Jednoduchý sáček...

... na baletní piškoty.

To že máme doma malou baletku, víte.

Emma balet miluje a dlouho o něm snila.

Dostala nyní nové piškoty a mě napadlo, že by se jí hodil pytlík.

Do školy ho nikdy nepotřebovala a to ani Adámek, protože máme skříňky,  tak jsem se pustila do práce.

Samosebou Emmička o ničem nevěděla, bylo to překvapení.

V době, kdy jsou děti ve škole, jsem si udělala šablonu, 

nastřihla látku a baletku namalovala.

Po zaschnutí přežehlila a sáček sešila. Protáhla stahovací šňůrku, kterou jsem udělala z krásného šikmého proužku.

A sáček byl na světě :-)

Ráno na Emmičku čekal, pověšený na židli.
Nadšeně mi padla kolem krku a krom díků a pochvaly aspiruji na nejlepší mámu na světě.


No samozřejmě, co jiného :D



Krásný víkend
přeje
♥
Evča

Sledovali jsme ...

... Krvavý Měsíc.

Milujeme všechny přírodní úkazy! 

Syn je zatížený na přírodu a vesmír.

Nemohli jsme tedy vynechat báječnou podívanou se zatměním Měsíce  a jeho rudou barvou.

Bohužel jsme uvěřili předpovědím počasí, kdy hlásili jasno.
Cestou ze severních Čech, se zatahovalo čím dál tím víc až Měsíc přestal vycházet z mraků. 

Šli jsme spát a na nebi nebyla vidět jediná hvězda.

Věděla jsem, že pro děti to bude obrovské zklamání, velmi se těšili a mluvili o tom asi týden.

Manžel nastavil budík na půl čtvrtou ráno.

Vstal a koukl z okna - zataženo.

Když je nevzbudím, neodpustí mi to.
Vstala jsem tedy asi za deset minut a vyšla na malý balkon.
 Měsíc vykukoval zpoza mraků a tak jsem šla vzbudit děti,
připravila foťák, deky a teplé boty.
Měsíc hrál na schovávanou poměrně dlouho, ale v jednom okamžiku vyšel a byl zbarvený.
 Manžel a Emmička viděli co chtěli a šli spát.
My s Adámkem jsme se ale nechtěli vzdát, chtěli jsme vidět zatmění.
Po hodině jsme přešli na velký balkon a pozorovali ho opět dlouho.
Pořád jsme hleděli na oblohu, která se pozvolna čistila od mraků.
Nad hlavami jsme měli spoustu hvězd, nádherná podívaná.
Měsíc ale stále seděl někde v dáli za mraky. Bylo zatmění, takže ani neprosvítal.
Před šestou hodinou jsem nám šla udělat teplé mléko s medem a mluvila o tom, že půjdeme spát.
Jenže nám to nedalo a ještě do čtvrt na sedm, jsme čekali zda nevyleze Měsíc ven.

Viděli jsme, jak parsek po paprsku proráží mraky a ty byli nádherně osvětlené.

Ukázal se na malý okamžik, když zatmění ustupovalo, nechtěl nás zklamat, rozloučil se, schoval za mraky a už nevyšel.
A tak jsem šli spát.
A spalo se nám, asi po tom mléce s medem, krásně.

Krásné podzimní dny a noci
ze srdce přeje
♥
Eva

Na cestě ...

... za houbami.

"Les je spousta různých stromů,
tráva, mech a keře k tomu.
Les má listí, jehličí,
do lesa moc nefičí"

Víkend jsme se rozhodli z větší části strávit v severních Čechách u babičky
( mé tchýně ). 

Plán byl jasný - v sobotu na houby.

Děti chození do lesa a sbírání hub milují, já jsem moc zvyklá houbařit nebyla, ale učím se rychle. 

Houby všichni milujeme i k jídlu, o to víc nás to táhne k lesu "něco si najít" :-)

Upřímně říkám, že u nás se trochu do lesa sama s dětmi bojím. 

A tak se v pátek po sedmé večer vyjelo směr sever.

Poprvé jsme zkoušeli průjezd tunelem Blanka 

a byli jsme nadšení, jak jsme projeli krásně a klidně celou Prahou, za 15 minut.

Ale i tak je cesta k babičce velmi dlouhá.

