomenu, jak člověk reaguje na počasí. Mě vlastně do nedávna nevadilo, že prší, že mrzne nebo že je vedro :-) Až když se mi narodili děti, zjistila jsem, jak moc je takový déšť bez auta náročný :D Nebo mráz....

Víkend 20-21/7 jsem trávila s děvčaty na pouti v Mníšku pod Brdy. Vedro bylo neuvěřitelné a to teplota nedosahovala zdaleka dnešních výšin. V sobotu se najíždělo už v šest hodin ráno. A protože bych to nebyla já , aby nešla spát až ráno ( musí vše být doděláno, excelentně připraveno, složeno, nabaleno), kráčela jsem do postele v půl čtvrté ráno. A co myslíte? Ano! Od školních let jsem poprvé zaspala. Takže jsem v šest vyskočila z postele, proběhla vanou a natáhla na sebe připravené oblečení. Do auta se stánkem narvala tašky a v polomrákotném stavu jsem upadla na sedadlo spolujezdce. Cestou se mě dovolávala kamarádka Petra se slovy " nezapomněla jsi na mě? "
néééé nezapomněla, jasně.... ZASPALA JSEM!
V půl sedmé jsme byli na místě a zařadili se do kolony prodejců, které kdesi v dálce koordinovala policie. Když už jsem usínala vydala jsem se s Petrou do dálek, zeptat se jak dlouho to bude jako trvat.

" No trvat, to víte pani...když jste se neregistrovala...bez registrace, smůla, musíte počkat"  skoro jednohlasně jsme vykřikly " jsme registrované" a přišlo nám to docela komické a začali jsme se smát. Našel si naše jména v seznamu a už nás táhnul směrem k dalším policistům s vysílačkou.

"řemeslnej stánek, registrovanej" provolával

z vysílačky se ozvalo " a kam je asi mám jako dát?"

" no nevim"
moje a Petřiny oči se zapíchli do policisty s pohledem nežertuj! Jsme fakt dost unavené na to, aby jsme jeli domu.

Nakonec nám našli docela dobré místo, ale odpoledne jsme zjistily, že lidé hlavně proudí hlavními uličkami nad námi a pod námi :-)))

Třetí naše spojenkyně Zuzka se prokličkovávala kolonou a s uchem na telefonu zjišťovala kde stojíme.

Konečně jsme byly všechny. Rychle jsme postavili stánek a začali vybalovat. Slunce se od brzkých hodin opíralo do zad strašnou silou a bylo jasné, že pokud tu máme vydržet bez úhony, je třeba se mazat a vydatně pít. Na stánku jsme vydrželi do 20 hodin a za hudby bubeníků ze skupiny Jumping Drums jsme totálně vyčerpané začali skládat. Cesta domů ubíhala rychle. Doma čekali děti a manželův tatínek, který se přijel podívat. Polévalo mě horko z toho jak vypadá byt po 14denní šití téměř beze spánku - nitě, látky, binec....a prádlo, jediné co jsem zvládala bylo pěchovat pračku a vařit.

Přijela jsem domu a šlo se grilovat. Roboticky jsem se pozdravila se všemi a šla do sprchy, v pyžamu ven a otevřela jsem si pivo :D Usínala jsem ve stoje... V deset jsem zahlásila něco o tom, že musím našít další hračky na ráno, ale místo ke stroji jsem šla spát.... Ráno na půl osmou jsem už cestovala zpět. Opět postavit stánek, vybalit tvorbu....bylo mi hrozně. Defakto jsem celou dobu proseděla na štokrleti nebo na lavičce, u které jsme si prozřetelně tentokrát stánek postavily:-) Přísun vody jsem měla asi jako ryba.... neustálý, životně důležitý..

Vydržely jsme do půl čtvrté. Pak balit a domu.

Moje milé, kdo znáte tyto situace, asi víte o čem mluvím :-) Ale musím říct, že my tři se máme celý den o čem bavit a když pak přijedou kamarádi, máme o veselí postaráno :-D

Přeji vám všem krásné tropické léto :-)

S láskou a úctou

♥ Evča

 

 

Po delší době ...

 

..... zápis do zápisníku z akcí. 

 

A nejen to konečně opět zase článek.

Dlouho jsem se neozývala, ale nebylo to proto, že by nebylo o čem psát nebo nebyla nálada...Zkrátka a dobře událo se toho moc a moc a čas se snad zbláznil, protože letěl jak splašená kobyla.

 

Dnes je pondělí a já tady sedím a odpočívám. Lebedím si, že nemusím nic a oči mi stále sjíždějí na rozháčkovanou kabelku, takže je jen otázkou chvilky kdy popadnu háček a začnu :-)

 

V pátek jsem byla celý den v Mníšku pod Brdy na Historickém dnu, který byl zakončen bitvou o Zámek. Naše skupina vystupovala ještě před polednem a tak jsme měli zbytek dne volný a mohli posedávat, povídat, ochutnávat dobroty, zajít na zmrzlinu.....prostě odpoutat se od všedních starostí.

Mám tyhle akce moc ráda, vždy si psychicky hodně odpočinu - když pominu trému před vystoupením, která mě dokáže dost ovládnout.

Vystoupení jsme zvládli krásně a musím říct, že mě zastavilo pár lidí a vystoupení pochválilo s tím, že se opravdu krásně bavili. Byla jsem nadšená, protože když vystupuji tanečně, sem tam mě lidé zastaví a pochválí a mě to velmi podpoří. Ale za skupinu mě to potěšilo maximálně, protože je to ocenění práce. A od diváka je to pocta nejvyšší. Když se smějí, tleskají...a pak vás zastaví...je to prostě krásné :-)

 

Na závěr přidávám pár fotek, abych atmosféru, která tam po celý den panovala, trochu přiblížila :-)

Krásný den a doufám, že konečně bude čas na další článečky :-)

S láskou ♥♥♥

Eva :-)