pátek 28. listopadu 2014

Proklikněte se ...




...  na KATALYZÁTOR.



Období před Vánoci je obdobím sbírek úplně na všechno. 
Nemůžete projít po ulici, aby jste nebyli zastavováni sbírkou na děti, staré lidi, pejsky, kočky,  stromy, školy, studny..... 
Ale jak víte, že opravdu ty peníze dostane stařenka, která potřebuje vozík nebo dítě, které se neobejde bez vodícího psa? 

Máte nápad a nemáte na to, uskutečnit ho? 
Stačí jen kliknout .....

Rádi by jste finančně pomohli potřebným, ale pouze konkrétně? 
Podívejte se na Katalyzátor pomáhá a víte přesně, komu pošlete finanční obnos.

Potřebujete sami pomoci nebo snad víte o někom, kdo potřebuje pomoci v nelehké životní situaci? 
Katalyzátor může pomoci....



O co vlastně jde?

Je to vlastně veřejná sbírka na konkrétní projekty.
U každého projektu vidíte cílovou částku, jež je potřeba a také dobu, po kterou sbírka potrvá.
Podporujete-li projekt, který nakonec po uplynutí doby, cílové částky nedosáhne, peníze se vám vrátí.
Toto se netýká charitativních projektů, kde žádná částka není malá a tak dosažení cílové částky není až tak rozhodující. 


Velmi se mi líbí, průhlednost celého projektu, to že si mohu vybrat komu a nač přispěji. 
Ale i to, že i já sama, mohu založit projekt někomu, kdo to potřebuje.

Před nedávnou dobou kamarádka sháněla pro maminku vozík, bohužel nedostala ho, protože dle pracovnic, které je navštívili, ho akutně nepotřebuje. Maminka je po mrtvicích nechodící...
Nakonec vozík sehnala v bazaru.
Kdyby byl již tehdy Katalyzátor, mohla jsem jí založit sbírku na nový.

Zní to jako reklama, ale je to jen v kostce popsaný projekt, který mne nadchnul 
a tak posílám dál :-)

Dávám si k sobě na blog logo, kde stačí jen kliknout...

Udělejte to také a podpořte projekt, který u nás nemá obdoby.

S láskou
Eva




úterý 23. září 2014

Dnes stíhám ...







... jen poděkovat 

za vaše krásné komentáře!!

Děkuji, dodáváte mi sílu :-)

Za to vás objímám a děkuji!

S láskou Eva

pondělí 22. září 2014

Po dlouhé době ...




... jsem zpět...

Když vidím svůj poslední článek, s datem 27. května, jímá mě hrůza. Od té doby se stalo tolik věcí, že ani nevím kde začít.

A tak začnu tou největší
...přestěhovali jsme se.

Nebylo to jednoduché, ani fyzicky, ani psychicky a nebylo to ani daleko. 
I tak začínáme znovu od začátku.
Byt nyní připomíná skladiště, ale dokázali jsme vybudovat dětský pokoj a naši ložnici, která potřebuje ještě doladit.

Nyní nás čeká akce kuchyně, protože nynější stav je neúnosný. Moje milé, věřte mi, že se mi ani péct nechce, vařit nechce...když tu hrůzu vidím. 
Moje kuchyně, zůstala v minulém bytě a řádně jsem ji obrečela. 
Nyní je čas, utřít nos a slzy a vybudovat novou. :-)

Bude to celé běh na dlouhou trať, opět....

Další novinkou je, že už mé děti jsou obě školou povinné, Emminka nastoupila do první třídy a spolu s nástupem do školy, začal i obvyklý kolotoč kolem školy a kroužků. 
Také se vždy těšíte na prázdniny? 
Já snad více než ty děti :D

Aby těch ran nebylo málo, na přelomu srpna a září, nám do nebe odešli dva lidé, které jsme měli velmi rádi ... a moc nám chybí...

Koncem srpna mé tělo neuneslo nápor toho všeho a onemocnělo - první angína a zánět průdušek letošního školního roku... do teď běhám po doktorech, protože kašel mě trápí stále a dost.