Přijeli jsme v noci a změnu podnebí jsme pocítili ihned po vystoupení z vyhřátého auta.

Venku byli jen dva stupně.

Ráno nás probudilo sluníčko a vůně kávy.

 Po báječné polévce k obědu, jsme konečně vyrazili.

Otázkou zda rostou nebo nerostou, jsme se nemuseli zabývat, protože to víme.

Babička hned z rána ukazovala, co vše už stihla na sušit.

Jste-li zvědaví, podívejte se na náš instagram.

:-)

V lese to bylo jako v pohádce. 

Mnohdy jsme s manželem litovali, že ty překrásné prašivky nejsou jedlé, protože to byla taková krása. 

Od malička miluji muchomůrky červené. 

Příroda je dokáže tak vymalovat, že nad nimi člověk zjihne. 

I děti byli nadšení obdivovatelé, ukazovali jsme jim stromy kde žijí veverky, dávali do rukou malé žabičky a ukazovali mnohé zajímavosti.

Babička je učila správně očistit houbu do košíčku a ukázala jak odkrojit podhoubí.

Pak nastala chvilka, kdy jsme nenacházeli nic,

 Emmička  z toho byla smutná a tak jsme si polohlasem broukali 

" Skoč hříbečku do košíčku" a hned nám houbičky před očima jen rostli.

A zase bylo dobře.

 

Lesem jsme se kochali přes dvě hodiny a pak šup domů na štrůdl a na horký čaj.

Zatáhlo se a citelně ochladilo, chvilku po té, co jsme vstoupili do lesa.

Po svačince jsme si všechny generace žen v domě sedly ke stolu a začalo velké čištění úlovků.

Bylo to jakoby jsme draly peří, alespoň nám to tak připadalo. 

Babička a prababička vyprávěly různé příhody a zážitky, vzpomínalo se a povídalo.

Emmička též seděla, dostala svůj hadřík a nožík a čistila. 

Poslouchala a večer podtrhla můj blažený pocit slovy " maminko to byl krásný den!"

Babička první očistila velké houby a osmažila k večeři mísu řízků z kloboučků.

Jen se po nich zaprášilo.

Děti tentokrát usnuli bez přemlouvání.

 Já ještě seděla a krájela houby do mrazáku, do omáčky a pod maso.

V neděli přijela švagrová s rodinou a v domě nastal hlahol, jako vždy, když se sejde velká rodina.

K obědu byli dobroty z hub a po obědě se vyrazilo opět do lesa.

Úlovek nebyl špatný, ale sobotní byl lepší.

Děti si všímali toho, jak je tento les jiný, přes to krásný.

Mnoho lidí dostalo stejný nápad a tak jsme neustále potkávali další houbaře.

Cestou k autu našel švagr velikou bedlu a pak už jen hurá domů - očistit houby, velké osmažit k večeři, zbylé poskládat do košíčků, abychom si je zpracovali doma.

Neděle se přehoupla do večerních hodin a tak jsme rychle zabalili a i když se nám vůbec nechtělo, muselo se domů.

Všichni jsme si z víkendu přivezli dobrou náladu, 

houby

a pocit krásně ztráveného času.

Doma jsme šli rovnou spát, přijeli jsme pozdě a v noci jsme vstávali na "Krvavý měsíc". 

Ale o tom zase v příštím článku.

A co vy, moje milé, houbaříte rády?

Moc vám všem děkuji za krásné komentáře a mailíky! 

Dělají mi velikou radost!

Děkuji!

S láskou

♥

Evča

Inspirace ...

... z Krásného venkova.

Miluji krásy venkova, 

jeho atmosféru  a tak je přirozené, 

že jsem propadla dvěma časopisům, psaných o venkově,

 o slepicích a o podzimních ránech, kdy se mlha valí z lesů , 

plíží se zahradou a přináší vůni jablek, ořechů a spadaného listí.

Miluji podzim! 

Právě pro plody, které příroda dává těsně před tím, než usne zimním spánkem.

Jablka, ořechy, dýně....

Chladné večery lákají k horkému čaji nebo jablečnému moštu a k nějakému tomu hříšku

 v podobě chutného dezertu.

Tento mi padl do oka jen co jsem časopis otevřela.

