... odpočívat...
Šla jsem trochu do sebe. Sice, mluvit o tom v minulém čase ještě není to pravé ořechové, takže se opravuji - jdu do sebe. Snažím se.
Běh uplynulých dní a měsíců mě donutil konečně poslechnout všechny přátele a hlavně paní doktorku.
Hodně dlouho jsem slýchala "zvolni" nebo " neumíte odpočívat".
Ano, připouštěla jsem, to neumím.
Bohužel tělo už přestalo bavit vysílat ke mě zastrašující signály a v lednu jsem po jedné akutní návštěvě lékařky slyšela diagnozu " Chronický únavový syndrom" a pak také větu " Celkové vyčerpání organismu".
Není v tom ovšem jen má neschopnost odpočívat a chvíli v klidu sedět, nebo se projít.... je v tom z velké části i stres.
Od ledna už jsem měla 4x antibiotika, třikrát jsem měla horečkami provázenou angínu, jednou dokonce spálu a nyní prodělávám další angínu, na kterou už jsem si prostě antibiotika dát nedala. Krk přešel a začala úporná rýma.
Nemoci mě provází a ještě asi provázet budou nějaký ten čas.
Začala jsem tedy pracovat na odpočinku.
Nejdříve jsem zvolila čas odchodu do postele.
Byla jsem zvyklá chodit spát po půlnoci a kolikrát - zvláště pokud byli nasmlouvané trhy - třeba ve čtyři ráno nebo jsem nešla spát vůbec.
Tedy jsem zvolila hodinu, ve kterou si jdu lehnout a pak přibližně půlhodiny číst knížku.
Samosebou dle potřeby čtu déle nebo vůbec.
 |
| Takhle nyní vypadá můj noční stolek :-) Knihu "Z lodiček do holin" od Marcely Mlynářové doporučuji na smutky, chmury, únavu. Je prostě naprosto skvělá! Je to moje první kniha přečtená při odpočinku v posteli. Stihla jsem to za týden! |
Dalším krokem - ještě ne zcela pravidelným, ale už častým - je, že večery netrávím u počítače. Ale sednu si třeba se sklenkou vína k nějakému pěknému filmu.
Nepouštím si žádné driáky, ale staré české filmy, Poirota s Davidem Suchetem nebo třeba Sherlocka Holmese s Jeremym Brettem :-)
V momentě, kdy cítím, že mě únava přemáhá, odcházím spát.
Ve dne, zvláště v pracovním týdnu, se mi odpočinek zatím moc nedaří, ale díky krásnému počasí jsem děti včera odpoledne vzala na projížďku na kole s cílem dát si limonádu vedle v obci. Měli sice zavírací den, ale vůbec nám to nevadilo. Krásně jsme se projeli a zajeli u nás na zmrzlinu.
 |
| Emminka od neděle jezdí již bez koleček :-) ♥ |
Dneska mě také počasí i nálada zlákala a i když se mi práce trochu vrší, rozhodla jsem se vzít dcerku cestou ze školky na zmrzlinu a procházku kolem řeky.
Seděla jsem tam a dívala se na ní jak zkouší házet "žabky".
 |
| Dnešní odpolední procházka |
Uvědomila jsem si, jak moc času jsem propracovala v honbě za tím, aby vše bylo dokonalé, lidé se zakázkami spokojení, hodiny tance zajímavé....
A i když jsem cítila, že jsem už na dně svých sil, vyčerpaná, unavená, pořád jsem jela naplno dál.
Stále dokola jsem si pokládala otázku " kde se ve mě bere ta energie? Vždyť přece musí někdy dojít..."
Dlouho nedocházela a já se ukonejšila myšlenkou, že jsem prostě jen víc unavená.
Únavou, ze které se nešlo vyspat.
A pak prostě náhle došla.
A já se octla někde, kde jsem nechtěla být.
V únoru jsem díky nástupu nemoci hodiny tance zrušila. A i když jsem měla všechny mé taneční žákyňky ráda, ulevilo se mi. Nemoc bohužel udeřila tak, že jsem nebyla schopná kurzy vést.
A tak se učím, učím se odpočívat a hledat v životě řád, který mi chyběl.
Tenhle únavový prevít je věc dlouhodobá a tak mám na zdokonalování sebe sama dost času.
Má nejvyšší meta v učení je -nepřipouštět si stres a nestresovat se. I tuhle radu jsem dostala.
Ovšem jak se to dělá???? :-)))
To bohužel nevím.
K tomu zřejmě musím dojít odpočatá.
S láskou
♥
Eva