Od minulé neděle mám opět k dispozici počítač a od středy minulého týdne, už mohu šít! 

No zkrátka 4 měsíce nabité zážitky, které bych si klidně ráda odpustila :-)
(Zvláště poslední měsíc a půl)

Ale bude líp!

Tedy, všichni to říkají a já se snažím jim věřit :-)

Moje milé, dnes se již rozloučím, ale v příštím článku vám napíši o pár dnech, než to vše začalo. To jsme byli na skok v jižních Čechách.

Moc jste mi chyběly a já doufám, že se tu budeme zase brzy setkávat :-)

S láskou zdraví
♥ Eva♥







úterý 27. května 2014

Řídím se heslem ....




... taštiček není nikdy dost! ....

Krásné bouřlivé odpoledne blogerky :-)

Za okny se střídá sluníčko a bouřky a já to vnímám pozitivně - 
- léto je tu - skoro...
Dneska vám ukáži zase něco šití.

Včera jsem ušila tři taštičky, bez kterých se málo která obejdeme :-)
Také to tak máte? 
Ať je počet jakýkoli, stále se jich nedostává?

Tak tady jsou :-)




Dvě jsou již ve znamení léta, vody, cest k moři a laškování s námořníky ;-) 
Třetí se ještě pohupuje v jarním vánku, hýří jasnými barvami 
a na jedné straně dokonce švy proplétají lístečky.

I taštičky se ode mne vydávají na cesty a já jsem ráda.


Za téměř uplynulý měsíc se na cestu do Anglie 

vydali i tyto věcičky, 
a to jako dárek do rodin, kam putovali děti školou povinné.

První byla dvě pouzdříčka





A jako druhý se vezl

myškový obal na knihu, kosmetická taštička a také dvě pouzdříčka



Tak snad se dárečky v daleké Anglii líbí a dělají radost.

Myší aplikace jsou mé autorské 
a strašně mě baví.



Mějte krásný den a doufám, že vás bouřky moc netrápí.
s láskou
♥♥♥
Eva






pátek 23. května 2014

Někdy prostě ...




... nechci být přesná.


Krásné páteční odpoledne moje milé.

Znáte to, něco šijete, meříte, špendlíte a opravujete a upravujete.....a jde vám z toho hlava kolem. 
Já mívám záchvaty "hala bala stylu" a "kolenománie", kteří se dostavují v nejméně vhodnou dobu. Ano v tom je pravidlo..... Kdykoli mám opravdu důležitou věc, zakázku, málo času...osvítí mě nápad. A musím, prostě musím ho ihned zrealizovat.

A tak dnes, kdy jsem mělo vše podléhat přesnému šití a také narozeninám Emmičky ( dnes je jí šest!) jsem ráno prostě zrealizovala nápad, který jsem v hlavě nosila dlouho.

Když zemřel děda - již jsem to tu psala - našlo se ve skříni po babičce mnoho látek starého záplatovaného povlečení zkrátka všeho možného. Upoutala mě cícha - s bleděmodrým vzorem. Měl ho pražský děda na polštáři a dokonce i v červené nebo růžové barvě. A na chalupě byli podobně povlečené peřiny. Cícha tady ve skříni, byla plná záplat a babička ji tam jistě měla na hadr. Ale mě ten vzor hodil zpět do dětství a do časů, na které ráda vzpomínám.
A tak skončila v krabici, která se pak snesla ke mě, o patro níž :-)

Mám moc prima kamarádku Evičku. V mnoha věcech se shodneme a její maminka mi občas posílá různé krajky, krajkové ubrusy a prostírky... protože obě vědí, jak moc to mám ráda :-) 
A to byl i případ modrotiskového kulatého středového ubrusu, který mi Evička nedávno donesla.
Modrotisk miluji. Ale ubrus nevynikal tak jak jsem chtěla. 
Takže jsem ho složila a povídám " udělám z tebe - až bude čas- polštář!"... 
Čas....kde bych ho vzala? :-))

Od předloňska mám schovaný narychlo ušitý kulatý polštářek, protože jsem ho chtěla obháčkovat a nějak nebyl čas.... nebo co? .... :D


Takže tyhle tři krásné životně důležité věci se octli společně na hromadě. 
Emmika má dnes narozeniny a zítra bude oslava....
Kdy jindy udělat polštáře na houpačku než dnes???? 