Nadchnul mě a to zejména jednou přísadou, kterou do těsta přidávám moc ráda.

Bramborami uvařených ve slupce.

A tak jsem se dala do toho a upekla

Měsíčkový koláč.

Je plný jablíček a voní po skořici.

A přesně tak si představuji

Podzim na venkově ♥

Pokud jste na něj dostali právě chuť a časopis nemáte, 

zde je recept  :

Na těsto

200g hl mouky

1/2 sáčku prášku do pečiva (6g)

100g moučkového cukru

70g změklého másla

120g vařených brambor ve slupce a na jemno nastrouhaných

1vejce

Na náplň:

6 větších jablek oloupaných a zbavených jadřince

150g meruňkové zavařeniny

šťáva z 1 citronu

1 lžička skořice

Nejprve vařte brambory a nechte vychladnout.

Těsto připravte smícháním suchých ingrediencí s bramborami, máslem a nakonec přidejte vejce. 

Vypracujte hladké těsto a nechte zabalené ve folii hodinu odpočívat v lednici.

Pokrájejte 3 jablka na kostičky, dejte do kastrolku a přidejte polovinu (75g) meruňkové zavařeniny. 

Duste do měkka a rozmixujte na hladké pyré a svařte na hustou kaši.

Odpočaté těsto rozválejte na velikost koláčové formy

 ( tu jsem vymazala máslem a vysypala hrubou moukou)

a vložte do ní.

Potřete vychladlým pyré

a poskládejte na něj na plátky (3mm) zbylých jablíček.

Já střídala ještě s hruškou.

Pečte na 180°C cca 35 min nebo do zezlátnutí.

Po vyjmutí z trouby ještě horký potřete zbylou částí meruňkové zavařeniny.

Dobrou chuť! :-)

  Krásný venkov mě vždy pohladí na duši a dovolí mi zasnít se. 

Už léta vidím sebe se svou rodinou na vesnici, 

toužím po klidném životě, 

vůních všech ročních období,

zpěvu ptáků, 

kokrhání kohouta 

a kočce vyhřívající se na zápraží.

Kéž by...... 

Zatím tedy na venkov jezdím ke své milované tetě

a

listuji tímto časopisem, abych jeho vůni stále cítila.

S díky za krásné komentáře a zprávy

♥

Evča

Sladké hrozny ...

... a kousek ze zahrady.

S nástupem podzimu dozrává hroznové víno. 

Máme ho v zahradě poměrně dost. 

Děda byl náruživý vinař a o víno se dokázal starat.

Bohužel to nikoho z nás nenaučil a tak tu od jara bloudíme a snažíme se viničky obstarat.

Děti hrozny milují, baví je ochutnávat a porovnávat chutě

Mnohé révy jsou již přestárlé a hrozen na nich nenajdete. 

Děda měl různé odrůdy, které si dost přesně nepamatuji, vím, že tu je Veltlínské, Muller pak Rulandské modré, Chardonnay, také ale růžové a hlavně Muškát, který mají děti nejraději. 

Jeho chuť je stejně voňavá a sladká jako lahvinka muškátu z vinařství Hrabal.

Milovaný muškát

Při včerejším stříhání hroznů jsem si vzpomněla na poslední stříhání s dědou.
 Už byl nemocný, ale vínko stříhal do košíku obratně. 

Pomáhala jsem mu, stříhala také, a na něm bylo vidět, jak mu to dělá dobře.

 Byl krásný, teplý den, vinice bzučela vosami a sršni, kteří na víno rádi chodí.

Ochutnávali jsme kuličky a do košíku je pokládali jako by byli z nejkřehčího skla.

Včera jsem prostřihla jen to, co sníme, z čeho udělám koláč, 

ale moc bych si přála to sklidit a udělat své vlastní víno. 

Jen pro nás. 

Děda ho vyráběl roky a já nejraději vzpomínám na jeho perlivé růžové. 

To bylo snad nejlepší víno, které jsem kdy pila ( nejsem zas takový znalec ). 

Bylo vynikající, ale také značně silné. 

Děda ho stočil do lahví od malých limonád

(pamatujete si na ně z našich dětských let? Skleněné,čiré se zátkou, jako od piva?). 