Ale nebylo to krásné šití....kdepak. Bylo to kolenové a hala bala...
obkreslila jsem polštář našpendlila, nastříhala, sešila...
Kulaťák jsem zkoušela poprvé, ale nechci ho nažehlený, chci ho venkovsky venkovní... 
Stroj makal jak šílený.
A Modrotiskový.... u toho jsem byla opatrnější a musela vzít metr. 
Však udělat s kruhu čtverec, to už chce trochu počítat, zvlášť když jsem chtěla zachovat celý vzor.
Pak jsem ale hala bala stříhala, abych nebyla tak skvělá zase :-)

Odpočinula jsem si!!! Všude ultra binec, ale co...mám tři krásné polštáře!!!
Na ven ;-)



Hmmmm ..... a venku se zatáhlo a obloha je černá.... ach jo.....
A jejda! Mám venku látky!
Tak děvčata, krááásný víkend!!!
S láskou Eva
♥♥♥



pátek 25. dubna 2014

Objevila jsem ...




... Nigellu Lawson !!!

Že jsem tedy fakt objevila Ameriku??? :-))))

Tak jak miluji courání po receptech, nakupování kuchařek a zuřivé zkoušení nových jídel..... 
Nigellou jsem nepolíbená :-)))
Nastal čas zjistit, jak moc to bylo na škodu 
a nechat se dodatečně políbit... :D

No a tak jsem ihned naklusala do obchůdku k paní Ivě a koupila cocottes, tedy hezky česky kokotky.
Adámek mě zpražil pohledem od zmrzliny a povídá "cože jsi koupila???" 
"Kokotky", ale když jsem viděla ten pohled došlo mi, že si to spojuje se slovem, které nedávno slyšel a než se stačil zeptat, striktně jsem ho zakázala....

Vysvětlila jsem mu cože se mi to houpe v tašce.

Děvčata koupila jsem  tyto  a to proto, že červená prý už nebude a budou pouze bílé. 
Miluji bílé nádobí, ale pro chladné večery a rychlovky, to chce život...
...tak červené 
a budou ladit k misce Mynte ve tvaru srdíčka :-)
No sláva!!!!
Cena byla velmi příznivá, velmi!!
A tak šup domu, a připravit večeři podle Nigelly :-)


Zapečená vejce



Vajíčka dle počtu strávníků
smetana ke šlehání
rozměklé máslo na vytření mističek
horká voda

Kokotky vymažte máslem, naskládejte do pekáčku a do každé rozklepněte 1 vejce.
Trochu posolte a ke každému přilijte trochu smetany ke šlehání.
Do pekáčku nalijte vroucí vodu do výšky poloviny mističek.
Vložíme do vyhřáté trouby na 190°C
A necháme je přibližně 12 minut péct.

Vajíčka musí být tekutější, jako na hniličko nebo na měkko...
To musím ještě trochu vychytat, pomáhala jsem Adíkovi s úkolem a hle, žloutky jsou natvrdo :D

Podáváme s nasucho opečeným pečivem :-)

Není to krásná rychlovka? Je a dobrá!

Vyzkoušejte, rychlá večeře nebo snídaně je prostě zázrak :-)
Krásné dny moje milé.
S láskou
Eva

středa 23. dubna 2014

Miluji vaření ...




... a čas prostátý v kuchyni nepovažuji za ztrátový.

Občas mne to popadne a slídím po zahraničních stránkách a blozích a zkouším nová a nová jídla, která pak aplikuji na své rodině.
Kupodivu je také moc baví ochutnávat nové a i když Adámek měl s jídlem problém, nyní ho - troufám si říci - nemá :-)

Vařím a peču asi od 13ti let. 
Bavilo mne to a vždy jsem měla dobrý pocit, když to chutnalo i lidem kolem mne.
S dětmi přišli ale i jiné starosti a hlavně časová tíseň.
A Adámkův stereotyp - řízek, rajská, guláš, párek a kuře - mě uvrhl do stavu kuchyňského vyhoření a naprosté marnosti.
Chuť k vaření a radost z jídla prostě přestala existovat a to trvalo než nastoupil do školky. 
A do té nastoupil až v pěti letech.
Tam ale zafungovalo kolektivní stravování a já mohla konečně popustit uzdu fantazii a aplikovat na něm třeba palačinky, lívance, různé placky, sušenky a taky bublaninu.... 
Při přechodu do školy mě denně překvapoval hlášením, kolikrát si to nebo ono přidal. 
Radovala jsem se,že jí a já mohla začít vařit co mě bavilo. 
Dokonce si pochutnal na špagetách s bazalkovým pestem a parmazánem!
Bože! Byla jsem v sedmém nebi.
Už jsem nemusela vařit dvakrát - lahůdky pro nás a rajskou pro něj... Pečené kuře na trilion způsobů mě přivádělo k šílenství a pojala jsem k němu naprostý odpor. 
Ještě dnes - a že už to pár let je - pečené kuře odmítám :D

Ráda experimentuji, najdu zbytky v lednici a něco vytvořím.

Obě děti vedu ke kuchyni, když chtějí mohou mi pomáhat a k tomu patří i různé ochutnávání - z pánve, hrnce, těst a koření. 
Naučila jsem je ke všemu čichat, to je baví a kolikrát v kuchyni stojí a očichávají kořenky plné voňavého koření.
A venku zase chodíme a ochutnáváme čerstvé bylinky.
Čím víc tohle dělám tím víc chtějí ochutnat a to mě hrozně baví.
Učím je jídlo na talíř neházet a nekydat, ale pokládat, zdobit a servírovat.
A učím je jídlo fotit.
Prý to je to nejtrapnější, když někdo fotí jídlo. 
Já se trapně necítím, pokud někomu předávám recept, musí vidět výsledek a mě focení jídel prostě baví :-))
V sezoně farmářských trhů děti občas chodí se mnou.
Ale raději chodím sama a časně. Vše si mohu promyslet, obejít 100 x jeden stánek a sesumírovat si co udělám z toho a co z támhle toho...
Naučila jsem se všechno naplánovat. 
Občas to přeplánuji a dostaví se tíseň - převážně časová :-)

Všechny ty vůně při přípravě jídel mne dokáží nasytit a tak si nandám po troškách.
Ano, dobře.... domácí špagety ( ty kupuji ze semolinové mouky čerstvé) a bazalkové pesto s mandlemi a pecorinem , bohatě zasypané parmazánem - přiznávám, těch jsem schopná se naprosto přejíst.

Recepty sbírám, jsem sběratelka. 
Ty co mne trochu zaujmou, co nejdříve vyzkouším a pokud se osvědčí a to nejen výsledkem, ale i celkovou přípravou, zapíši do sešitu. 
Jednou je přeberu a přepíšu je do dalších dvou sešitů.
Jeden bude Emmičky a druhý Adámka.
Až dospějí snad jim bude má nenásilná škola kuchyně k něčemu a nebudou se uchylovat 
k fast foodům nebo večeřím po restauracích, protože si nedokážou uvařit.
I já ráda jednou za měsíc vezmu rodinu na dobré jídlo do restaurace. Tam se kochám z milé obsluhy, dobrého jídla, radosti dětí, že nejíme doma a hlavně z toho, že po vaření a jídle nemusím umývat hromady nádobí.

A to si myslím, je jednou za měsíc příjemná odměna.