V naší rodině jsme se vždy hojně scházeli na narozeniny a vánoce a o jedněch takových narozeninách, sedělo se venku, děda přinesl růžové perlivé. Všem nám dal po lahvince (malé limonády) a popíjelo se....byl vlahý večer, víno bylo chladné ze sklípku, dobré .... Když jsme ale zvolna dopili, zjistili jsme, že pár schodů do domu je větší problém než se zdá. 

Myslím, že jsme se tu noc všichni naprosto krásně vyspali do dopoledních hodin.

A jak tak vzpomínám mám čím dál tím větší chuť to zkusit. 

Zavřít všechny ty chutě a vůně do lahví a

udělat vlastní láhev dobrého vína.

Bohužel nemám ani tušení, jak víno vytvořit. 

Nevíte?Neporadíte?

Začal se zvedat vítr, obloha se zatáhla a chystala se bouřka. 

Prošla jsem ještě svá místa zahrady a nafotila střípky radostí.

Ohromnou radost mi letos udělal Ořechokřídlec. 

Keřík se zajímavým jménem a s úžasným květenstvím.

Je stále v obležení včel.

Naopak malým zklamání byla Kana, kterou jsem dostala od mamky, ale vůbec nevykvetla.

Hned zpočátku ji něco ožralo, nebyla to píďalka ani housenky a tak jsem došla k názoru, že chroust. Letos měli svůj rok a bylo jich opravdu hodně.

Poslední květy měsíčku mě těší pod jednou z řady viniček.

Vzadu u garáže z nostalgie nechávám tyto bodláky spolu s mochyní, kterou mám moc ráda.

Babička kdysi dělala překrásné dušičkové věnce a právě bodláky, mochyně  a mahon

zdobili korpus věnce z opravdu bodavých větviček.

Babička pracovala v rukavicích a měla venku stůl, kde vše stříhala.

 Prostála jsem u ní jako holčička hodně času.

Pokračovala jsem dál, k jediné rostlině dýně Hokaido, kterou jsem ubránila před slimáky a která kvetla krásně, ale nebyl na ní žádný plod.

 Smířila jsem se s tím, že i letos dýně na báječnou polévku koupím. 

Avšak dýně mě potěšila a má nejméně šest krásných bambulek:-)

 Tahle je ta největší :-)

Na záhoně se ještě červenají rajčátka a kousek vedle nás lákají ostružiny.

Moje milé, doufám, že se vám procházka vzpomínkami, viničkami a zahradou líbila.

Děkuji za vaše návštěvy, komentáře i zprávičky.

Mějte krásný den i víkend.

Srdečně zdraví

♥

Evča

Odpolední procházka a ...

... a filmový večer s dětmi.

Včerejší den byl sice trochu náročnější,
nebylo mi ani trochu dobře, ale odpoledne a večer stál za to.
Po hodně dlouhé době, jsme s dětmi osiřeli, protože manžel odjel za tatínkem
a tak jsme vyrazili odpoledne na malou procházku po okolí.

Zámek máme rádi, je to krásné místo, které dává našemu městečku atmosféru.
Jeho okolí je příjemné a tak je tu mnoho lidí vyhledává právě pro procházky, posezení s přáteli na dece a nebo na snídani, která je součástí Farmářských trhů.

Před zámkem stojí socha Sv. Jana Nepomuckého

Zároveň s touto sochou byli vysazeny roku 1729  čtyři lípy, ale do dnešní doby se dochovala pouze jedna.
A ta na svém místě sv. Jana chrání dodnes.
Lípa má kmen široký 484 cm a obejme ji 8 školáků.
Miluji tohle místo

Od lípy sejdeme k řece, 

tam už na nás čeká hejno (myslím, že několik) kachen, které jsou natolik zvyklé, 

že jim lidé nosí rohlíky, že nám běželi v ústrety.

My jim však žádné nenesli a tak o nás brzy ztratili zájem.
Kachny kolikrát bývají tak přejedené, že se sotva drží na hladině :-))

Po cyklostezce jsme pokračovali k domovu a zjistili, že je stále málo vody.

Z jednoho místa jsem zkusila i panoramatickou fotku řeky, ale už bylo hodně zataženo a tak jsem jí poupravila

Tak a hurá domů, vykoupat,připravit tašky do školy, douklidit pokojík
a
šup na náš filmový večer.

Televize ( a že máme více kanálů než je třeba) nevysílá  zhola nic.
A tak jsme si pustili Poirota a u toho si udělali "večírek" jak Emmička slavnostně pronesla.
K večeři jsem udělala rychlé panini
a na stůl dala dobrůtky - sice ne extra zdravé, ale jednou za čas, proč ne :-)

a sobě jsem nalila výborné vínečko z obchůdku kam moc ráda chodím.

Děti chodí spát v půl deváté.
Tentokrát směli až ve tři čtvrtě, aby viděli konec.
Byl to krásný večer.
Já dopila sklenku a šla také spát.
Přeci jen jsme ráno vstávali sami
 a doprovod do školy jsem dělala výjimečně Emmince já
a pěšky :-)

Tak to bylo naše úterý.
Doufám, že i to vaše stálo za to.
Dnes už se týden láme a vidina blížícího se víkendu, dolévá energii do žil.
Přeji krásný den a děkuji za vaši návštěvu u mne.

s láskou ♥
Eva

Ani se mi nechtělo ...

... věřit, že místo babího léta přijde pořádný podzim.

Zatím co minulé pondělí a úterý trávili mé děti veškerý volný čas v bazénu, dnes už bych je k tomu nepřemluvila.

A sebe také ne :-)

Namísto snídaně venku, snídáme doma čaj s mátou a děti odcházejí v mikině či svetru.

Dnes bylo neuvěřitelných 5°C !!!

Brrr!!

Mám podzim ráda, vše voní deštěm a zoraným polem, děti sbírají ořechy a po dešti jsou ve vzduchu vždy cítit houby.

Houby jsou letošní docela velké téma, rostou u vás? 

U severní maminky to vypadalo bledě, ale už volala, že juchá v lese a sbírá. Těšíme se moc!!! Jak na sbírání tak na houbovou omáčku, kterou Adámek miluje tak, že ji babička vaří hrnec při každém našem ohlášeném příjezdu. 

Nedávno spolu vedli rozhovor v restauraci nad zmrzlinou:

"Babi moc se těšim až vyrazíme na houby" venku bylo 35°C ve stínu..

"Adámku, letos to bude špatný, je hrozné sucho, houby nebudou"

"Jako vůbec babi?" 

"No myslím, že vůbec"

"To jako ani u tebe v mrazáku?"

Musela jsem se smát. Moc dobře ví, že babička co může zamrazí, houby nevyjímaje.

"JO! tak v mrazáku mám!"

"No tak vidíš babi, na omáčku snad zbudou" 

Takže omáčka je pojištěná mrazákem a on mohl s klidem dojíst pohár.

Včera nebylo vůbec pěkně, jak je patrné z fotek.
Chvilku padaly provazy vody, chvilku byla jen tma a jindy mezi mraky vykukovalo pár paprsků.

Cestou od doktora jsem zaběhla koupit pár žampionů a stavila se v nové francouzské pekárně, která je místo oblíbeného a všemi oplakávaného obchodu s domácími těstovinami.

Koupila jsem dvě naprosto úžasné bagety a večeři podávala pěkně v teple domova u Poirota a jeho "Dobrodružství na moři".

Bagety byli čerstvé a kůrka velmi křupavá a tak jsem žampionovou směs na bruschettu, dala na čerstvý neopečený krajíček.

I tak se po večeři zaprášilo a příště toho může být víc :-)

A kdyby jste měl někdo chuť na Žampionovou bruschettu, tady je recept:

žampiony oloupejte, pokrájejte na malé kostičky a dejte na pánev s rozehřátým olivovým olejem. Přidejte na drobno pokrájený česnek (dle chuti a množství žampionů) a pozvolna opékejte, chvilkami promíchejte.

Osolte, opepřete a na závěr přidejte na jemno nasekanou bazalku.

Teplé navrstvete na krajíček bagetky a zakápněte olivovým olejem.

Kdo má po ruce, může zlehka strouhnout parmazán.

Na ostatních krajíčcích byla pomazánka z třené nivy, máslo s plátkem vajíčka a plátek nivy s kyselou okurkou.

Přeji vám krásný den!

S láskou

♥

Eva