Psala jsem jak učím děti přistupovat ke kuchyni, snad vás nezklamu, když napíši, jak je učím stolovat :-)

Stolujeme často - tedy u prostřeného stolu sedíme minimálně ve třech a jíme.
Debatujeme, smějeme se..... 
Při krásném počasí prostíráme venku na zahradě.
Nasáváme vůni květin, posloucháme ptáky a vlak za řekou... užíváme si to, jíme pomalu a nespěcháme. 
Ve všední dny však doma při večeři povoluji uzdu pravidlům. 
Prostě mi nevadí, že si studenou večeři děti vezmou k televizi na klín.
 Jsme doma, tak nač je nutit hltat u stolu, když jim dávají slečnu Fajn :D
Slečnu Fajn milujeme celá rodina. Je to odpočinkový a veselý seriál.
Pochopitelně s polévkou či špagetami sedí pěkně vzorně u stolu.

Já zase když děti zalehnou a uklidím kuchyni, začínám mít pocit klidu,
celá se uvolním a nestydím se udělat nám dobrou večeři,
kterou ale v uklizené jídelně nejíme. Je tam už smutno a třeba prostřeno k snídani.
Takže i já hřeším tím, že si vezmeme večeři do obýváku nebo třeba k počítači, když potřebuji objednat látky nebo vyřídit mailíky. 
Myslím si zkrátka, že pravidel,pouček a svazování je v životě dost a občasné překročení je jen ku prospěchu věci :-)
Ještě se mi nestalo, že by mi děti kdekoli udělali ostudu - v restauraci, na návštěvě....,
ale doma,
doma jsme doma a jsme tu uvolnění a užíváme si života.
Tak proč si neuvařit dobré jídlo a nedat si ho u skvělého filmu ? :-) 

V minulém týdnu jsem během tří dní strávila v kuchyni 26 hodin.
Ovšem situace byla sváteční a slavnostní, tak vyžadovala péči a hromadu dobrot :-)
Tento týden budu kuchařsky trochu odpočívat, tedy myšleno spíše tak, že nebudu dělat mnoho jídel a náročných.

A co by to bylo za článek o kuchyni, kdybych nepřipojila nějaký osvědčený recept.
Je středa, brzy bude víkend
( člověk musí být optimista, nebo se zblázní ;-)  )
a třeba se na nás počasí usměje a my budeme moci grilovat.
U nás doma milujeme grilování, máme v plánu nový gril i když můj sen je zahradní krb, sezení pod pergolou a krásně venkovsky prostřený stůl :-)

Tak tedy co nakoupit na báječné grilování?

Falešnou vepřovou panenku

dále budeme potřebovat bylinky: drobnolistou bazalku, majoránku, pár lístků šalvěje a petrželky,
 asi stroužek až dva česneku
2 lžíce oleje
hrubozrnnou sůl
kuličky červeného pepře
bílou cibuli pokrájenou na kolečka a rozdělenou
hmoždíř
mísu
kuchyňskou folii

A jdeme na to :-)

V hmoždíři zhmoždíme :D:D nejprve hrubozrnnou sůl,pepř česnek a bylinky a nakonec přidáme olej.
Směs necháme odstát. To aby se vůně krásně propojili.

Maso omyjeme a nakrájíme na silnější špalíčky.
Lehounce ho klouby ruky poklepeme, jen žádné násilí.
Rukou nabíráme směs z hmoždíře a vtíráme ji z obou stran do masa.

Ukládáme do mísy, přisypeme kolečka cibule a pokud zbylo trochu směsi v hmoždíři, přidáme všechnu k masu, rukama promícháme a nakonec ji zabalíme do folie a uložíme na 30 - 40 minut do ledničky.
To úplně stačí.
Mezitím venku prostřeme stůl připravíme další věci jako celozrnné pečivo, oblíbený salát, zeleninu pokrájenou na kousky a také sklenice, k tomuto masu se hodí dobře vychlazené pivo :-)
Roztopíme gril a báječný večer může začít :-)
Nezapomeňte na gril přihodit i kroužky cibule, je totiž vynikající :-)


Pokud jste dočetli až sem nezbývá než se rozloučit.
Přeji vám jen krásné dny nejen v kuchyni.
S láskou
Eva